Středa, 10 června, 2026

VZP otevírá dveře AI. Teď se ukáže, kdo projde do praxe

Umělá inteligence už dnes v českém zdravotnictví není novinka. Pomáhá s administrativou, vstupuje do diagnostiky, objevuje se v prevenci i sledování pacientů. Vznikají konkrétní nástroje, které mají potenciál zrychlit péči a zpřesnit rozhodování lékařů.

Česko přitom není jen pasivním příjemcem těchto technologií. Naopak. Firmy jako Carebot, Kardi AI nebo Aireen patří v některých oblastech mezi evropskou špičku.

A přesto se většina těchto řešení do běžné praxe nedostane.

Ne proto, že by nefungovala. Ale protože systém nemá jasně nastavenou cestu, jak je přijmout, otestovat a případně začlenit do úhrad.

Právě to chce změnit Všeobecná zdravotní pojišťovna, která přichází s mechanismem pro řízený vstup inovací do systému. Poprvé se tak vytváří rámec, který má dát technologiím šanci projít z pilotů do reálného provozu.

Česko má technologie. Do praxe se ale nedostanou

Dnešní situace je v něčem paradoxní. Technologie existují, často jsou ověřené a lékaři o nich vědí. Přesto zůstávají na okraji.

Rozdíl mezi „funguje to“ a „používá se to“ je ve zdravotnictví pořád obrovský.

Právě proto je důležité, že se teď neřeší vývoj, ale proces. Jak dostat technologie k pacientovi tak, aby to bylo rychlé, bezpečné a ekonomicky obhajitelné.

Nestačí být inovativní

Debata kolem nového přístupu se okamžitě promítla i do reakcí lidí z praxe. Jak upozorňuje CEO společnosti Carebot, klíčové nebude, jak je technologie prezentovaná, ale jaký má reálný dopad v praxi.

To znamená sledovat, co konkrétně přináší pacientům, jak pomáhá lékařům a jestli zlepšuje fungování systému jako celku. Bez toho se žádná technologie do standardní péče nedostane.

Zároveň ale zaznívá i druhá strana. Pokud bude celý proces pomalý, složitý nebo nepředvídatelný, inovace zůstanou stát na místě bez ohledu na jejich kvalitu.

Právě kombinace těchto dvou tlaků — na reálný dopad a zároveň na funkční proces — rozhodne, jestli se celý model uchytí.

Jak se technologie dostane do systému

Poprvé je také jasně popsané, co musí technologie splnit, aby se do systému vůbec dostala.

Celý proces začíná podáním žádosti. Tu může podat výrobce, vývojář nebo například univerzita či konsorcium – typicky u nástrojů využívajících umělou inteligenci v diagnostice nebo péči o chronické pacienty.

Následuje posouzení, které má proběhnout zhruba do tří měsíců. Technologie prochází multikriteriálním hodnocením – řeší se bezpečnost, práce s daty, kvalita řešení i reálný přínos pro pacienty a lékaře. Do procesu vstupuje VZP, odborný panel i externí experti.

Pokud technologie projde, získá dočasnou úhradu. Ta může být nastavena na 12 až 24 měsíců.

V této fázi už nejde o testování „nanečisto“. Technologie se používá v praxi a sledují se konkrétní výsledky – například zlepšení léčby, snížení hospitalizací nebo efektivita péče.

Na základě těchto dat pak přichází finální rozhodnutí.

Buď se technologie stane standardní součástí systému a dostane trvalou úhradu, nebo z něj naopak úplně vypadne.

O co se teď ve skutečnosti hraje

Nejde o jeden projekt ani jednu pojišťovnu.

Jde o to, jestli se v Česku podaří nastavit prostředí, ve kterém mají inovace jasná pravidla vstupu.

Dnes technologie často končí ve fázi testování. Ne proto, že by nebyly kvalitní, ale protože chybí mechanismus, který by rozhodl, co s nimi dál.

Pokud tenhle krok nebude fungovat, zůstane všechno při starém.

Pokud ano, začne se měnit logika celého systému.

Co to změní v praxi

Pro pacienty to znamená jediné – jak rychle se k nim dostane moderní péče.

Pro firmy a vývojáře se ale mění mnohem víc. Vzniká prostředí, kde nerozhoduje jen to, jak dobře technologie vypadá, ale co skutečně dělá.

Nevyhraje ten, kdo má nejlepší prezentaci. Vyhraje ten, kdo prokáže reálný dopad na pacienta. A to je změna, která může celý trh pročistit.

Moment, který rozhodne

Zásadní bude, jak celý proces dopadne v detailu. Jak rychlé bude schvalování, jak transparentní budou pravidla a kdo bude mít u hodnocení skutečné slovo.

Pokud se podaří nastavit systém, který je srozumitelný a předvídatelný, pak se může stát něco, co českému zdravotnictví dlouhodobě chybí: inovace se přestanou testovat a začnou se používat.

Zdroj: VZP, vyjádření zástupců firem z oboru (Carebot)

Monika Ševčíková
Mgr. Monika Ševčíková, redaktorka magazínu POSITIV. Věnuji se rozhovorům, příběhům osobností a tématům, která propojují byznys, společnost a lidský rozměr podnikání.
RELATED ARTICLES