Hraní videoher už dávno není jen zábava. Každý zápas, každé rozhodnutí i každá chyba představují drobný kousek lidského chování, který lze pozorovat, měřit a chápat. Moderní hry se tak stávají laboratořemi lidské psychiky – místem, kde se projevuje stres, spolupráce, strategie i improvizace.
A právě v těchto vzorcích vidí obrovský potenciál český startup Rankacy, který z Ostravy buduje jeden z nejzajímavějších projektů v oblasti umělé inteligence.
Když se z hraní stane věda
Herní průmysl se v posledních letech stal jedním z největších producentů dat o lidském chování. Každý hráč nechává za sebou tisíce drobných stop: kam se pohybuje, jak reaguje, kdy riskuje a kdy ustoupí. Tam, kde dříve hraní končilo, dnes začíná věda.
Hry generují obrovské množství dat o tom, jak lidé myslí a cítí v reálném čase. Umělá inteligence tato data umí číst, třídit a hledat v nich souvislosti. Díky tomu se z her stává prostředí, které pomáhá pochopit, jak lidé reagují pod tlakem a co rozhoduje o úspěchu.
Ostravský průkopník
Myšlenku proměnit hraní ve zdroj poznání vzal za svou český startup Rankacy. Zrodil se v roce 2023 u hry Counter-Strike s jednoduchým cílem – pomoci hráčům zlepšovat se díky analýze jejich vlastních dat. Během krátké doby se z nápadu stal globální projekt s desítkami tisíc uživatelů z více než 150 zemí.
Rankacy analyzuje miliony odehraných kol, sleduje výkonnost hráčů a díky vlastní AI dokáže vyhodnotit, co je dělá úspěšnými a kde chybují. „Když má člověk po boku digitálního kouče, který mu na základě milionů vzorců ukáže, jaké rozhodnutí je pravděpodobně nejlepší, může se rozhodovat datově, ne jen podle pocitu,“ říká Michael Blažík, CEO Rankacy.
👉 Celý rozhovor s Michaelem Blažíkem najdete na webu Positiv níže.
Když se hraní mění ve výzkum
Za hraním se skrývá něco hlubšího než soutěživost. Každá hra je malý model světa – má svá pravidla, stres, cíle, spoluhráče i náhodu. To z ní dělá ideální prostředí pro experimenty, které by ve skutečném světě byly příliš drahé, pomalé nebo nebezpečné.
V Rankacy proto vyvinuli model GPRT, obdobu ChatGPT, který se však neučí z textu, ale z chování hráčů. Z půl petabajtu dat – což odpovídá zhruba 1 600 rokům herního času – dokáže jeho AI předpovídat, jaké strategie vedou k vítězství, jak lidé reagují na stres nebo kdy je pravděpodobné, že udělají chybu.
Výsledkem je systém, který hráčům poskytuje jasnou zpětnou vazbu a vývojářům pomáhá lépe chápat, jak jejich hry skutečně fungují.
Etika a hranice dat
S novým poznáním ale přicházejí i nové otázky. Kde končí pomoc a začíná manipulace? Kdo vlastní data o chování hráče, která AI zpracovává? A pokud systém dokáže předpovědět, kdy člověk pravděpodobně udělá chybu, kdo zaručí, že tato schopnost zůstane ve službě zlepšování – a ne třeba
kontroly?
Hry se stávají laboratoří lidské mysli, ale i zrcadlem společnosti. To, jak se rozhodujeme ve virtuálním světě, vypovídá o tom, jak přemýšlíme v tom skutečném – o riziku, spolupráci i férovosti. Právě v těchto otázkách se rodí nová etika herního výzkumu.
Z her do reálného světa
Znalosti, které se AI naučí ve hrách, lze přenést daleko za obrazovku. Stejné modely, které rozpoznávají stres a rozhodování pod tlakem, se dají využít v dopravě, ve vzdělávání nebo v medicíně. „Ve hrách můžeme bezpečně zrychlit svět a zopakovat tisíce scénářů. Stejný princip lze použít třeba při tréninku chirurgů nebo krizových týmů,“ dodává Blažík.
Kořeny v Ostravě
Tohle všechno vzniká právě zde, v Ostravě. Ne jako výjimka, ale jako důkaz, že město má energii posouvat hranice technologií i myšlení. Rankacy zde vyrostlo z malého herního nápadu do projektu, který sledují hráči i vývojáři po celém světě. Ukazuje, že i z regionu, který si zvykl hledat řešení vlastními silami, může vyrůstat technologie, jež mění způsob, jak přemýšlíme o člověku a jeho rozhodování.
Hry se stávají laboratoří lidské mysli – a Rankacy je jedním z prvních českých projektů, který to dokazuje v praxi. Pomáhá hráčům růst, vývojářům porozumět chování lidí a zároveň otevírá nové otázky o tom, jak se rozhodujeme, když jsme pod tlakem. Možná právě z herního světa, a právě odsud, z Ostravy, přijdou další odpovědi na otázku, co z nás dělá lidi v době, kdy se rozhodovat učí i stroje.
Zdroj: Rankacy
