„Znám každý výrobek, komponent, dodavatele i zákazníka,“ říká Ing. Karin Hájková, ředitelka společnosti Stant Manufacturing s.r.o., která během let proměnila ostravský závod z původně ztrátového na nejlepší pobočku globální skupiny. Výsledky jí přinášejí zadostiučinění, ale nikdy nezapomíná zdůraznit roli svého „dream teamu“.
V rozhovoru popisuje kariérní začátky, odvahu odejít do USA, krizové stěhování továrny i to, co ji v roli lídra nejvíc změnilo.
Cesta k vedení a první impulz
Když se ohlédnete zpět – co byl ten první impulz, kdy jste si řekla: Já chci vést, růst, rozhodovat…? Proběhl vůbec tento okamžik?
Tento okamžik u mne nastal už na vysoké škole, kde jsem od třetího ročníku studovala obor Ekonomie a management v chemickém a potravinářském průmyslu. Měla jsem cíl a hlavu nastavenou tak, že jednou povedu velkou chemickou fabriku. Ano, to se mi tak úplně nesplnilo, ale jisté paralely s mnou dnešní prací tam určitě vidím.
Je pro mne velice atraktivní a motivující pohybovat se ve výrobním prostředí, kde na člověka denně čeká spousta výzev, kterým musí se svým týmem čelit.
V konečném důsledku je asi jedno, jestli vyrábíte chemické produkty, nebo díly do aut.
„říkám si, kde jsem tehdy našla tu odvahu sebrat tříleté dítě a odletět do neznáma za oceán.“
Odvaha odejít do USA a získané zkušenosti
Měla jste někdy pocit, že jdete do něčeho naslepo? Například odchod do USA – bála jste se? Co převážilo? Co jste si z cesty odnesla?
Odchod do USA byl v podstatě nejodvážnějším rozhodnutím mého života. A dnes, když to s odstupem mohu zhodnotit, tak to bylo rozhodnutí nejlepší. Zároveň si říkám, kde jsem tehdy našla tu odvahu sebrat tříleté dítě a odletět do neznáma za oceán. Bez podpory manžela, mámy a bratra by to rozhodně nešlo realizovat.
V USA mě čekal skvělý tým kolegů, který mi pomohl se rychle adaptovat a já tak měla prostor se pustit do práce. Tehdejší Plant Manager závodu, ve kterém jsem působila, pan Paul Harris, je dnes opět mým nadřízeným na pozici COO, takže vlastně v čase rostu spolu s ostatními kolegy z USA.
Za těch čtrnáct let práce pro Stant jsem se naučila chápat mentalitu amerických kolegů a zjistila jsem, že je mi velice blízká a v tomto kulturním prostředí se mi pracuje pohodlně. My ženy máme rády jistotu a předvídatelnost, a to vše mi Stant a kolegové dokážou poskytnout.
Nejtěžší období: stěhování závodu Karviná → Ostrava
Co bylo vaše nejtěžší profesní rozhodnutí? Nějaká těžká situace, kterou jste musela řešit – a která vás něco zásadního naučila?
Nevím, jestli bych to nazvala rozhodnutím, spíše to samo vyplynulo z celkové situace ve firmě, ale nejtěžším obdobím pro mne bylo stěhování výrobního závodu z Karviné do nového objektu v průmyslovém parku CTP v Ostravě.
V určitém období jsme paralelně vyráběli v obou závodech a přestěhovaná výroba musela být validována zákazníky. Byl to velký objem práce a stresu koncentrovaný do relativně krátkého období.
Tehdy jsem definitivně pochopila, že člověk sám nic nezmůže, byť by byl sebedokonalejší. Pokud kolem sebe nemáte tým lidí, který se ztotožní s vaší myšlenkou a je připraven zatáhnout za stejný provaz, tak kamenem nepohnete.
Jak mě změnilo vedení týmu
Změnilo Vás to jako lídra?
Myslím, že ano. Začala jsem klást daleko větší důraz na osobnostní rysy lidí, které přizvu do svého týmu. Potvrdilo se mi, že i když máte toho nejlepšího odborníka na světě, který ale nedokáže zapadnout do týmu a konstruktivně se podílet na výsledku celku, není vám takový člověk na nic.
Jako lídr se snažím svůj tým motivovat, jít mu příkladem a zároveň dát všem prostor pro vybalancování osobního a pracovního života. S hlubokým respektem ke všem individualitám. Každý nese odpovědnost za plnění daných cílů a dokud jsou plněny, nechávám lidem dostatečnou svobodu.
Lidskost pod tlakem automotive
V automobilovém průmyslu je velký tlak na výkon, preciznost, výsledky. Jak si udržujete lidskost?
Ženy mají obecně v pracovním prostředí více empatie. Teď to nemyslím nijak špatně vůči svým mužským kolegům, protože ti naopak disponují od přírody vlastnostmi, které nám ženám do vínku dány nebyly. Proto nevidím problém v udržení si lidské tváře, i když jsem tlačena k podání výkonu a zde žádnou výjimku, protože jsem žena, nemám.
Vždy se snažím vycítit, co jednotlivé kolegy motivuje a co naopak sráží jejich výkon, a pak s tím pracovat při plánu plnění úkolů. Každý pracujeme na jiné frekvenci, a pokud to jen trochu jde, snažím se jim vyjít vstříc.
