U příležitosti Setkání podnikatelů Polska, České republiky a Slovenské republiky jsme mluvili s Jiřím Cieńciałou, předsedou Českopolské obchodní komory a bývalým generálním ředitelem Vítkovických železáren – jedním z jejích zakladatelů. Bavili jsme se o vzniku komory, o myšlence Megalopole Ostrava–Katowice i o tom, proč si Evropa podle něj sama nejvíc škodí svou nerozhodností.
Jirko, ty jsi pamětník – kolik z těch 32 ročníků jsi sám absolvoval?
Bude to možná znít ironicky, ale všechny.
Takže znáš tedy i tu historii zblízka?
Já jsem byl jeden ze zakladatelů Českopolské obchodní komory – to bylo právě před těmi 32 lety. Spolu s polským konzulátem, který tomu byl nakloněný, jsme postupně kontaktovali naše podnikatele a zrodila se myšlenka, která teď žije a funguje. Myslím, že podnikatelé, kteří do toho šli, na tom profitují.
Na začátku to bylo jednoduché na jedné straně a složité na druhé, protože spousta firem tehdy přeshraniční byznys vůbec nepotřebovala dělat. Jeden z hlavních úkolů naší komory proto bylo vzdělávat – vzdělávat a ještě jednou vzdělávat, jak se dělá zahraniční obchod. Ostravský a moravskoslezský region na jedné straně a katowický a přilehlé polské regiony na druhé mají dlouhodobě velmi podobné problémy – ať je to energetika, průmysl, nebo současná transformace struktury hospodářství a průmyslu obou těchto celků.
Dnes tady padlo to krásné slovo Megalopole. V čem by podle tebe měla ta myšlenka vytvoření většího celku, té Megalopole, regionům prospět?
Já v tom vidím jedině velký prostor pro synergické efekty. Tedy efekty, které vznikají ze spojení více subjektů, kdy se využívají silné stránky těch silných a ty se dál rozvíjejí – jak u nositelů těch silných stránek, tak u toho synergického efektu samotného. A zbytek se přizpůsobuje a hledá ve své aktivitě a ve svých podnikatelských záměrech podobné synergické efekty, které nás posunou. A zatím se to daří.
Evropa ještě žije, ale pokud budeme tak nerozhodní, jak jsme dnes, při rozhodování o strategických věcech – a musíme bojovat o základní věci – jestli budeme mít dost elektřiny na rekonstrukci klasických vysokých pecí na elektrické nebo jinou technologii, která už dávno existuje – tak nás Čína s Indií předeženou.
Co bys popřál, ať už Českopolské komoře, tak zejména těm dvěma přilehlým příhraničním regionům, do budoucna?
Víru ve vítězství, víru v sebe sama. Myslím, že máme spoustu dobrých věcí, dobrých lidí, dobrých nápadů, dobrého byznysu, ale trochu se bojíme. Jsme nějak přikrčení a čekáme, z které strany přijde rána. Ať přijde, ne rána z děla, ale mezi oči, asi v tomto duchu. A kdo se bojí, nesmí do lesa.


