Skotský výtvarník Iain Patterson vyrůstal v Ayru, studoval v Edinburghu a jeho tvorbu dlouhodobě formují příroda, krajina a improvizovaná hudba. V rozhovoru mluví o cyklech Out West a Balance, o spolupráci s hudebníky i o svém vztahu k české kultuře.
Obecně se tvrdí, že všichni disponujeme nějakým stupněm výtvarného talentu, ale pouze někteří rozvinou ho natolik, že mu naprosto propadnou a je to pro ně celoživotní vášeň. Jak to bylo u tebe?
Narodil jsem se a vyrostl v Ayru, městečku na západním pobřeží Skotska, nedaleko rodiště Roberta Burnse, skotského národního básníka.
Ve škole jsem se nadšeně věnoval výtvarné výchově, i když jsem se nikdy nepovažoval za někoho, kdo by měl nějaký zvláštní talent. Moji spolužáci uměli skvěle kreslit zvířata a kreslené postavičky, v čemž jsem byl naprosto beznadějný. Myslím, že jsem se nevědomky učil sám a o jiných umělcích jsem se dozvídal díky samostudiu městské knihovně. Od raného věku na mě měl největší vliv především Vincent (van Gogh). Jeho vášeň a přímočarost byly velkou inspirací. A stále jsou! V posledním ročníku školy jsem se přihlásil na uměleckou školu v Edinburghu (i když můj učitel výtvarné výchovy mě ujišťoval, že „sní svůj klobouk“, pokud uspěji!).
Zpočátku jsem si myslel, že budu studovat grafiku, ale brzy jsem změnil názor díky svobodě, kterou slibovalo studium výtvarného umění – i když Edinburgh College of Art stále vycházelo z tradice a kladlo důraz na figurativní kresbu. Ale dorazil jsem tam právě uprostřed bouřlivých šedesátých let! Panoval velký optimismus ohledně změn a abstrakce se zdála být cestou vpřed. Ředitel školy si při návštěvách ateliérů stěžoval, že v chladné abstrakci není patrná žádná „vášeň, krev a odvaha“. V reakci na to jsem vytvořil sérii obrazů s tématem krve a odvahy.
Jakým tématům ses věnoval dříve a jakým tématům se věnuješ hlavně nyní ? Já si často dovoluji představovat tě jako „skotského krajináře“, ale jak už jsem dávno pochopil, v tvém případě se jedná o „krajiny tvé duše“.
Mými tématy a inspiracemi jsou již dlouhou dobu – přírodní svět a improvizovaná hudba.
Moje reakce na přírodu nikdy nebyla doslovná ani obrazová, ale snažila se odrážet tvary a růst (np. na rozvíjející se kapradinu v mé zahradě v tomto raném létě se dívám podobným způsobem jako na fotografie Karla Blossfelda).
Hudba je v mé tvůrčí činnosti neustálou přítomností a inspirací. Od 60. let se snažím vstřebávat bezprostřednost a svobodu, které mi přináší poslech „free“ jazzu. Stále mám přátele hudebníky (mnozí z nich mají umělecké vzdělání), se kterými spolupracuji. V současné době vytvářím sérii „polovičních obrazů“, které dokončí můj přítel, mistr bubeník Han Bennink.
V blízké budoucnosti uspořádáme společnou výstavu a koncert.
Výstava Iaina Pattersona ve Spodní konírně zámku Hradec nad Moravicí v roce 2025, foto: Jiří Hajduk; obraz z cyklu Out West, 2022, foto: Rachel Girling
Jak vypadá tvůj běžný den umělce, výtvarníka a jaká je tvoje příprava, než svoji vizi zhmotníš na (větším) plátně a nebo vytvaruješ v hlíně?
Můj typický den spočívá v tom, že se snažím něco dělat. Když mám energii, pracuji rychle, ale obvykle to jde pomalu.
Název „Balance“ to vystihuje – přemýšlím o něčem gestickém a rychlém, ale ve skutečnosti je to naopak pečlivě pomalé a někdy i zdlouhavé. Nechci, aby to bylo snadné.
Snažím se neplánovat velké obrazy a nepřipravuji si motivy předem. Název „Out West“ odkazuje na krajinářské fotografie, které jsem pořídil na Západních ostrovech Skotska, a zejména na ostrově Tiree. Zní to jako westernový film – ale tak to není.
