Majitel firmy má vlastní živnost a své společnosti pravidelně vystavuje faktury. Na první pohled běžné uspořádání může při kontrole skončit doměřením daně, odvodů, penále i úroků. Rozhodující přitom není název smlouvy ani vystavená faktura, ale to, jakou práci člověk skutečně vykonává a nakolik souvisí s podnikáním jeho společnosti.
V menších společnostech jedna osoba často zastává několik rolí současně. Je společníkem, jednatelem a zároveň odborníkem, který se podílí na každodenním fungování firmy. Vedle toho může podnikat také jako osoba samostatně výdělečně činná a své společnosti dodávat služby.
Takové uspořádání není samo o sobě zakázané. Riziko vzniká ve chvíli, kdy fakturovaná činnost ve skutečnosti odpovídá práci, kterou společník vykonává pro svou společnost, a nikoli samostatné službě externího dodavatele.
Z právního hlediska je přitom potřeba rozlišovat společníka, tedy vlastníka podílu ve společnosti, a jednatele, který je jejím statutárním orgánem. V malých firmách však obě role často zastává stejný člověk. Zákon o daních z příjmů řadí mezi příjmy ze závislé činnosti jak příjmy za práci společníka společnosti s ručením omezeným, tak odměny členů orgánů právnických osob.
Fakturovat vlastní společnosti lze
Samotná skutečnost, že společník vlastní živnostenské oprávnění a vystaví své společnosti fakturu, ještě neznamená, že postupuje nesprávně. Může vedle své role ve firmě skutečně samostatně podnikat a se svou společností uzavřít běžný dodavatelský vztah.
Podstatné je, zda by danou službu poskytoval za obdobných podmínek také jiné firmě, ve které žádný podíl nevlastní. Důležitým ukazatelem může být také to, zda má další zákazníky, nese vlastní podnikatelské riziko a vystupuje vůči společnosti jako skutečně samostatný dodavatel.
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku z listopadu 2025 výslovně připustil, že společník může vedle práce pro společnost navázat s vlastní firmou také skutečný dodavatelsko-odběratelský vztah. Každou situaci je však nutné hodnotit jednotlivě podle toho, jak vztah funguje ve skutečnosti.
„Řada podnikatelů si myslí, že když mají IČO, mohou vlastní společnosti normálně fakturovat. Jenže pokud fakturují činnost, která je zároveň předmětem podnikání firmy nebo s ní úzce souvisí, může to být problém,“ upozorňuje advokát Miroslav Papoušek z Advokátní kanceláře Valíček & Valíčková.
Jak moc důvěřovat AI? Klasické jazykové modely se učí od respondentů a jsou nakrmeny daty z internetu, kde se nachází hodně relevantních informací, ale bohužel i bludů. Co když je AI zkombinuje? Pozor, aby své uživatele nehalucinovala. V podcastu BOD OBRATU hovořil finanční specialista Jakub Lukšík s advokátem Petrem Otevřelem o AI, která si vymýšlí rozsudky, které nikdy neexistovaly, a lidé s nimi jdou k soudu. Jaká právní rizika má AI pro firmy a podnikatele a co pro ně znamená nový AI Act.
Rozhoduje skutečná práce, ne název na faktuře
Při případné kontrole není rozhodující pouze to, jak se jmenuje uzavřená smlouva nebo jaká služba je napsaná na faktuře. Správce daně může zkoumat, kdo práci skutečně vykonává, komu ji firma následně prodává a jak úzce je propojená s jejím běžným podnikáním.
Riziková může být například situace, kdy stavební společnost přijme zakázku od zákazníka a její společník následně firmě jako živnostník vyfakturuje část stavebních prací. Podobné otázky mohou vzniknout také v poradenských, marketingových, technologických nebo projektových společnostech.
Ani shodný obor podnikání však automaticky neznamená, že každá fakturace musí být posouzena jako příjem ze závislé činnosti. Jde pouze o jeden z ukazatelů. Soud zdůraznil, že paušálně nelze tímto způsobem hodnotit veškerou činnost, kterou společník pro společnost vykonává.
V jednom případě přesáhla doměřená daň milion korun
Dopady nesprávného nastavení ukazuje případ, kterým se zabýval Nejvyšší správní soud. Finanční úřad v něm společnosti stanovil k přímé úhradě daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ve výši 1 028 375 korun.
Dva společníci společnosti jí fakturovali projektové a související služby. Správce daně dospěl k závěru, že jejich práce byla úzce propojená s činností společnosti a představovala součást plnění, které firma poskytovala svým zákazníkům. Nejvyšší správní soud následně kasační stížnost společnosti zamítl.
V posuzovaném období měl jeden ze společníků z fakturace společnosti 99,4 procenta svých příjmů z podnikání, u druhého to bylo 78 procent. Oba činnost vykonávali osobně, bez vlastních zaměstnanců, a jejich služby se podle soudu shodovaly nebo úzce souvisely s běžnou ekonomickou činností firmy.
