Jaká architektura má skutečnou hodnotu a co vydrží tlak trhu i času? Jaký přínos přináší úzká spolupráce architekta a stavebního inženýra?
Oleg Haman – architekt, podnikatel a předseda Obce architektů (OA) – poodhaluje, jak organizace prezentuje špičkovou českou architekturu doma i ve světě, a zároveň mluví o nástupnictví ve velkých ateliérech. A jak bude vypadat návrh řešení předprostoru Hlavního nádraží v Ostravě?
Před mnoha lety jsme se osobně měli možnost seznámit na nějaké akci Obce architektů. Nyní jsi její aktuální předseda a bylo by velmi dobré, kdyby jsi našim čtenářům přiblížil význam a cíl tohoto spolku.
Jaký má OA přínos na širokou veřejnost a jaký pro samotné architekty?
Obec architektů vznikla v roce 1921 jako spolek Sdružení architektů. Základním posláním OA, jako nevládní organizace, je prezentace kvalitní architektury široké laické a odborné veřejnosti. Obec architektů je členem mezinárodního svazu architektů UIA se sídlem v Paříži.
Z titulu svého členství má OA právo navrhovat kandidáty na mezinárodní ceny UIA. Karel Hubáček dostal v roce 1969 na základě návrhu Československého svazu architektů od UIA za vysílač Ještěd Perretovu cenu. Po 54 letech na základě návrhu OA dostal Vladimír Šlapeta od UIA cenu Jeana Tschumiho za architektonickou kritiku. V souvislosti s blížícím se kongresem UIA v Barceloně 2026 budeme opět opět navrhovat české architekty na mezinárodní ocenění.
Pozn.:
V průběhu let se Sdružení architektů transformovalo na Svaz architektů a od prosince 1989 byla přejmenována na Obec architektů. Jejími prvním předsedou byl architekt Václav Kopecký, poté nasledovali Jaroslav Fragner, Jiří Gočár, Vladimir Meduna, Zdeněk Kuna, Pavel Zibrin, a Jan Fibiger. Předsedové Obce architektů byli postupně Alena Šrámková, Jan Kozel, Jiří Mojžíš, Jan Melichar, Karel Doubner, Miloš Grigorij Parma a Oleg Haman.
Na podzim každého roku OA organizuje GPA, vmímám to jako vaší „vlajkovou“ akci, důležité vyvrcholení aktivit OA. Jaké byly počátky této události a proč vůbec vnikla?
Grand Prix Architektů – Národní cena za architekturu vznikla v roce 1993 po rozdělení Československa jako soutěžní přehlídka za nejlepší realizovanou architekturu za poslední rok. U zrodu této přehlídky stála Alena Šrámková. Fenoménem této přehlídky je mezinárodní pětičlenná porota, ve které může zasednout pouze jeden český a jeden slovenský architekt. Zbývající tři členové poroty jsou cizinci a mohou Čechy a Slováky přehlasovat. Takto složená porota je vlastně zrcadlem okolního světa, které nám ukazuje co je vlastně dobré a co snese srovnání s okolním světem.
„Takto složená porota je vlastně zrcadlem okolního světa, které nám ukazuje, co je vlastně dobré a co snese srovnání s okolním světem.“
Jaké bylo GPA 2024 a na co se máme těšit v tomto roce?
Kvalita účasti v soutěžní přehlídce je dána složením poroty. Čím kvalitnější porotci, tím větší zájem o účast. Předsedou poroty byl zvolen Rafi Segal a svého úkolu se zhostil s nadhledem. Velká modrá kostka GPA byla udělena pěší lávce spojující Holešovice a Karlín. Lávka propojuje nejenom městské části, ale zároveň propojuje profesi architekta s profesí statika a stavebního inženýra. V tom vidím poselství volby mezinárodní poroty. V letošním roce máme v porotě 4 ženy: Anu Luengo, Špelu Videčnik, Andreu Bacovou, Anna Svobodovou a mezinárodní hvězdu Daniela Liebeskinda. Myslím, že se máme na co těšit! Těžko předpokládat kdo ze 155 projektů letos obdrží hlavní cenu.
Kromě dlouhodobých aktivit v rámci OA úspěšně vedeš (nebo jsi do nedávna vedl?) architektonický ateliér CASUA v Praze. Řekni nám o tom něco, jak vznikl, čemu se hlavně věnuje, jaké je jeho hlavní poslání či tvůrčí krédo?
CASUA vznikla 1.7. 1990 jako konsorcium mezi architektem Olegem Hamanem a stavebním inženýrem Alešem Poděbradem. Na prosinci roku 1991 byla CASUA transformována na společnost s ručením omezeným. Naše hlavní krédo s Alešem byla úzká spolupráce architekta a stavebního inženýra na straně jedné a na straně druhé stavět domy. Zpočátku jsme domy a nebo rekonstrukce jejích částí kreslili sami. Posléze jsme začali kreslit více domů pohromadě a nebo prostory mezi domy. Dnes už nekreslíme domy sami, ale ve skupině lidí a musím poděkovat všem kteří nám pomáhali a pomáhají.
