Od maturity na 1st International School of Ostrava a IB vedla cesta Jana Kuči přes studium financí v Göteborgu a semestr v Chile až k investicím a vlastnímu podnikání. Dnes oceňuje majetek investičních fondů v pražské společnosti TILLER a zároveň spoluzaložil a vede Eteron Group pomáhající českým firmám, především z Moravy a Slezska, zbavit se závislosti na e-mailech, tabulkách a hlavách pár klíčových lidí. Jak mu mezinárodní vzdělání změnilo pohled na Česko, co podle něj rozhodne o budoucnosti moravskoslezských firem a proč společnost nesmí stát na znalostech několika klíčových lidí?
Z 1st International School of Ostrava do světa
Měl jste svou cestu do zahraničí od začátku promyšlenou, nebo se jednotlivé kroky rodily postupně?
Promyšlené to nebylo. Dlouho jsem měl za to, že v Česku je všechno horší a všude jinde lepší. Čím déle jsem žil venku, tím víc jsem zjišťoval, že věci, které tu bereme jako samozřejmost – bezpečnost, svoboda, kvalita zdravotnictví – samozřejmostí nejsou. Za covidu jsem se z Austrálie dva roky nedostal domů – a poprvé mi došlo, že svoboda pohybu není samozřejmost. Držel jsem se jednoho pravidla: jít tam, kde se toho nejvíc naučím. A to mě nakonec táhlo zpátky domů.
Co Vám studium v Austrálii a na 1st International School of Ostrava dalo?
V Austrálii jsem poprvé zažil školu, kde se hodnotí, co vytvoříte, ne co si zapamatujete: projekty, dlouhé eseje, na kterých pracujete celý semestr. Mozek se učí pracovat a přemýšlet kreativněji, je to jiné než se připravovat na testy. Návrat do Ostravy byl pak návrat do českého prostředí – a 1st ISO mi umožnila složit jak IB, který stojí na principu esejí a projektů, tak českou maturitu k tomu. Za to patří dík učitelům, jmenovitě paní Helebrantové za češtinu a panu Hollanderovi za ekonomii. Hlavně jsem si ale z té kombinace odnesl, že nic není dané: škola, firma i země mohou fungovat jinak, než jak je znáte.
Dostal jste se na všechny zahraniční univerzity, na které jste se hlásil. Proč jste si pro studium financí vybral právě Göteborg ve Švédsku?
K žebříčkům jsem byl vždycky trochu skeptický. Hlásil jsem se na školy, v zemích, ve kterých bych si uměl představit žít a kde by mi mohla sednout kultura – a tu nepoznáte jinak než na místě. Objel jsem si předem všechny univerzity, kam jsem se hlásil: Erasmus v Rotterdamu, UvA v Amsterdamu, Aarhus, Aalto v Helsinkách i Göteborg. Ptal jsem se studentů na kampusech, jak se jim tam žije a studuje. Finance byly jasné od začátku; otázka byla jen kde. Göteborg mi prostě seděl nejvíc.
Göteborg a Chile: dvě různé lekce o světě
Co Vám tak rozdílná prostředí, jako jsou Švédsko a Chile, ukázala o práci a podnikání?
Na pomyslné škále bych umístil Švédsko a Chile na její opačné konce. Sociální Švédsko vyznává jantelagen – což přeloženo znamená něco jako „nemysli si, že jsi něco extra“ – a přitom má jeden z nejvyšších počtů startupových jednorožců na hlavu na světě. Chile je tvrdě kapitalistické, s rozdíly tak velkými, že jedna čtvrť vypadá jako evropské velkoměsto a pár kilometrů dál vám z jedoucí motorky vytrhnou telefon z ruky – což jsem měl tu čest zažít osobně. Švédsko mi ukázalo, že důvěra a instituce znamenají často víc než ambice jednotlivce, Chile mě naučila chopit se příležitosti a nečekat, až budou podmínky k podnikání ideální.
Čísla o firmě neřeknou všechno
Co Vás na světě investic a oceňování přitahuje?
Že hodnota firmy je mnohem méně jednoznačná, než se zvenku zdá. Chci firmám rozumět z obou stran – z provozní, kterou řešíme v Eteronu, i z investiční, kde musíte říct, jakou má firma doopravdy hodnotu. Stáže mi daly základy v datové analytice a účetnictví, tedy řemeslo, které potřebujete, ať firmu řídíte, nebo oceňujete. V TILLER investiční společnosti, která se zaměřuje na projekty s vysokou transakční a odbornou náročností, se učím, jak se firmy oceňují a financují v praxi. Dlouhodobě mě zajímá, co se stane s českými firmami z devadesátých let, až je zakladatelé začnou předávat. Chtěl bych být u toho – a na to potřebujete rozumět jak hodnotě firmy, tak jejímu provozu.
Co o skutečném zdraví firmy prozradí čísla a co se z nich naopak vyčíst nedá?
