Od ledna tohoto roku se odborná i laická veřejnost zabývá důchodovou reformou. O tom, že současný systém je neudržitelný a je nutné se nějak na důchod zajistit už jistě nikdo z nás nepochybuje, a proto se také v médiích stále častěji hovoří o změnách v celém systému penzí. Změn je mnoho a mohou tak mnohdy působit až chaoticky.
Nejvíce se skloňují tyto podstatné změny: Přenastavení příspěvků na penzijní spoření, nová možnost spoření s podporou státu a asi nejvíce podstatná změna – zvýšení věku odchodu do důchodu a tedy i nutnost většího počtu pojištěných let. Na trhu se nyní porovnává doplňkové penzijní spoření a nový dlouhodobý investiční produkt z pohledu výnosů, poplatků, bezpečnosti vkladů a jistě z mnoha jiných pohledů.
Právě se vstupem dlouhodobého investičního produktu na trh se zajištění renty ještě mnohem více individualizuje. Není žádné univerzální řešení pro každého, ale je třeba se nad touto problematikou důkladně zamýšlet. Svou roli hraje současný věk člověka vstupujícího do systému, možnost příspěvku zaměstnavatele, výše příjmu z hlediska daňového, ale i výše volných prostředků pro rentu určených. Do rozhodovacího procesu ale může vstupovat i přání odejít z pracovního trhu dříve, než vznikne nárok na státní rentu – důchod.
Díky těmto mnoha faktorům poté důsledkem vzniká problém, kdy lidé méně pracují se soukromou rentou, která by právě mohla vyřešit mnohým jejich noční můry spojené s vyšším věkem a potřebou stále pracovat.
Současný zákon, jenž zvýšil věk odchodu o důchodu hovoří o tom, že pro přiznání důchodu je třeba mít evidováno minimálně 30 let důchodového pojištění. Zdánlivě vysoké číslo. Nicméně, když se podíváme do statistik, již nyní, za „starých“ podmínek odcházejí lidé do důchodu po odpracovaných 40-42 letech.
Jednoduchým výpočtem pak zjistíme, že po dosažení povinných pojištěných let může vzniknout nárok na státní rentu již mnohem dříve. Třeba i v 50 letech. Ovšem státní renta bude přiznána až po dosažení určeného věku. A zde nastupují vlastní prostředky. Začneme-li s investováním včas, můžeme si i mimo státem podporované produkty vytvořit rezervu, abychom po odpracování určeného počtu let mohli čerpat rentu z vlastního portfolia.
Obvykle se uvádí, že pro důchod bychom měli mít naspořeno cca 2 miliony. Takto je nastaven i maximální příspěvek účastníka v doplňkovém penzijním spoření. V dynamickém programu by plná úložka měla za cca 30 let tohoto cíle dosáhnout. Využitím všech forem státem dotovaných vkladů je pak dosažení tohoto cíle ještě jednodušší.
Na finančním trhu se ovšem ještě objevila jedna novinka, která se jeví jako výborný doplněk ke všem výše uvedeným formám spoření a investování. Ty totiž předpokládají pevné zdraví. Jak v době tvorby renty, tak v době jejího čerpání. V době aktivního života lze pokrýt zdravotní rizika pojištěním rizikovým či úrazovým, které pokryje ztrátu příjmu po určitou dobu. Ovšem případy, kdy zdravotní stav vyžaduje dlouhodobou péči pro ztrátu soběstačnosti se řeší obtížně i pak. Zcela potom toto zajištění schází v době po ukončení platnosti některých připojištění, typicky z důvodu věku.
Tyto situace řeší daňově uznatelná novinka – pojištění dlouhodobé péče. Nabízí široké možnosti zajištění měsíční částky využitelné na zabezpečení péče o nesoběstačnou osobu. A může to být sám pojistník, jeho rodiče, děti nebo i sourozenci. Jedná se o zajímavý doplněk zajištění na stáří.
Závěrem k důchodové reformě
Začneme-li na své stáří myslet včas, lze za cca 2 000 Kč měsíčně zajistit jak ony pověstné 2 miliony na rentu, tak také přibližně 15 000 měsíčně pro případně pečujícího, když by zdravotní stav nedovolil běžné dožití spořícího cíle. Stát nastavil pravidla a možnosti a je nyní na každém z nás, jak bude schopen s jejich využitím zajistit své budoucí potřeby.
Proč se nespoléhat jen na státní důchod? O tomto tématu se rozpovídal Ing. Jakub Lukšík z Royal Vision v předchozím článku na našem portálu.
Autor textu: Alexandra Skokanová, jednatelka společnosti JaS Finance s.r.o.
Ilustrační fotografie vygenerovaná umělou inteligencí.
