Černá louka ožívá jako městský prostor pro volný čas, kulturu i pomoc v krizových situacích. Pod vedením Jana Šumbery, jednatele společnosti Černá louka, se areál proměnil ve víceúčelové centrum, které staví na otevřenosti, flexibilitě využití a postupně si získává novou, pozitivní image. V rozhovoru bilancuje klíčové momenty svého působení, mluví o vizích do budoucna i o tom, na co se osobně nejvíc těší.
Od roku 2018 jste v čele Černá louka s.r.o. Které momenty považujete za zásadní milníky svého dosavadního působení zde?
Zcela zásadní, a zároveň těžké, bylo vůbec samotné rozhodnutí „jít“ do projektu fúze dvou zdánlivě nesourodých společností. To bylo v roce 2018 a v podstatě velmi brzy nato přišla pandemie COVIDU. Zdánlivě likvidační záležitost pro destinační agenturu i pro výstavy v Ostravě nás však prověřil zcela v jiném světle, když jsme během pár dnů na Černé louce postavili velkokapacitní očkovací centrum. Ve chvíli, kdy se zdálo, že je covidová krize zažehnána, přišla ruská agrese na Ukrajinu. Tehdy jsme během dvou dnů přestavěli očkovací centrum na centrum pro uprchlíky. Z těchto zkušeností jsme pak těžili při loňských povodních při bleskovém zřízení evakuačního centra. Tím jsme potvrdili nejen kvality zázemí Černé louky, ale také schopnost přizpůsobit se potřebám obyvatel Ostravy i nadregionálním problémům.
Když pominu tyto „katastrofické milníky“, velmi významná byla i samotná změna názvu společnosti a vizibility, která se – dle mého názoru – velmi povedla. Dále je to změna přístupu ke konání výstavních akcí a postupná kultivace areálu Černé louky. Dalším velkým milníkem bylo převzetí pořadatelství Ostravských Vánoc. V podstatě se jedná o měsíc trvající „festival“, za kterým se skrývá ohromné nasazení a množství práce.
„Snažíme se měnit přístup ke konání akcí, chceme jít cestou zážitků a „festivalovějšímu“ pojetí.“
Sloučení výstaviště, infocenter a Slezskoostravského hradu bylo velkým krokem. Jaké překážky jste museli při tomto sloučení překonávat?
Fúze by nebyla úspěšná bez mých kolegyň a kolegů, kteří ji vzali za svou a šli jsme do toho všichni společně. Jádro týmu z roku 2018 přetrvává dodnes. Rád bych zmínil Arnošta Pchálka, provozního ředitele Černé louky, který zná naše areály lépe než kdokoliv jiný, a Jirku Šimona, ředitele Ostravainfo!!!. Bez jejich znalostí a nasazení bychom dnes nebyli tak daleko. Pro mne bylo zpočátku jedním z nejdůležitějších úkolů vyvést zaměstnance z nejistoty a strachu o zaměstnání, dále pochopit se navzájem, ujistit se, že jdeme správným směrem a máme společný cíl. Postupně pak nejistota a nedůvěra opadávala a ve chvíli nástupu první krize jsme byli připraveni společně ji zvládnout.
Jak byste dnes popsal identitu značky Černá louka? Čím se liší od doby před vaší érou?
Na začátku svého působení jsem v rámci společnosti často vnímal, že je na nás pohlíženo s despektem. Situace se však postupně změnila a dnes jsem přesvědčen o tom, že Černá louka začíná mít opět zvuk, nejen v Ostravě, ale i v rámci celé České republiky. Vracíme se ke geniu loci místa, zbourali jsme imaginární ploty a mně osobně dělá velkou radost, že Černá louka ožívá i jako veřejný prostor pro trávení volného času.
Grossmannova vila je čerstvá posila do portfolia Černé louky – máte záměr získat i nějaký další prostor či objekt ve městě? Co by vás lákalo dál otevřít veřejnosti?
Grossmannova vila je takovým drahokamem v našem portfoliu, za kterým se skrývá pět let práce. K úplnému lesku chybí, a je to jedno z mých přání, odkup druhé části, kde sídlily projekční kanceláře pana Grossmanna. Opětným scelením těchto dvou objektů by vznikl opravdový evropský unikát. Velký dluh cítím ohledně infocentra ve Vyhlídkové věži Nové radnice – to už si opravdu velmi zaslouží kompletní rekonstrukci. Na druhou stranu mě těší to, že máme připravený projekt, který zahrnuje i rozšíření tohoto infocentra, a je už vydáno i stavební povolení. Věřím tedy, že v příštím roce bychom mohli tento dluh Ostravě splatit.