Původ série drobných plastik Munros, které tvoří rozsáhlejší soubor, vychází ze skupinové výstavy v Galerii moderního umění v Edinburghu s názvem „The Unpainted Landscape“.
V polovině 80. let jsem byl pozván na pobyt do keramické dílny Zsolnay na jihu Maďarska. Vytvořil jsem tam celou sérii kreseb vesnic a stromů a jeden kolega umělec navrhl, že by bylo vhodné vytvořit stromy z porcelánu, protože tento jemný materiál by se k tomu dobře hodil.
Odtud pocházejí porcelánové Munros.
Jsi považován za znalce života a tvorby Charlese Rennie Mackintoshe, měl Mackintosh přímý čí nepřímý vliv na tvé výtvarné myšlení a tvorbu?
K Charlesi Rennie Macintoshovi musím poznamenat, že se opravdu nepovažuji za odborníka a kromě společné lásky ke skotské lidové architektuře neměl na mou tvorbu nijak zásadní vliv, i když obdivuji jeho velmi originální smysl pro kompozici v jeho akvarelech s rostlinnými motivy.
Moje žena Helen pracovala v 60. letech jako studentka na ostrově Tiree a měla k tomuto ostrovu a jeho obyvatelům velkou náklonnost. V roce 1992 jsme koupili zanedbaný malý statek na východním konci ostrova, 150 metrů od moře, který se původně jmenoval v gaelštině „Taigh Bean Iain“ (v překladu „Dům Iainovy ženy“!). Bylo třeba udělat vše pro to, aby byl dům alespoň trochu obyvatelný, protože neměl tekoucí vodu, elektřinu a střecha byla „shoogly“ (nebezpečná). O mnoho let později, po velkém fyzickém úsilí, byl dům konečně bezpečný a obyvatelný a my jsme si mohli užívat pobyt uvnitř u ohně, zatímco venku foukal silný vítr.
„vytvářím sérii „polovičních obrazů“, které dokončí můj přítel, mistr bubeník Han Bennink a V blízké budoucnosti uspořádáme společnou výstavu a koncert.“
Na začátku příštího roku by jsi měl v Praze představit svůj dřívější cyklus nazvaný OUT WEST a po části i ten aktuální, nazvaný BALANCE, pověz nám něco o tvých výstavních aktivitách.
Moje první zkušenost s vystavováním v Evropě jsem získal díky galeristovi Richardu Demarcovi. V roce 1981 plánoval velkou výstavu polského umění a divadla, která se měla konat během následujícího ročníku festivalu v Edinburghu. Po návštěvě Prahy mi Demarco dal několik adres umělců ve Vratislavi a první dveře, na které jsme zaklepali, patřily Barbaře Kozłowské a Zbigniewu Makarewiczovi. Velmi nás přivítali a v roce 1982 na oplátku bydleli v našem bytě v Edinburghu. Zbiggy měl velký zájem o mou práci a jednoho večera pozval několik kolegů umělců a kritiků, aby si prohlédli mou prezentaci. Pro mě to byl určitý šok – polský styl. Po druhém nebo třetím diapozitivu Zdzisław Jurkiewicz řekl: „Co to děláš? To je blbost! Cože? Snažíš se vyprávět malý příběh? Jedna hezká barva vedle druhé?“ Bylo to tvrdé seznámení s polským konceptualismem.
Všichni jsme se stali velmi blízkými přáteli a Zdzisław, Maria Michałowska, Barbara, Zbiggy a Edward Krasinski u nás v roce 1982 pobývali. Poté jsme často jezdili do Vratislavi, kde jsem na pozvání ředitele galerie Wojciecha Stefanika vystavoval v galerii BWA Awangarda.
