„Každá expedice mě posunula dál. Nejen profesně, ale i lidsky,“ říká vědkyně Dr. Lucie Ráčková, která z extrémních výprav a vesmírných simulací načerpala zkušenosti, jež ji dovedly až k výzkumu pro ESA a NASA i k pozici v korporátu Honeywell. Jak se mění pohled na „světy“ vědy a byznysu, proč je důležité vystupovat z komfortní zóny – a co by poradila ženám, které váhají vykročit vlastní cestou?
Zkušenosti z vesmírných simulací
Co vám daly extrémní výpravy a vesmírné simulace – a jak vás formovaly pro svět byznysu?
Pokud bych šla k jádru jejich přínosu, pak bych řekla, že zkušenosti. Každá expedice nebo vesmírná simulace měly vědeckovýzkumnou náplň s jasně definovanými záměry rozšířit poznání. Výstupy z těchto studií jsem pak sdílela skrze články ve vědeckých časopisech, nebo na odborných konferencích. A právě tyto konkrétně doložitelné zkušenosti mi zásadně pomohly získat mou současnou pozici Advanced R&D Scientist ve firmě Honeywell, která byla podmíněná zásadní praxí v oboru.
Kromě toho pak jako největší dar vnímám zkušenosti, které mě posunuly jako osobnost. Naučily mě nejenom jak udržet excelentní práci ve ztížených podmínkách, ale i něco o sobě, například jak reaguji na různé nevšední situace. Sledovala jsem i reakce ostatních a učila se od zkušenějších. Transformativní potenciál nesly i silně zatěžující nebo subjektivně negativní součásti těchto výprav, za předpokladu, že byly dobře zpracované a nezpůsobily trauma. Díky tomuto výjimečnému spektru zkušeností vnímám, že jsem odolnější, dokážu lépe udržet nadhled, pracovat v různých typech kolektivů a s různými osobnostmi.
„Sledovala jsem i reakce ostatních a učila se od zkušenějších.“
Každému bych doporučila, aby se vystavoval situacím, které posouvají hranici komfortu, vyžadují spolupráci v týmu, budování pohody v nepříznivých situacích. Ať už se jedná o horolezeckou výpravu, cestování, studium nového jazyka… Výčet by byl nespočetný, tyto věci nám mohou pomoci i v pracovním životě. Přinejmenším budete mít zajímavé historky ke kávě, já ale věřím v jejich schopnost dělat nás schopnějšími, odolnějšími a zdravějšími.
Akademie versus korporát: předsudky, realita
Dlouho jste byla v akademickém prostředí – jaké bylo vkročit do firemního světa? Co vás překvapilo nejvíc?
Velmi těžko se mi porovnávají tyto dva světy, protože jsou ze své podstaty tak odlišné. A samozřejmě, mé zkušenosti jsou specifické – ne všechny firmy jsou stejné, ani univerzity, nebo jednotlivé laboratoře.
„Každému bych doporučila, aby se vystavoval situacím, které posouvají hranici komfortu.“
Každopádně se musím přiznat, že kdybyste se mě zeptali před několika lety, zda bych chtěla do korporátu, řekla bych, že rozhodně ne. Žila jsem v předsudku, že se člověk při práci ve firmě zaprodává, že ta práce bývá nudná, bezpředmětná, bez intelektuálního přínosu a s vynucenou prezencí „9-5“. V tomto pocitu mě utvrzovala řada lidí na univerzitě, kteří přísahali, že by takto nikdy nemohli fungovat.
Po nástupu do mé současné pozice v Honeywell byly tyto předsudky úplně vyvráceny. Projekt, na který jsem byla přijata, je vědeckovýzkumně excelentní, praktický a velmi mě zajímá. Pracovní doba je flexibilní, což mi velmi vyhovuje. Pracoviště je špičkové, je v něm mnoho příležitostí pro rozvoj vlastních kompetencí a v týmu panuje skvělá vstřícná a podporující atmosféra. Pocit pracovní a finanční jistoty je také k nezaplacení. Jsem zde velmi spokojená.
Spojení praxe a vědy: Honeywell, univerzita a vědecká činnost
Co vás teď naplňuje víc – role ve firmě Honeywell, výzkum v kosmické psychofyziologii, nebo něco úplně nového? Čemu se aktuálně věnujete – a jaké máte plány?
Myslím si, že momentálně čerpám naplnění v obou rolích. Jsem velmi vděčná oběma svým zaměstnavatelům za to, že podporují mou cestu a umožňují mi realizovat se na obou místech.
