Umělá inteligence už nemění jen způsob práce, ale i ceny běžného podnikového softwaru. Firmy, které ještě nedávno braly cloudové předplatné jako samozřejmost, dnes znovu počítají, kolik je kancelářské nástroje skutečně stojí a zda se jim část softwaru stále vyplatí pouze pronajímat.
Právě kancelářský software bývá základem každodenního fungování firem. Word, Excel, PowerPoint, Outlook, Gmail nebo online dokumenty a tabulky používají v Česku statisíce podniků. Jenže v posledních měsících se stále výrazněji ukazuje, že do jejich ceny se promítají i náklady na rozvoj AI funkcí, které řada organizací vůbec aktivně nevyužívá.
Microsoft už oficiálně oznámil další cenové změny u části produktů Microsoft 365 a souvisejících služeb s účinností od 1. července 2026. U některých položek jde o navýšení v řádu desítek procent. Google zase v roce 2025 začal AI funkce přesouvat přímo do vybraných tarifů Workspace, což zároveň doprovodily cenové úpravy pro část zákazníků.
Pro firmy to znamená jediné: software už není jen technické téma pro IT oddělení. Stává se z něj rozpočtová a strategická otázka pro finanční ředitele i vedení společností. Vedle samotné ceny licence totiž začíná hrát větší roli i to, jak předvídatelné budou náklady v horizontu několika let.
„Firmy, které se kdysi těšily na slevy při obnově smluv, zjišťují, že slevy klesají nebo mizí, ale zato roste nejistota okolo budoucích cen. A kolik bude stát licence za tři roky, vám teď nikdo neřekne,“ říká Jakub Šulák, výkonný ředitel společnosti Forscope.
Zatímco dříve se firmy při výběru kancelářského softwaru rozhodovaly hlavně podle technologických možností a pohodlí uživatelů, dnes se více vracejí k otázce celkových nákladů na vlastnictví. Do těch nevstupuje jen cena licence, ale i tempo zdražování, míra skutečného využití funkcí, náklady na správu nebo případná migrace na jiné řešení.
Právě proto se znovu vrací do hry model trvalých licencí, případně hybridní přístup. Ten může v praxi znamenat, že firma ponechá cloudové služby jen tam, kde dávají jasný smysl, například u e-mailu nebo týmové spolupráce, a pro část uživatelů zvolí trvalé licence bez nutnosti každoroční obnovy.
Podle Forscope může být rozdíl v nákladech výrazný hlavně u středně velkých firem, kde ne každý zaměstnanec skutečně využije rozšiřující se sadu pokročilých funkcí. V takové chvíli už nejde o technologický detail, ale o to, zda firma neplatí za komfort a AI nástroje plošně i tam, kde reálně nepřinášejí odpovídající hodnotu.
Další cestou, kterou část trhu znovu objevuje, je druhotný software. V Evropské unii je za určitých podmínek legální i další prodej použitých softwarových licencí, což potvrdil už v roce 2012 Soudní dvůr EU. V praxi to znamená, že firmy mohou při nákupu od ověřeného dodavatele a s odpovídající dokumentací pořídit plnohodnotné licence levněji než nové.
Zajímavá je ale i opačná otázka: co se stane s licencemi, které podniky přestaly používat po přechodu do cloudu? Pokud zůstaly nevyužité, mohou představovat vázané prostředky, které je možné odprodat a část nákladů na nové služby tím pokrýt.
„Firmy, které se kdysi těšily na slevy při obnově smluv, zjišťují, že slevy klesají nebo mizí, ale zato roste nejistota okolo budoucích cen. A kolik bude stát licence za tři roky, vám teď nikdo neřekne.“
Trvalá licence přitom firmám nepřináší jen potenciální úsporu, ale i větší kontrolu. Na rozdíl od předplatného nejsou tolik vystavené budoucím změnám cenové politiky nebo licenčních pravidel dodavatele. Pro firmy se stabilním prostředím, delším investičním cyklem nebo přísně hlídaným rozpočtem může být právě tahle předvídatelnost znovu klíčová.
Debata o softwaru se tak v roce 2026 posouvá. Už nejde jen o to, co je modernější nebo pohodlnější, ale co je dlouhodobě udržitelné. A právě v tom je dnešní dilema firem nejostřejší: kdy se vyplatí platit za neustále rozšiřovaný cloud a kdy je rozumnější část digitálního vybavení prostě vlastnit.
Zdroj: TZ Forscope a.s.
