Valerie Kaňová alias Vali Angel: Hlas, který nezastaví žádná překážka
Zpěvačka, modelka, moderátorka a studentka dvou vysokých škol v Praze. Valerie Kaňová, absolventka 1st International School of Ostrava – mezinárodního gymnázia, vystupující pod uměleckým jménem Vali Angel, je důkazem, že s odhodláním, podporou blízkých a vírou v sebe sama lze překonat i ty nejtěžší životní zkoušky. V rozhovoru se svěřila se svým příběhem plným emocí, houževnatosti a odvahy jít si za svými sny – i když cesta k nim nebývá vždy jednoduchá.
Síla rodiny a odvaha překonat ztrátu
V rámci Vaší kariéry jste musela čelit různým výzvám. Můžete se podělit o některou z nejtěžších situací, která Vás na této cestě potkala, a jak jste ji zvládla?
Nejtěžší životní zkouška byla ztráta tatínka. Když mi bylo čtrnáct, zemřel na rakovinu. Najednou jsem měla vedle sebe jen maminku, která mě podporuje celý život. Nejen, že je moje mamka, ale taky je moje nejlepší kamarádka a manažerka. Bez ní bych nikdy nedělala to všechno, co dělám. Jsem vděčná za to, že se mnou jezdila po všech soutěžích, že produkovala všechny mé videoklipy a že mě vedla k tomu, abych si plnila své sny, protože nic není nemožné – stačí jen chtít. Před šesti lety se mi rozpadl svět, ale teď vím, že se na mne taťka kouká z výšky a je na mne pyšný. Teda aspoň v to doufám!
„Nic není nemožné – stačí jen chtít.“
Z dětského snu do světa showbyznysu
V SuperStar jste se dostala mezi Top 20, což je obrovský úspěch, ale zároveň jste se nedostala mezi úplné finalisty. Jak jste tuto chvíli prožívala? Co Vám tahle zkušenost dala a jak Vás posunula dál – osobně i profesně?
Celou soutěž jsem si neskutečně užila. Byl to můj dětský sen, který se mi každým kolem plnil. Našla jsem si spoustu kamarádů a konečně jsem nahlédla do světa showbyznysu. Světla, živá kapela, velké pódium, kamery, byla jsem úplně ve svém živlu. Samozřejmě jsem byla smutná, že jsem se neprobojovala až do finále, ale bylo mi šestnáct a zpívala jsem hodně těžkou písničku Je suis malade od Lary Fabian. I s odstupem času si pořád stojím za tím, že to byla dobrá volba a myslím si, že jsem ji na svůj tehdejší věk zazpívala výborně. Takže jsem odcházela s pocitem, že jsem do toho dala maximum – to pro mne bylo důležité. Vlastně to tak dělám doteď. Pracuji na sobě a do všeho, pro co se rozhodnu, jdu naplno.
Když se hudba potká se školou
Bylo pro Vás náročné skloubit školu s hudbou?
Náročné to určitě bylo, ale na střední škole mě hodně podporovali a fandili mi. Chyběla jsem sice hodně, ale i bez individuálního plánu jsem to zvládla. Měla jsem ve třídě dvě nejlepší kámošky, které mi posílaly zápisky. Vždycky jsem se učila na cestách a testy jsem se snažila psát připravená normálně se spolužáky. Všechno jde, když se chce.
Škola, která rozvíjí praxi, jazyky i charakter
Jste absolventkou 1st International School of Ostrava – mezinárodní gymnázium. Jakým způsobem tato škola podporuje studenty, aby se stali nejen úspěšnými v akademické oblasti, ale i připravenými na dynamický pracovní trh budoucnosti?
Škola je postavená na projektovém vzdělávání a jazycích, to mi hodně vyhovovalo. Pamatuji si díky tomu hodně učiva, které bych nejspíš už z běžné výuky v hlavě neměla. Mohli jsme si například v rámci předmětu ekonomie vyzkoušet několik měsíců vedení vlastního „bistra”, ve kterém jsme prodávali speciální párky v rohlíku. Byly fakt vytuněné a makali jsme na nich všichni. Výdělek jsme použili pro náš maturitní ples, ale taky jsme část peněz darovali do Havířovské nemocnice na canisterapie. Ve škole jsem se naučila spoustu věcí o praktickém fungování firmy, které teoreticky vypadají v pohodě, ale až v reálném světě člověk naráží na věci, které by ho jen s učebnicí v ruce nikdy nenapadly. Zrovna tyto zkušenosti dodnes využívám v rámci svých osobních projektů. Je toho hodně, co jsme si na naší střední mohli prakticky vyzkoušet, nejen se biflovat z knížek.