Usilujete o to, aby byla Černá louka místem nejen pro akce, ale i běžný život obyvatel. Co už se povedlo změnit a co dalšího plánujete?
Snažíme se měnit přístup ke konání akcí, chceme jít cestou zážitků a „festivalovějšímu“ pojetí. Takovým příkladem je v rámci našich akcí třeba Knižní festival. Vytrvale upravujeme interiéry výstavních hal, kompletně jsme zrekonstruovali kongresové centrum, ale současně jsme se zaměřili i na venkovní veřejný prostor. Místo nevzhledného parkoviště u Divadla loutek vznikla pěší zóna a park. Nás i návštěvníky potěšila i taková drobnost, jako částečné zastínění dětského hřiště či výměna mobiliáře v parku Černé louky. Přímo v našem areálu vznikl dnes již velmi populární Pavilon, jako venkovní občerstvení fungující od jara do podzimu. Aktivně jsme se podíleli na vzniku územní studie MAPPA, do níž jsme promítli naše představy, jak Černou louku vidíme v horizontu 10–15 let. Tyto naše představy bychom postupně rádi naplňovali.
Z návrhů územní studie MAPPA pro Černou louku vzniklo mnoho zajímavých vizí – od rozšíření zeleného jádra přes herní a odpočinkové zóny, až po prstencovou zástavbu nebo lepší propojení s nábřežím. Je nějaký konkrétní prvek, který vám osobně nejvíc přirostl k srdci? Něco, na co se opravdu těšíte, až bude realizováno?
Černá louka ve spojení se Slezskoostravským hradem má unikátní možnost plnit funkci zeleného centra města, kdy, mírně s nadsázkou, vstupujete přímo z Masarykova náměstí do parku a můžete relaxovat, případně si užít akci či výstavu nebo se zúčastnit konference.
Na co se opravdu těším, a kde vidím obrovskou příležitost pro Ostravu, je revitalizace bývalé spilky pivovaru Strassmann, kde dojde v částech tohoto objektu k návratu pivovaru, zřízení restaurace a v „podkroví“ by se mohl nacházet úžasný sál pro cca 200–300 lidí. Dále bude objekt spilky propojen s budovou moderního hotelu. Parkovací plochy plánujeme přemístit pod zem. Třešinkou na dortu je hotelový střešní bar. Jedná se o velký projekt, ke kterému již existuje ověřovací architektonická studie, měla by navázat architektonická soutěž a pak, věřím, že se objeví investor, který tento projekt zrealizuje. Ostrava si takové projekty rozhodně zaslouží a rovněž tyto kapacity potřebuje.
Co vás osobně na práci v cestovním ruchu a kultuře stále drží a motivuje?
Pestrost těchto odvětví, radost z toho, že můžeme prezentovat Ostravu tak, jak ji vidíme, jako fajn místo k životu i návštěvě, které je hrdé na svou minulost a nebojí se budoucnosti. Hlavně mě však motivují kolegyně a kolegové, díky kterým se těším každý den do práce a společně, někdy pomalu, jindy rychleji, posouváme naše projekty, plány a vize k jejich naplnění.
Máte sám oblíbené místo v areálu Černé louky, které rád navštěvujete – ať už pracovně, nebo soukromě?
Areál Černé louky vnímám jako příjemný celek, jednou se člověk zastaví v Pavilonu, jindy se posadí na zahrádce kavárny Divadla loutek nebo si vezme knížku z Knižní budky, uvelebí se na lavičku nebo do trávy v parku a začte se. Rád se také zatoulám k loděnici nebo k dalšímu kouzelnému místu, což je vyhlídka na Ostravici v místě bývalé Střelniční lávky. Zřejmě se nikdy neomrzí ani výhled z Vyhlídkové věže Nové radnice. Také bych ještě zmínil letošní otevření nové terasy na Slezskoostravském hradě – to mi udělalo velkou radost, kterou, doufám, sdílejí i návštěvníci.
Na jaký konkrétní projekt, výstavu nebo akci se teď osobně nejvíc těšíte?
V tuto chvíli finišují přípravy podzimních akcí a Ostravských Vánoc jak na Slezskoostravském hradě, tak na Černé louce. Věřím, že letos budou zase o něco vymazlenější. Hned po Novém roce, 20. února, pak startuje již zmíněný Knižní festival. To je takové moje, už trochu odrostlejší, miminko, na které nedám dopustit.
Děkuji za rozhovor.
Rozhovor je součástí zimního vydání magazínu POSITIV.