Čísla jsou základ: tržby, zisk, cash flow a hlavně jejich vývoj v čase. Jenže výhledy do budoucna jsou vždycky něčí názor a srovnání s podobnými firmami je vždycky jen přiblížení. A čísla odrážejí minulost, takže mají zpoždění – ukazují, co se ve firmě stalo, ne co se v ní děje. Proto je klíčová kvalitativní vrstva: kvalita managementu, odhad, kam obor směřuje, a firemní kultura, která se zvenku odhaduje nejhůř. Nejvíc se dozvíte, když jste co nejblíž vedení i zaměstnancům. Říká se, že čísla nelžou. Občas lžou – a když ano, bývá za tím důvod, který v tabulce nenajdete. Kvalitativní pohled tak funguje jako kontrola toho číselného.
Firma musí fungovat i bez svého zakladatele
Kdy se pro firmu stává závislost na e-mailech, tabulkách a několika klíčových lidech skutečným rizikem?
Většina takových firem je na to zvyklá a nenapadne ji, že by to mohlo fungovat jinak a dokud se nic nemění, funguje to. Rizikem se to stane přesně v momentě, kdy firma změnu potřebuje: chce růst, majitel ji chce předat další generaci nebo prodat. Tehdy se ukáže, že firma bez majitele a bez dvou klíčových lidí nefunguje, a její hodnota je o hodně nižší, než majitel čekal. Odchod klíčového člověka je stejný problém, jen přijde dřív. Jde o to postavit systém, který běží sám, ne který závisí na paměti pár lidí. Podle mě o tom, které české firmy příštích dvacet let přežijí a které porostou, rozhodnou tři věci: jestli fungují i bez zakladatele, jestli jsou čitelné pro banku i investora a jestli je bude mít kdo převzít.
Co rozhodne o budoucnosti moravskoslezských firem
Kam se podle Vás moravskoslezské firmy a region posunou v příštích deseti letech – a co by tomu nejvíc pomohlo?
Tlaky jsou reálné a nezmizí: levná výroba z Asie, AI, která zkracuje kancelářskou práci, a Evropa, která si sama přidává pravidla. Proti Asii česká firma na ceně často nevyhrává. Vyhraje na rychlosti, kvalitě a blízkosti k zákazníkovi. Náš region má průmysl v DNA, lidi, kteří umí věci vyrábět, a spoustu firem, které třicet let fungovaly na zkušenosti jednoho člověka. Příštích deset let rozhodne, kolik z nich se promění ve firmy, které fungují jako systém. Nejvíc by pomohlo, kdyby majitelé začali přípravy dříve – ne až v roce, kdy chtějí firmu prodat. A kdyby se studenti, kteří odešli studovat do zahraničí, vraceli – ne z nostalgie, ale proto, že tady je co stavět. A já věřím, že je.
Nejdřív problém, potom řešení
Poměrně brzy jste vstoupil i do vlastního podnikání. Co Vás zatím nejvíce naučila situace, která nevyšla podle Vašich představ?
Náš první produkt v Eteronu – dodnes myslím, že byl dobrý. Jediné, co mu chybělo, byli zákazníci. Navrhli jsme jej na základě naší domněnky, po jakém produktu bude poptávka ne podle ověřených informací – a když jsme byli hotoví, zjistili jsme, že něco podobného už někdo nabízí. Lekce je jednoduchá: plánovat od reálné poptávky, ne od vlastní představy o ní. Dnes to děláme obráceně: nejdřív si s majitelem sedneme a hledáme, kde firma ztrácí čas a peníze, a teprve pak stavíme – jen to, co je potřeba. A platí to i pro kariéru – nevybírat obor podle toho, co zní dobře, ale podle toho, kde je skutečná potřeba. Druhá lekce: svět se s AI mění mnohem rychleji, než si lidé mimo obor uvědomují, protože ta změna není fyzicky vidět.
Školu nevybírejte jen podle jména
Kdybyste se dnes vrátil na 1st International School of Ostrava a měl studentům před maturitou říct jednu věc, kterou jste sám v jejich věku ještě nevěděl, co by to bylo?
Mám za to, že o naší budoucnosti se rozhoduje mnohem dříve, než si myslíme nebo než se nám zdá. Výsledky maturity a IB rozhodnou, na jakou školu, do jakého prostředí a také mezi jaké lidi se dostanete. Osobně jsem přesvědčen, že na univerzitě už nejde tolik o známky, ale o to, s kým sedíte tři roky v jedné místnosti. Je to ta atmosféra, ti lidé a jejich mentalita, která vás ovlivňuje a nakonec formuje více než učivo v učebnici a to v době, kdy jste toho ještě schopen, těžko se to dohání později. Vybírejte tedy školu podle prostředí nejen podle jména. Práce, kterou tomu teď věnujete, určuje, jak velký ten výběr bude. Jak říká John Spence: „To, co děláš dnes, určuje, kým budeš zítra.“
Rozhovor je součástí magazínu POSITIV Business & Style 3/2026.