Rozsudek ale nelze vykládat jako obecný zákaz fakturování vlastní společnosti. Potvrzuje především to, že finanční úřad i soud hodnotí celý vztah a jeho skutečný obsah, nikoli pouze existenci živnostenského oprávnění a vystavených dokladů.
Co může být při kontrole varovným signálem
Žádná jednotlivá okolnost nemusí sama o sobě rozhodnout. Vzájemná kombinace několika znaků ale může zvyšovat riziko, že fakturace bude posouzena jako odměna za práci pro společnost.
Pozornost může přitahovat zejména situace, kdy:
- společník fakturuje stejnou nebo velmi podobnou činnost, jakou svým zákazníkům nabízí společnost,
- práci vykonává pravidelně a osobně,
- vlastní společnost je jeho jediným nebo dominantním zákazníkem,
- jeho práce je nezbytnou součástí zakázek uzavřených společností,
- vůči koncovému zákazníkovi vystupuje jako dodavatel celého plnění společnost,
- jedna osoba současně vystupuje jako vlastník, jednatel i pravidelný dodavatel firmy.
Nejvyšší správní soud považuje podobnost činnosti společníka a společnosti za významný ukazatel, nikoli však za jediné a vždy rozhodující kritérium. Důležité může být také ekonomické propojení a skutečnost, zda společník poskytuje stejné služby dalším zákazníkům za srovnatelných podmínek.
Další zákazníci mohou pomoci, ale automaticky nerozhodnou
Skutečnost, že živnostník pracuje také pro jiné odběratele, může podporovat závěr, že skutečně samostatně podniká. Ani seznam dalších klientů však nemusí sám o sobě stačit.
V případě posuzovaném Nejvyšším správním soudem měli společníci i jiné odběratele. Podstatná část jejich podnikatelských příjmů ale pocházela právě od společnosti, kterou spoluvlastnili. Soud zároveň přihlédl k povaze vykonávaných prací a k jejich propojení se zakázkami firmy.
Stejně tak nemusí být rozhodující tvrzení, že společnost společníkovi neurčuje pracovní dobu ani mu nedává konkrétní pokyny. U práce společníka pro vlastní společnost se podle soudu nepoužívají úplně stejná kritéria jako při běžném posuzování vztahu firmy s externím živnostníkem.
Snaha ušetřit se může výrazně prodražit
Jedním z důvodů, proč firmy fakturaci přes vlastní IČO využívají, může být snaha vyplácet peníze průběžně a snížit náklady spojené s jinými způsoby odměňování. Podle advokáta může rozdíl u vyšších částek dosahovat stovek tisíc korun ročně.
Pokud ale kontrola dojde k závěru, že nešlo o samostatné podnikání, může správce daně příjmy posoudit odlišně a doměřit daň včetně souvisejících sankcí a úroků. Podle konkrétního případu mohou vzniknout také navazující otázky týkající se povinných odvodů, které řeší příslušné instituce.
„U milionových částek se může doměření pohybovat ve stovkách tisíc korun. Pokud jde o opakovanou fakturaci v průběhu více let, firma se může dostat i výrazně výše,“ říká Papoušek.
Konkrétní výsledek však vždy závisí na výši plateb, délce fakturace, způsobu zdanění a dalších okolnostech daného případu.
Firmy by měly oddělit jednotlivé role
Společnosti by si podle advokáta měly projít zejména pravidelné faktury vystavované společníky, jednateli a případně jejich blízkými osobami. Nestačí přitom zkontrolovat pouze smlouvy. Potřeba je porovnat je s tím, jaké služby byly skutečně poskytnuty a komu firma výslednou práci dále dodávala.
U každé fakturované činnosti by mělo být zřejmé, zda jde o samostatnou službu externího podnikatele, nebo o práci vyplývající z postavení člověka ve společnosti. Podle povahy konkrétní činnosti může přicházet v úvahu například odměna za výkon funkce, pracovněprávní vztah pro jiný druh práce, podíl na zisku nebo skutečný dodavatelský vztah.
„Nejlepší je řešit situaci s předstihem, ne až ve chvíli, kdy přijde kontrola,“ uzavírá Miroslav Papoušek.
Největším problémem tedy není samotná existence živnostenského oprávnění ani faktura vystavená vlastní společnosti. Rizikem je představa, že tyto dokumenty automaticky dokazují samostatné podnikání. Rozhodující zůstává to, co člověk pro firmu skutečně dělá a jak je celý vztah nastavený v praxi.
Zdroj: Advokátní kancelář Valíček & Valíčková, rozsudek ČR 4 Afs 166/2024-82, zakonyprolidi.cz
Ilustrační foto vytvořila umělá inteligence
