Firmy v Česku řeší každoročně stejnou povinnost – zaměstnávat lidi se zdravotním postižením, nebo ji nahradit jinou formou. Zatímco dříve šlo spíše o administrativní téma, dnes se z náhradního plnění stává reálný problém. Zájem roste o desítky procent a kapacity dodavatelů se rychle vyčerpávají.
Pro zaměstnavatele s více než 25 zaměstnanci existují tři možnosti: zaměstnat lidi se zdravotním postižením, odvést peníze státu, nebo využít takzvané náhradní plnění – tedy odebírat výrobky či služby od firem, které tyto osoby zaměstnávají. Právě třetí varianta v posledních letech výrazně nabírá na popularitě.
Důvod je jednoduchý: místo odvodu státu získá firma konkrétní službu nebo produkt. „Zájem o náhradní plnění roste meziročně o desítky procent. Firmy v tom vidí větší smysl než v pouhém odvodu,“ říká Marek Juha, ředitel skupiny chráněných dílen JUHA.
Kapacity docházejí dřív než peníze
Rostoucí poptávka ale naráží na limity. Chráněné dílny mohou poskytovat náhradní plnění jen v objemu odpovídajícím počtu zaměstnaných lidí se zdravotním postižením. A právě to se ukazuje jako klíčový problém.
„Ideální je řešit náhradní plnění už na jaře. Ve druhé polovině roku už bývá velká část kapacit vyčerpaná,“ upozorňuje Juha.
Pro firmy to znamená jediné: kdo řeší povinnost na poslední chvíli, může narazit. A v krajním případě skončit u finančního odvodu státu.
Ten přitom není zanedbatelný. Pokud firma nezajistí náhradní plnění ani zaměstnávání osob se zdravotním postižením, zaplatí za každého chybějícího zaměstnance částku odpovídající 2,5 násobku průměrné mzdy. Naopak při využití náhradního plnění může podle praxe firem ušetřit až třetinu nákladů.
Náhradní plnění se mění: přichází školení
S rostoucím zájmem se mění i samotná nabídka. Náhradní plnění už dávno není jen o úklidu nebo výrobě drobných produktů. Firmy dnes hledají služby, které mají reálný dopad na jejich fungování.
Jednou z nových oblastí jsou vzdělávací služby.
„Firmy chtějí spojit povinnost s reálným přínosem. Pokud stejně plánují školení, dává smysl využít ho jako formu náhradního plnění,“ vysvětluje Irena Spirová ze společnosti TSM.
Lidé se zdravotním postižením se přitom na těchto službách podílejí především organizačně a administrativně. Nejde tedy jen o změnu služby, ale i o posun v tom, jak jsou do práce zapojeni.
„Zájem o náhradní plnění roste meziročně o desítky procent. Firmy v tom vidí větší smysl než v pouhém odvodu.“
Nejde jen o splnění zákona
Vedle kapacit a ceny upozorňují odborníci i na další aspekt – kvalitu a smysl celého systému.
„Osoby se zdravotním postižením nesmí být jen formálním mezičlánkem. Smyslem je jejich skutečné zapojení do práce,“ říká advokát Adam Valíček.
Právě tlak na reálné fungování systému i rostoucí poptávka ukazují, že náhradní plnění se postupně mění z formální povinnosti na regulérní trh služeb. A stejně jako u jiných trhů platí jednoduché pravidlo: kdo přijde pozdě, vybírá z toho, co zbyde.
Zdroj: TZ LESENSKY.CZ s.r.o.
Úvodní obrázek vytvořila umělá inteligence