Právě Wojtek mě pozval k vystavení výstavy „Out West“ v Muzeu architektury ve Vratislavi. Byl jsem častým hostem v Zdzisławově ateliéru. Jakmile jsem dorazil, zeptal se mě, co dělám, a já mu ukázal velké barevné fotografie svých nejnovějších obrazů. „Jsou krásné,“ řekl a navrhl uspořádat večer s umělci a kritiky. Poté, co na konci večera ukázal fotografie ostatním a vyslechl si laskavá slova, řekl (se slzami v očích): „Iaine, jsi tak dobrý přítel, že k tobě mohu být upřímný… ta práce je odpad!“
Jako lektor na Edinburgh College of Art jsem pomáhal organizovat studentské výměny mezi ECA a Vratislaví. Významnou spoluprací byly výstavy „Dialog“ (BWA Awangarda Galeria 2000) a „Dialog“ (Edinburgh College of Art 2001).
Poté, co Wojtek Stefanik odešel z funkce ředitele galerie BWA Awangarda, působil jako kurátor ve Vratislavském muzeu architektury. Jelikož jsem se zvláště zajímal o lidovou architekturu (a modernismus!), nabídl jsem se, že uspořádám přednášku s obrazovým doprovodem o skotské lidové architektuře, a později jsem byl pozván do Vily Tugendhat v Brně, abych přednesl přednášku s obrazovým doprovodem o skotském architektovi Charlesi Rennie MacIntoshovi.
Po výstavě „Out West“ ve Vratislavi a díky kurátorství výstav iniciovaných přáteli z Kabinetu architektury se výstava přesunula do Domu umění v Ostravě. Poté začala série zastávek, mezi které patřil Poprad (Slovensko), Muzeum architektury v Brně, Trmalova vila v Praze, galerie Klebelsberg Kultúrkúria v Budapešti, zámek Plumlov (ČR), zámek Nebílovy (ČR), galerie Jane McAdam Freud v Příboru (ČR) a zámek Hradec nad Moravicí (ČR). Můj kurátor má hlavní část díla v Ostravě – kterou při svých návštěvách doplňuji – ale když už mu naznačím, že turné jistě dospělo ke svému konci, odpoví mi… „Ano, … ale!
A tak středoevropské dobrodružství pokračuje dál!
Iain Patterson během zahájení výstavy Balance a obrazy z cyklu Balance, 2022 foto: Rachel Girling
Výstava „Balance“ se konala v Summerhallu v roce 2002 na pozvání Roberta McDowella a jeho manželky Geraldine Coatesové. Robert úzce spolupracoval s Josephem Beuysem a vlastnil rozsáhlou sbírku Beuysových memorabilií, které byly vystaveny v tamních skleněných vitrínách („vignettes“). Zpočátku jsem si nebyl jistý, zda vystavovat mé práce na stěnách (Summerhall bez většího prostoru má vůbec smysl (byla to původně stará veterinární škola Univerzity v Edinburghu), ale umístění děl bylo velmi nápadité a fungovalo to dobře.
Summerhall stále funguje jako umělecké centrum, přičemž umělecká část je nyní oddělena od komerčních aktivit v areálu , jako je kavárna, pivnice, palírna atd.
Jak se vůbec zrodil tvůj vřelý vztah k naší zemi a kultuře?
Můj starší bratr si vzal Annu, dceru Henryho a Evy Hellmannových. Henry pocházel původně z Vratislavi (!) a Evina rodina z Berouna. Byli to sekulární Židé a Henry jako novinář pracoval v knihovně Říšského sněmu, když byla v roce 1933 zapálena. Jelikož byl vysoký a blonďatý, nikdy ho nevyslýchali.
Jako patnáctiletý jsem nějakým způsobem poprvé četl Haškova „Dobrého vojáka Švejka“, což pro mě bylo dokonalým úvodem do českého antiautoritářského pohledu na svět, který jsem velmi obdivoval. Velký dojem na mě udělaly také ilustrace, jak je graficky v této knize Josefa Lady vyvedl. Jaká brilantnost a originalita! Josef Čapek a „Pejsek a kočička“ jsou těsně na druhém místě.
V roce 1966 jsem se v Londýně setkal s Anniným bratrancem, Mirkem Nekvasilem. Řekl mi, že mi pošle pozvánku – a zaplatí mi pobyt – s tím, že příští rok se bude ženit a pojede na svatební cestu do Skotska. A já to zaplatím.
A tak se také stalo!
Rozhovor pro magazín POSITIV Business & Style připravil Tadeáš Goryczka v rámci Kabinetu architektury, nezávislého projektu pro architekturu, umění a design.