V rámci Honeywell aktuálně působím v projektu DARWIN, což je projekt financovaný Horizon Europe, který propojuje umělou inteligenci a lidské rozhodování v letectví tak, aby pilotům pomáhal v krizových situacích a zvyšoval bezpečnost letu.
Na Masarykově universitě nyní figuruji v nové pozici odborné asistentky. Na Lékařské fakultě, kde byl v letošním roce otevřen jako první v Česku navazující studijní program Neurovědy, garantuji a vyučuji předmět Aplikované a translační neurovědy ve vesmíru a extrémních podmínkách. Zároveň se dále věnuji výzkumu, např. aktuálně se připravuji na studii, kterou realizuji ve spolupráci s Dr. Suzanne Bell z NASA Behavioral Health and Performance Laboratory. Předmětem této studie je identifikace faktorů ovlivňujících operačně relevantní výkon v 100denní simulaci vesmírné mise pořádané Evropskou kosmickou agenturou ve spolupráci (ESA) s Německým střediskem pro letectví a kosmonautiku (DLR).
A jaké jsou mé plány dál, to je ve hvězdách.
Kariérní rozvoj vědkyň: praxe, stáže a podnikavý přístup
Co podle vás brání mladým vědkyním uplatnit se mimo akademii? Vnímáte něco, co se může změnit, aby jich bylo víc?
V první řadě bych ráda podotkla, že si myslím, že ty překážky se budou lišit v závislosti od oboru (např. bude odlišná situace v biochemii, v medicíně, ve strojařině, v politologii). Já mohu mluvit pouze ze své zkušenosti.
Já osobně jsem vnímala větší bariéry v rámci akademie, než mimo ni. Možná to bylo i velkým štěstím, ve správné době jsem objevila dobrou pozici. Ale myslím si, že mi velmi pomohlo proaktivní hledání příležitostí.
„Každý úspěch je zastoupený desítkami různých odmítnutí, ztracených hodin v neproduktivních spolupracích.“
Už od začátku studia na VŠ jsem se snažila hledat různé příležitosti a diverzifikovala tak své schopnosti a zkušenosti. Získala jsem praxi v laboratorním i terénním výzkumu, v biologii, archeologii i neurovědách. Pár let jsem provázela v muzeu, dělala jsem dobrovolnici. Na doktorském studiu jsem se učila, jak vznikají startupy, získala jsem 6měsíční stáž ve francouzské firmě Human design Group na projektu ve spolupráci s Francouzskou vesmírnou agenturou, nebo jsem získala stipendium od Evropské kosmické agentury, Masarykovy univerzity a štědrý příspěvek veřejnosti na Space Study Program v International Space University.
Ne všechno úsilí se samozřejmě vyplatilo okamžitě a ne všechny znalosti a zkušenosti aktuálně používám. Každý tento úspěch je zastoupený desítkami různých odmítnutí, ztracených hodin v neproduktivních spolupracích. V některých případech jsem byla i pracovně zneužita a podvedena.
Každopádně, právě díky těmto rozmanitým zkušenostem z různých vedlejších projektů jsem načerpala dost relevantních zkušeností pro svou současnou pracovní pozici. A věřím, že by mne dělaly uplatnitelnou i v dalších oblastech a pracovních pozicích.
Odolnost a opora blízkých: jak zvládat těžké etapy
Které období vaší cesty bylo největší zkouškou? Co jste si z něj odnesla? Je něco, co Vás „zachránilo“?
Nedokážu vybrat jeden nejtěžší bod. V každé životní fázi jsem čelila různým výzvám, které byly v daném období zásadní. Některé byly velmi osobní, některé na mne byly kladeny různými lidmi z vnějšku. Aniž bych zacházela do detailů, nejdůležitější pro mne byli mí nejbližší, ve kterých jsem mohla najít oporu a podporu.
Nyní, když čelím nějaké výzvě, říkám si: „V životě jsem zvládla už tolik situací, o kterých jsem si myslela že jsou šílené a příšerné. Všechny jsem zvládla – a to, čemu čelím teď, zvládnu taky.“ To mi dodává sílu.
Mentorství a komunita: The ŽENY a sdílení zkušeností
Stala jste se ambasadorkou projektu The ŽENY. Jaký vzkaz byste chtěla poslat ženám, které váhají vydat se svou vlastní cestou – ať už ve vědě, podnikání nebo osobním rozvoji?
Určitě neváhejte. Ať už máte nápad, nebo třeba jenom chuť, jděte do toho. Dejte šanci tomu, abyste naplnily svůj potenciál. Příležitosti a prostor si ale často musíme vytvořit samy. Ty nejlepší příležitosti se totiž jen tak nerozdávají.