Pro mne je docela nepochopitelné, jak lze 34 (35 let?) úspěšně vést ateliér s více než 70 zaměstnanci, a při tom ještě si „hrát“ s výzvami a požadavky na chod OA. To musí být opravdu hodně náročné, jak to vše tedy doopravdy zvládáš?
Dnes povazuji opravdu za štěstí, ze jsem začínal u pana architekta Karla Pragera. V atelieru nás bylo dohromady 100. Bylo nás tolik, protože pan architekt dělal i na dnešní dobu velké zakázky. Museli jsme umět mezi sebou vzájemně komunikovat. Tam jsme pochopil na samém začátku mé kariéry, jak se velké projekty organizují a možná to je odpověď na otázku jak to zvládám.
Dnes se CASUA blíží stejné velikosti jako měl architekt Prager. Řešíme společně s Alešem Poděbradem naše nástupnictví. Vzhledem k tomu, že naše děti se rozhodli jít jinou cestou, jsme vyřešili budoucnost ateliéru tak, že jsme se stali v roce 2021 součástí nadnárodního projektového uskupení Obermeyer. Z managementu, který jsme si vychovali jsme vybrali architekta Jana Kyznara (36) a stavebního inženýra Františka Kubaštu (34), aby se stali v příštím roce společně s námi také jednateli – CEO. Věřím, že až povedou CASUA sami, budou schopni pokračovat ve velkých zakázkách jako my. Věřím, že jim k tomu pomohou dovednosti a zkušenosti architektky Evy Le Peutrec, která je od února u nás na pozici Principal architect.
Nedávno jsme se potkali opět v Ostravě a zjistil jsem, že tady budeš mnohem častěji, než tomu bylo dříve, protože Ty a Tvoje CASUA řeší předprostor ostravského Hlavního nádraží v souvislosti s tzv. „VRTkou“ (vysokorychlostní tratí). Řekni nám prosím, o co se tu jedná a na co se ostravská veřejnost může těšit?
Velmi si vážíme, že jsme dostali důvěru se podílet na zpracování návrhu řešení přednádražního prostoru Hlavního nádraží v Ostravě. Je to další z velkých projektů vedle nového koncertního sálu od Steven Holl, přestavby jatek na městskou galerii od Roberta Koniecznego, oblast DOV ve Vítkovících a probíhající mezinárodní soutěže na nový fotbalový stadion na Bazalech. V neposlední řadě bych chtěl zmínit všechny projekty v území Nová Karolina. Těší nás, že v Karolině se staví podle naší urbanistické studie, kterou jsme před lety pro město zpracovali.
Předprostor Hlavního nádraží je velkou výzvou. Vznikne zde nový přestupní terminál pro tramvaje, autobusy, trolejbusy, dálkové autobusy a samozřejmě vlaky a VRT. Průmyslové haly bývalé válcovny kovů v těsné blízkosti navrhujeme ke zbourání. Na jejím místě jsme navrhli jsme novou urbanistickou strukturu 4 bloků, které navazují na historickou zástavbu přívozu od Camillo Sitté. Dnešní zastřešení předprostoru nádraží, které tvarově vychází z geometrie stávající smyčky tramvaje bude nahrazeno novým zastřešením, které bude tvarově vycházet z geometrie pohybu cestujících v novém přestupním terminálu. V rámci tohoto nového zastřešení dojde k rozšíření plochy nádraží o schodiště a eskalátory do podzemních tunelů k vlakům.
Výsledné řešení chceme prezentovat na stánku Ostravy na EXPO Real v Mnichově na začátku října.
„Předprostor Hlavního nádraží je velkou výzvou. Vznikne zde nový přestupní terminál pro tramvaje, autobusy, trolejbusy, dálkové autobusy a samozřejmě vlaky a VRT.“
To tvé velké vytížení, které jsme už dříve popsali, by mělo být nějakým způsobem kompenzováno. Jak relaxuješ, jak dobíjíš baterky a čistíš hlavu, máš ještě vůbec čas na koníčky? Zbývá vůbec čas na rodinu a jak to vnímají tvoje „děti“, chtějí tě následovat?
Díky šikovnému týmu nejbližších spolupracovníků jsme schopen jezdit na dovolené a někdy relaxovat i o víkendech. Děti se vydaly svojí vlastní cestou. Syn Ondřej, který chtěl být původně architektem, dnes technicky navrhuje auta Porsche a dcera Marie – Anna vystudovala češtinu a francouzštinu. Nejvíce nás dobíjí společně s mojí ženou Zuzanou vnučka Luisa. Nejlepší relaxace je společné cestování za architekturou a samozřejmě hory a lyže.
Děkuji za rozhovor.
Rozhovor pro magazín POSITIV Business & Style připravil Tadeáš Goryczka v rámci Kabinetu architektury, nezávislého projektu pro architekturu, umění a design.