Úspěchy a hrdost na ostravský závod
Na co jste ve svém profesním nebo osobním životě hrdá nebo co se zvlášť povedlo?
Já vnímám Stant v Ostravě jako svoje „miminko“. Znám každý výrobek, komponent, dodavatele a zákazníka. To, že se povedlo pozdvihnout závod v Ostravě z původně ztrátového na nejlepší ze všech našich poboček, vnímám jako obrovský úspěch a zadostiučinění. Ale jak jsem již dříve uvedla, sama bez svého „dream team“ bych to nikdy nedokázala.
„Tehdy jsem definitivně pochopila, že člověk sám nic nezmůže, Pokud kolem sebe nemáte tým lidí.“
Když hrozí vyhoření: role HR a podpory
Jak reagujete, když vidíte, že někdo v týmu „vyhoří“, ztrácí motivaci?
Někdy lidé vyhoří a nedají to na sobě znát. Pak se může stát, že takový člověk postaví vedení před hotovou věc a sám si najde východisko třeba tím, že změní pracovní prostředí a podobně.
Pokud jako zaměstnavatel dostaneme šanci aspoň trochu s předstihem zjistit, že se takový stav u někoho vyvíjí, tak samozřejmě reagujeme, protože nejhorší je ztratit dobrého zaměstnance.
Máme skvělou HR manažerku, paní Šárku Hermanovou, která umí s takovými situacemi pracovat, takže ji vždy oslovím, aby se o daného kolegu/kolegyni postarala.
Gender a respekt k výkonu
Zažila jste někdy situaci, kdy jste byla podceňována, „protože jste žena“?
Možná někdy v minulosti a na to už si ani moc nepamatuji. Navíc si takové věci nepřipouštím, protože jsem si jistá svým výkonem a vím, že gender není něco, co by ovlivnilo mé výsledky. Ty povětšinou bývají lepší než od ostatních mužských kolegů, takže mi to ani nepřijde. Hlavně Američané něco takového absolutně neřeší, ty zajímá výsledek.
Proměna postavení žen ve vedení
Cítíte, že se pohled na ženy ve vedoucích pozicích mění? Je už snazší být ženou-lídrem než před deseti lety?
Chci věřit že ano. U nás ve Stantu to tak rozhodně je. Když se podívám na tabuli manažerů našeho závodu, tak už ženy zaujímají nadpoloviční většinu. A nejsou ve vedení proto, že jsou ženy, ale proto, že jsou dobré.
Rada pro mladé ženy
Kdyby vás dnes oslovila mladá žena, která chce uspět v technickém oboru, co byste jí řekla?
Jdi do toho a buď připravená zabrat a ukázat, že jsi lepší než ti ostatní. Čísla pak budou mluvit za tebe.
Plány, sny a priority
Jaké máte plány do budoucna? Máte nějaký tajný sen?
Já jsem si své pracovní sny víceméně splnila. Někdy v budoucnu by se mi líbilo dostat se na pozici COO, ale jako podmínka pro mou spokojenost to není až tak zásadní. Vyhovuje mi, jak mám nyní nastaven pracovní a osobní život, proto si další vysoké pracovní cíle nekladu.
Samozřejmě mým cílem, snem i přáním je, aby můj dnes čtrnáctiletý syn Kuba v životě uspěl a byl zdravý a spokojený. Jako matka jsem tomu doufám položila dobrý základ a teď už to bude více méně na něm. Já mu ale budu pořád krýt záda, jako to dělali Větrník, Slunečník a Měsíčník princi Velenovi.
Kde bere energii: rituály a volný čas
Kde berete vnitřní energii – i v dobách, kdy nic nejde podle plánu? Máte rituály nebo návyky, které vás drží nad vodou, když je toho moc?
Veškerý svůj volný čas, kterého bohužel není mnoho, věnuji výcviku svých psů. Mám dva American Bully, se kterými jsem se vydala na dráhu sportovní kynologie, a to navzdory tomu, že to není plemeno primárně šlechtěné na sport. S osmiletou fenkou Klárkou máme složeny nejvyšší obranářské zkoušky podle mezinárodního zkušebního řádu a s mladším psem, který se jmenuje Big mac, se chystáme na zkoušky IGP.
V podstatě to vypovídá o mém celkovém přístupu k životu. Většinou si vyberu tu těžší cestu, ale o to větší radost pak mám, když se mi i na té těžší cestě podaří uspět.
Umění odpočívat a rodinné cestování
Umíte odpočívat? Jak vypadá váš „volný den“, kdy neřešíte e-maily, termíny a operativu?
Když opomenu pravidelné tréninky se psy, tak s rodinou rádi cestujeme po světě. Syn se věnuje downhill sjezdu na kole, takže s ním jezdíme po bike parcích a zažíváme si tam své chvíle smrtelné hrůzy při všech jeho jízdách.
Děkuji za rozhovor.
Rozhovor je součástí speciálu magazínu POSITIV Woman.
Ing. Karin Hájková vede Stant Manufacturing s.r.o., českou pobočku globálního lídra v automotive. Vystudovala chemii a logistiku, v oboru působí patnáct let. Má za sebou zkušenosti z USA i globální řízení logistiky.
Inspiruje ženy svým přístupem k leadershipu, odvaze a lidskosti v byznysu.
