Architektura jako odpovědnost, sklo jako metafora lídrovství a kanceláře jako místo, kde záleží na každém detailu. Prof. Ing. arch. Eva Jiřičná, CBE, odkrývá nejen profesní postoje, ale i lidské principy, na kterých staví svou práci.
Umí vás architektura ještě něčím překvapit?
Překvapují mě lidé. Architektura jako obor vás nepřekvapí, pokud ji děláte poctivě. Ale překvapí vás, co všechno jsou někteří lidé ochotni ignorovat, zjednodušit nebo předstírat. Často se říká, že architektura je umění, ale ona je hlavně odpovědnost.
Kdybyste měla přirovnat lídra k materiálu, jaký by to byl?
Sklo. Stoprocentně sklo. Je průhledné, upřímné, na nic si nehraje. Ale když se k němu chováte špatně, praskne. Jako každý dobrý lídr – není autoritativní, ale má své hranice. A pokud se sklem pracujete správně, odvděčí se vám něčím naprosto výjimečným.
Překvapili vás v něčem mladí architekti?
Oni jsou technicky úplně jinde. Umí s programy, které jsem já v životě neviděla, a teď s těmi všemi AI nástroji dělají během dne to, co nám dřív trvalo týdny. Mají o nich přehled, to jim neberu. Ale to ještě neznamená, že automaticky vygenerují dobrou architekturu. Umět ovládat nástroj neznamená vědět, proč ho používám.
Co je podle vás klíčové pro kancelář, kde se dobře pracuje?
Měla by mít světlo. Vzduch. Ticho i šum. Prostor, kde si lidé mohou vyměnit nápady. A taky kout, kde mohou být chvíli sami. Já osobně nemám ráda kanceláře, kde máte pocit, že jste ve skladu. Vždycky říkám, že i obyčejná židle musí mít důvod, proč tam je.
Jakou největší chybu dělají firmy při návrhu pracovního prostředí?
Že začnou u designu, a ne u lidí. Udělají krásný prostor, ale pak zjistí, že tam nikdo nechce sedět. To je jako u špatných bot – vypadají výborně, ale nedá se v nich chodit. Nejprve se musíte ptát: „Co ti lidé potřebují? Jak pracují? Co jim vadí?“
Musí být krásné prostory drahé?
Nemusí. Když víte, co chcete, a máte dobrý tým, tak můžete udělat krásné věci i z mála. Krása není otázkou rozpočtu, ale nápadu.
Co vám dnes dělá největší radost v práci?
Radost je silné slovo. V práci mě těší, když věci fungují. Když není potřeba řešit hlouposti, když lidé dělají to, co mají. A když detail, kterému jsme věnovali týdny, nakonec drží tak, jak má. Radost možná není to správné slovo, spíš klid. Že to neskončilo katastrofou.
Děkuji za rozhovor.
Rozhovor naleznete v magazínu POSITIV 3/2025.
Text: redakce, foto: Prof. Ing. arch. Eva Jiřičná, CBE
