Sobota, 20 července, 2024

Veterina nenaplnila očekávání, proto se Míša rozhodla pro změnu oboru. U medicíny ale zůstane.

Absolventka mezinárodního gymnázia 1st International School of Ostrava (dále jen ISO) Michaela Polášková se po úspěšném ukončení střední školy rozhodla pro studium veterinárního lékařství v Brně. Co vede současné středoškoláky ke studiu lékařství? V čem se liší studium veteriny od všeobecné medicíny? Je lepší studovat v Česku, nebo v zahraničí?

Míšo, kdy sis uvědomila, že studium veterinárního lékařství je to, co bys chtěla v budoucnu dělat?

Že chci studovat veterinární lékařství, jsem věděla od začátku střední školy. V průběhu se to sice dvakrát změnilo, například na studium jazyků nebo chemie, ale z dlouhodobého hlediska jsem věděla, že jakékoli lékařství je neohrozitelné povolání bez ohledu na to, jaká je situace u nás nebo ve světě. Humánní medicína mě nezajímala, přišla mi málo rozmanitá a především oba mí rodiče jsou lékaři, a proto jsem chtěla jít svou vlastní cestou.

Jaký je Tvůj příběh s mezinárodním gymnáziem? 

Můj příběh s ISO se začal psát v září 2021, kdy jsem už půl roku byla rozhodnutá něco ve svém životě změnit. A to se taky stalo. Když se na sebe dívám zpětně, tak si říkám, že žádná škola by mě nejspíš nepřipravila tak dobře na život jako právě ISO. Díky mezinárodním studentům a učitelům jsem si rozšířila obzory a vědomosti na globální úroveň, a tak jsem při komunikaci s lidmi nebyla omezována tématem diskuze. Naučila jsem se také tvořit svoje vlastní myšlenky a názory a taky je prosadit a odůvodnit. A už vůbec nemluvě o výuce dalších jazyků, která je na této škole na velmi vysoké úrovni. Asi to nejdůležitější, co mi ISO za ty krátké 2 roky, které jsem tam strávila, dalo, jsou přátelé, na které se můžu vždycky spolehnout.

Jak Tě na studium na vysoké škole připravilo gymnázium?

Po střední škole jsem začala studovat veterinární lékařství v Brně a tam ještě dneska jsem. Měla jsem na výběr dvě fakulty: veterinární hygienu a ekologii, kam jsem se dostala bez přijímaček a veterinární lékařství, kde byly přijímačky z chemie a biologie. Vzhledem k tomu, že moje třída na gymnáziu čítající zhruba deset lidí byla spíše humanitně zaměřená, nebyl seminář přírodních věd otevřen. Díky velmi vstřícnému přístupu školy jsem byla spojena se skupinkou z nižšího ročníku. Chemie ze semináře mi dokonale stačila k úspěšnému splnění chemické části přijímaček. Drobný háček spočíval v tom, že se na ISO vyučuje biologie v angličtině a jelikož jsem přišla z polského gymnázia, tak jsem se s českým názvoslovím do styku nedostala. Proto jsem se přihlásila na přípravný kurz, který organizovala moje univerzita. A tady opět musím zdůraznit vstřícnost a pomoc učitelů z gymnázia, když jsem v biologii měla svůj individuální studijní plán a připravovala se na přijímačky. Navíc jsem z biologie maturovat nechtěla, proto to bylo jednodušší. 

Že chci studovat veterinární lékařství, jsem věděla od začátku střední školy. V průběhu se to sice dvakrát změnilo, například na studium jazyků nebo chemie, ale z dlouhodobého hlediska jsem věděla, že jakékoli lékařství je neohrozitelné povolání bez ohledu na to, jaká je situace u nás nebo ve světě.

Jaké je současné studium a co to vše obnáší?

První roky na veterinárním lékařství jsou asi náročnější než na humánní medicíně. Musíte se naučit stavbu těla osmi zvířat (kůň, kráva, prase, koza, ovce, pes, kočka a králík) a samozřejmě,  přestože tam jisté podobnosti jsou, tak je tam nespočet rozdílů a odlišností i ve funkcích a mikroskopické struktuře. A opravdu to není tak, jak si mnozí myslí, že se látka neprobírá důkladně jako u člověka. Co se týká ale dalších let, tak si myslím, že je rozsah lékařského působení u zvířat mnohem omezenější než u lidí. Spousta nemocí se nevyskytuje nebo neléčí, a to hlavně z toho důvodu, že by to bylo příliš finančně náročné a žádný majitel mazlíčka by si to dovolit nemohl. Veterinární lékařství se stejně jako medicína studuje šest let a stejně jako lékař, tak i veterinář má sice po vysoké škole titul, ale samostatné práce schopen není. Sice nemusíte skládat atestace, ale specializace není tak pestrá jako u medicíny. A tohle jsou asi hlavní aspekty, proč jsem se v poslední době rozhodla studium ukončit a připravit se na přijímačky na medicínu. 

Nastane tedy změna oboru? V Česku, nebo v zahraničí?

Dlouho jsem také uvažovala o studiu v zahraničí – Rakousko nebo Německo. Nechci říct, že bych si vybrala jednodušší cestu, když jsem se rozhodla studovat v Česku, ale přišlo mi, že už tak jsem si vybrala náročný obor a studovat ho v cizím jazyce by bylo ještě náročnější. Nicméně mě to do zahraničí stále táhne. Pevně doufám, že chirurgie, které bych se chtěla věnovat, není v zahraničí tak maskulinizovaná jako u nás. Medicínu chci vystudovat v Česku, ale ráda bych praxe a možná i pozdější povolání uskutečnila v Německu. Věřím, že se mi naskytnou úplně nové příležitosti, se kterými by na mě osud v Česku nečekal.

Míšo, děkujeme za rozhovor. 

Text: Petra Helebrantová

Foto: archiv Michaely Poláškové 

The article, including an English translation, is available in POSITIV Business & Style magazine 1/2024 HERE.

Článek včetně anglického překladu je dostupný v magazínu POSITIV Business & Style 1/2024 ZDE.

RELATED ARTICLES