Finalistka letošní Global Teacher Prize CZ, Petra Helebrantová z 1st International School of Ostrava – mezinárodní gymnázium, patří mezi ty učitelky, které školu proměňují v místo skutečného poznání, respektu a lidskosti. Ve výuce propojuje zážitkovou pedagogiku, literaturu i aktuální společenská témata, učí děti s různým kulturním zázemím a ukazuje, že učitel dnes není jen zdroj informací, ale především průvodce na cestě poznání.
Být finalistkou Global Teacher Prize CZ jako povzbuzení i závazek
Co pro Vás znamená být finalistkou Global Teacher Prize CZ? Byl to moment bilance? Nebo spíš povzbuzení jít dál v tom, co děláte?
Je to velká čest patřit mezi tak inspirativní skupinu učitelů. Letos obzvlášť, protože mezi finalisty jsou lidé, kterých si velmi vážím a s nimiž sdílím podobné pedagogické postoje, lásku k učení, respekt ke studujícím a hlavně smysl pro humor, bez kterého se ve škole neobejdeme. Vnímám to spíš jako povzbuzení a závazek. Po několika předchozích nominacích jsem se letos rozhodla ji přijmout, protože jsem připravena být součástí komunity lidí, kteří školství aktivně proměňují.
Zážitková pedagogika: učení jako skutečný prožitek
Jak byste přiblížila své výukové metody čtenářům, kteří nepracují ve školství? Co si pod „zážitkovou pedagogikou“ můžeme představit?
Zážitková pedagogika proměňuje učení v živou zkušenost. Nejde o předávání hotových informací, ale o to, aby se poznání rodilo ze skutečného prožitku. Když čteme, jdeme do divadla, cestujeme… hledáme, co nám to může říct o světě a o nás samých. Škola by měla být místem, kde studující dávají věcem smysl.
Učitel jako průvodce, ne jen zdroj informací
Myslíte si, že právě takový typ učitelství bude v budoucnu klíčový? A jak připravit školství na to, aby takové učitele podporovalo?
V době, kdy si informace můžeme během vteřiny vyhledat, ztrácí smysl, že učitel je jen zdroj informací. Je mnohem důležitější pomáhat studujícím rozvíjet dovednosti, které jim umožní obstát – kriticky myslet, spolupracovat, chápat souvislosti. Učitel by měl být průvodce, který žáky doprovází při objevování světa i sebe. Aby takových učitelů bylo víc, potřebujeme systém, který jim věří, dává prostor k růstu a podporuje jejich kreativitu.
Výuka češtiny v multikulturním prostředí
Vaši studenti pocházejí z různých jazykových a kulturních prostředí. Jak učíte český jazyk a literaturu tak, aby tomu rozuměli i ti, pro které čeština není mateřštinou?
Základem je vztah a pocit bezpečí. Když se studující nebojí dělat chyby, jazyk se učí mnohem přirozeněji. Zvláště ve třídách s různorodou jazykovou a kulturní výbavou je důležité využívat skupinovou práci, dvojice i projektové úkoly. Klíčové je přizpůsobit metody tak, aby každý měl prostor růst, bez ohledu na to, odkud přichází nebo jakou má jazykovou výbavu. Taková výuka pak umožňuje studentům vyniknout v oblastech, kde jsou silní, i když to není přímo v jazyce. Zažívají úspěch, roste jejich sebevědomí, zlepšuje se vztah k učení a postupně se posouvají dál.
Škola jako zrcadlo reality, ne muzeum minulosti
Proč je podle Vás důležité, aby vzdělávání reagovalo na aktuální globální témata?
Škola by měla být zrcadlem reality, ne muzeem minulosti. Mladí lidé dnes vyrůstají ve světě plném otázek – klimatických, kulturních, technologických – a škola jim musí pomoci v nich číst a hledat vlastní postoje. Ve výuce proto propojuji literaturu, etiku i společenské dění, aby studenti viděli souvislosti mezi tím, co se učí, a tím, co se kolem nich skutečně děje. Vzdělávání tak přestává být pouhým shromažďováním znalostí, ale rozvíjí empatii, kritické myšlení a schopnost aktivně vstupovat do dění kolem sebe.
Projekty s přesahem: Book Box, Locals a komunita
Vaše projekty mají přesah i mimo školu – v čem vidíte význam propojení školy, komunity a podnikatelského světa?
Škola má povinnost probouzet u studentů aktivní občanství a smysl pro spoluodpovědnost za svět, ve kterém žijí. Projekty jako Book Box nebo Locals jim umožňují zažít, že jejich nápady a práce mohou mít skutečný dopad. Spojují školu s komunitou, podporují dobrovolnictví, spolupráci a kreativitu. Taková zkušenost formuje víc než jakýkoliv test – učí zodpovědnosti, empatii a odvaze jednat.
Výzvy českého školství očima zkušené pedagožky
Jaké jsou podle Vás největší výzvy pro české učitelky a učitele dnes?
V roce 2000, kdy jsem začínala, se vyučující připravoval na výuku, vedl výuku a občas šel na dozor. Dnes kromě toho musí sdílet materiály online, pravidelně vyřizovat e-maily, spolupracovat mezipředmětově, organizovat projekty, řešit socioemoční potřeby studentů, být jejich mentorem, vést mimoškolní aktivity, komunikovat s rodiči, reflektovat trendy v pedagogice, účastnit se školení a zahraničních programů, psát žádosti o granty a podporu, plánovat spolupráci s komunitou a institucemi – a času je pořád stejně. Škola potřebuje vyučující, kteří hoří, ale nevyhoří: prostor pro přípravu, reflexi a péči o sebe, méně byrokracie a více důvěry a spolupráce.
Ikigai ve vzdělávání: energie, která dává smysl
Vaše práce nekončí ve třídě – kde berete čas a energii?
Energii mi dávají lidé, se kterými rostu – studující a kolegové, kteří chtějí tvořit věci s přesahem. Každý smysluplný projekt s nimi. Ve vzdělávání jsem našla to, čemu Japonci říkají ikigai – důvod, proč ráno vstáváme. Místo, kde se setkává to, co milujeme, v čem jsme dobří, co svět potřebuje a za co můžeme být odměněni. Když děláte práci, která spojuje všechny tyto prvky, jde všechno snáz.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Alice Hrubá
Rozhovor je součástí magazínu POSITIV Business & Style 2025.
