Vystudovala ekonomii a podnikání, mnohem bližší jí ale vždy byly tužky, štětce a kreativní tvorba. Anežka Stařičná z Frýdlantu nad Ostravicí se od kreslení postupně dostala k navrhování originálních textilních vzorů, které dnes najdeme na látkách, oblečení i dalších výrobcích. V rozhovoru vypráví o své cestě od asistentky obchodního oddělení ke grafice, specifikách textilního tisku, inspiraci přírodou i o tom, proč podle ní má ruční autorská práce své místo také v době umělé inteligence.
Původně jste studovala ekonomický obor. Jaká byla vaše cesta ke grafice a kreslení?
Ekonomii a podnikání jsem sice vystudovala na střední škole, ale čísla mě vlastně vůbec nebavila a nerozumím jim. Kreslila jsem ale odmalinka, navrhovala jsem šaty, vyráběla šperky a vždycky mě to táhlo ke kreativní tvorbě. Intenzivněji jsem začala kreslit asi před sedmi lety. Zkoušela jsem i vysokou školu, ale do toho jsem začala pracovat a nešlo to skloubit. Zlom přišel až v práci v textilce, kde jsem původně nastoupila jako asistentka obchodního oddělení.
„AI vám neudělá navazující textilní vzor přesně na míru a neumí držet návaznost v sérii ilustrací.“
Jak se z asistentky prodeje stane autorka textilních vzorů?
Bylo to celkem přirozené. Když se prodávaly různé látky, řekla jsem si, že bych mohla ukázat něco navíc. Byla jsem tam nová a chtěla jsem se zapsat, tak říkám: „Hele, já umím kreslit.“ Domluvili jsme se, zkusila jsem navrhnout první dezény a od té doby to skvěle fungovalo.
Příprava grafiky pro textil má ale svá specifika, je to tak?
Je to úplně jiná práce než běžná grafika. Každý materiál reaguje na tisk jinak. Když vytisknete stejný vzor na len a na bavlnu, výsledek vypadá pokaždé jinak. S tím musím od začátku počítat a upravovat kontrast i barevnost. Hodně věcí jsem se naučila z videí na YouTube – od akvarelu a akrylu až po tvorbu takzvaného „raportu“. To je v podstatě vzor v uzavřeném čtverci, který se vedle sebe skládá tak, aby na sebe plynule navazoval a vytvářel nekonečný, bezešvý motiv. Později jsem si udělala i grafický kurz, abych lépe zvládla technickou stránku věci, jako je příprava dat pro tisk v barevném režimu CMYK.
Ve vaší tvorbě převládají květinové motivy. Čím vás právě příroda tak přitahuje?
S květinami je mi prostě dobře. Ráda chodím do přírody, kytky mám všude doma a skvěle se mi malují. Každý tvůrce má své oblíbené téma, někdo kreslí pejsky, jiný krajinky, pro mě jsou to jednoznačně kytky a přírodní prvky.
Postupně jste začala tvořit i pro externí klienty. Kde všude se vaše vzory objevily?
Rozkřiklo se to ve chvíli, kdy jsem si založila Instagram a lidé začali zjišťovat, co dělám. Moje vzory se tak dostaly například na spodní prádlo, na potisky vodítek a kšírů pro psy nebo na látky pro lokální značky, jako je beskydský Linai či Lama Textil. Mimo textil se věnuji i drobnější grafice. Ve Frýdlantu nad Ostravicí mám autorská přáníčka v lokálním květinářství u paní Švrčinové a paní Kaňákové nebo v kavárně Jako doma pod věží ve Frýdku. Dělala jsem ale třeba i ilustrovanou postavu Besky, vítězky Masterchefa, která se objevila na kuchařském certifikátu pro studia kuchyní Stosa.
„Těch lidí, kteří ocení ruční práci, čas a přemýšlení nad detailem, je možná méně, ale pořád tu jsou. A to je hlavní.“
Pomáháte firmám i s běžnější provozní grafikou?
Ano, dělám i klasické drobné tiskoviny. Pro jeden místní hotel připravuji plakáty na akce, bannery, roll-upy do vestibulu, vizitky, brožurky, kartičky na parkování nebo kupóny do spa a na kávu. Často se stává, že klienti ani netuší, že tyto drobnosti grafici dělají, dokud se o tom nezačneme bavit. Mým cílem je, aby i tyhle provozní věci měly svůj řád, držely vizuální styl a nevypadaly pokaždé jinak.
Dnes se hodně mluví o nastupující umělé inteligenci v grafice. Pociťujete její vliv?
Určitě. Dnes si spousta lidí vychrlí obrázky přes AI a oželí to, že výsledek není originální autorská práce. Ruční kresba je časově náročnější a logicky stojí více peněz. Lidé dnes často chtějí všechno hned a levně. Na druhou stranu, AI vám neudělá navazující textilní vzor přesně na míru a neumí držet návaznost v sérii ilustrací. Těch lidí, kteří ocení ruční práci, čas a přemýšlení nad detailem, je možná méně, ale pořád tu jsou. A to je hlavní.
Kde vidíte svou tvorbu v budoucnu?
Ráda bych se naplno věnovala malování a grafice. Mým velkým snem je více se pustit do volné tvorby a malování obrazů na plátno. Koupili jsme také nemovitost v Tiché, kterou postupně opravujeme. Na zahradě je takový domeček a tam bych si chtěla zařídit svůj vlastní výtvarný ateliér. Vedle textilních dezénů se částečně věnuji i tvorbě obsahu na sociální sítě pro místní firmy a baví mě i renovace starého nábytku, což bude můj skvělý koníček do nového dílenského zázemí.
Děkuji za rozhovor.
Text: Kamila Smutná
Foto: Lucie Deutsch
Rozhovor vznikl v rámci série Diář podnikatele, ve které se představuje 8 vybraných podnikatelů z Beskyd. Jednotlivé rozhovory také postupně najdete na webu www.progresko.cz. Akademie pro podnikatele je díky podpoře obcí Mikroregionu Frýdlantsko-Beskydy pro účastníky ZDARMA. Do aktivit akademie se mohou zapojit nejen podnikatelé, ale i zájemci o daná témata.