Dále bych doporučila, abyste se obklopily těmi, kteří vás budou podporovat, nebo ke kterým se můžete obrátit na konzultaci. Ať už jsou to vaši přátelé, lidé z oboru, konzultanti, mentoři. Sociální kapitál a zdravé vztahy jsou klíčové pro maximalizaci vašeho potenciálu.
„Sociální kapitál a zdravé vztahy jsou klíčové pro maximalizaci vašeho potenciálu.“
Za neméně důležitou považuji odolnost. Vlastní cesty mohou být dlouhé, úmorné, osamělé. Velmi pravděpodobně vás potkají zklamání, prohry, odmítnutí, někdy i pomluvy a zrady. Ze své vlastní zkušenosti, i z toho, co jsem slyšela od ostatních a zkušenějších, je to úplně normální součástí té cesty. Nenechte se jimi odradit. Každé odmítnutí a kritika vás mohou přesměrovat na lepší cestu. A nebojte se sdílet, pokud cítíte, že se vám děje něco nesprávně. Jak se říká, jediná věc je nezbytná pro triumf zla: aby dobří lidé nic nedělali. Strategicky sdílejte, co má být řečeno.
Nakonec – jednejte v každé situaci s nejlepším vědomím a svědomím. S takovou si nebudete moci nic vyčítat, protože lépe to nejde.
Pak už vám přeji jenom hodně štěstí. Štěstí totiž přeje připraveným, na vás je tedy ta příprava.
Kde brát inspiraci: věda, osobnosti a každodenní rituály
Kde hledáte inspiraci – ve vědě, v životě nebo profesním rozvoji? Máte svůj rituál, podcast, oblíbenou knihu? A dokážete si najít čas jen sama na sebe a opravdový odpočinek?
Inspiraci čerpám z různých informačních zdrojů, ať už jsou to knihy, filmy, podcasty. Největší inspirací jsou pro mne cesty významných osobností, ať už současných, nebo historických.
Vědeckým vzorem je pro mne Robert Sapolsky, neurobiolog a primatolog ze Stanfordské univerzity, který v přednáškách ale i popularizačních knihách dokonale a vtipně popisuje lidské chování napříč všemi myslitelnými rozměry – od molekulárních po evoluční.
Inspiraci pro odhodlání dělat správnou věc v nelehké chvíli nacházím v osobnostech, jako je novinářka Apolena Rychlíková. Nakonec velkou inspiraci také vnímám v superženách, které jsem poznala na své cestě. Např. Charlotte Pouwels, která pracuje v EUSPA, je ESA champion a založila startup ICEE.Space, v němž bojuje za zvyšování dostupnosti vesmírného výzkumu. Dr. Eleonore Poli, která získala doktorát v Cambridgi, závodila v Iron Man triatlonu, má pilotní průkaz, vedla několik vesmírných simulací a založila komunitu pro analogické vesmírné mise CHASM. Margot Issertine a Alaine Lee, neméně dobrodružné inspirativní ženy, které jsem poznala na CHILL ICE II misi. A samozřejmě také mezi Forbes 30u30 alumni, členy Nadačního fondu Žárovky, Neuron, …
Myslím, že co se týče vlastní inspirace, orientuji se zejména podle vnitřních pocitů. Podle toho, co mi dělá radost, co mě zajímá, co mi přijde dobré, fascinující, co vnímám jako výzvu, o čem si myslím, že když to udělám a ohlédnu se zpět, řeknu si, ano toto je něco, co mělo smysl a jsem fakt dobrá, že jsem to zvládla, nebo to je věc, která je potřebná.
Na vlastní odpočinek si musím hledat čas řízeně, ale aktuálně jsou to pro mne zejména pravidelné procházky ráno a odpoledne s psí fenkou, snídaně a večeře s partnerem, tréninky na dráze s No miles no smiles nebo tréninky plavání s nejlepší kamarádkou.
Děkuji za rozhovor.
Rozhovor je součástí připravovaného speciálu magazínu POSITIV Woman, již brzy online ZDE.
Od uměleckého gymnázia přes studium antropologie a environmentální fyziologie až k výzkumu v Antarktidě a v simulovaných kosmických misích – taková je cesta Dr. Lucie Ráčkové. Členka Forbes 30 pod 30 a The Explorers Clubu, která dnes spolupracuje s ESA i NASA. Působí ve firmě Honeywell i na Masarykově univerzitě.
The ŽENY
Za projektem The ŽENY stojí Vindy Krejčí, CEO & Founder.
S Lucií Ráčkovou se můžete osobně potkat na konferenci The ŽENY SUMMIT.