Mezinárodní prostředí a síla jazyků
1st International School of Ostrava nabízí mezinárodní vzdělávací program. Jak vnímáte přínos tohoto typu vzdělávání?
Bavilo mě, že jsem měla téměř všechny předměty v angličtině, vlastně kromě češtiny jako povinného předmětu i celou maturitu. Líbilo se mi, že jsme měli ve škole jak zahraniční učitele, tak studenty. To nás nutilo mluvit anglicky všude, nejen v hodinách, ale i o přestávkách na chodbách školy. Miluju cestování, baví mě učit se cizí jazyky. V průběhu základky a střední školy jsem se mimo angličtinu učila německy, francouzsky, doma jsme až do nedávna chodili mnoho let celá rodina na italštinu. Miluju, když těmito jazyky můžu v zahraničí mluvit. Nejednou se mi tato dovednost vyplatila, naposled v Římě, když v celém domě přestala téct voda a italská babička, u které jsme s kamarádkou bydlely, nám nosila barely s vodou. S tou bych si anglicky vůbec nepopovídala, ale italsky jsme si spolu i zazpívaly.
Zkušenosti, které mění život
Mohla byste uvést konkrétní zkušenost ze školy (projekt, předmět, mezinárodní spolupráce), která Vám významně pomohla rozvíjet Vaše dovednosti?
Jednoznačně mezinárodní cena vévody z Edinburghu DOFE, která rozvíjí studenty ve čtyřech oblastech: dovednost, pohyb, dobrovolnictví, a nakonec expedice v přírodě. Tento projekt jsem brala jako výzvu, zvolila jsem si projekty, které jsem měla dlouho na svém seznamu přání, ale asi bych se do nich bez této motivace neměla odvahu sama pustit. Třeba jsem díky tomu uběhla půlmaraton nebo jsem uspořádala benefiční koncert pro onkologicky nemocnou vrstevnici Katku. To byl pro mne asi nejsilnější zážitek, protože se nám pro ni podařilo vybrat přes 40 000 Kč. DOFE byla pro mne tak velká srdcovka, že po maturitě jsem s nimi v Praze začala spolupracovat jako koordinátorka pro Střední Čechy. Naučila jsem se spoustu nových věcí a přivedla na tuto super cestu desítky nových studentů.
Zkušenost, kterou mi nikdo nevezme
SuperStar je pro mnoho mladých talentů velkou příležitostí, ale i obrovskou zkouškou psychické odolnosti. Co vám soutěž dala?
Myslím si, že se na takovou věc nedá připravit, protože nevíte, do čeho jdete. Z gauče to v televizi vypadá úplně jinak, než je potom realita natáčení. Já jsem to chtěla zkusit. Byl to krásný životní zážitek a zároveň zkušenost, kterou mi nikdo nevezme.
Naučila jsem se pracovat pod tlakem a se stresem. Nakonec jsem se naučila i to, že ne vždycky všechno vyjde podle plánu, ale to neznamená, že končí svět. Když jsem neudělala první zkoušku na vysoké škole, tak jsem se z toho, já doposud jedničkářka, skoro zhroutila. Potom jsem si uvědomila, že mám přece další šanci a další pokus. Co nevyšlo napoprvé, vyjde podruhé (nebo potřetí).
Důležité je to při prvním neúspěchu nezabalit: co člověka nezabije, to ho posílí. Moje životní motto, se kterým jsem nastupovala i na maturitní ples, je Per aspera ad astra – Přes překážky ke hvězdám. Tohle mě naučila Superstar a vlastně mě to učí celý můj dvacetiletý život.
Studium dvou vysokých škol
Studujete dvě vysoké školy v Praze. Je to pro vás hodně náročné? Dá se to vůbec stíhat?
Je to hlavně časově náročné, ale baví mě to. Studuji druhým rokem práva a žurnalistiku na Karlově univerzitě v Praze. Na obou školách jsem si našla spoustu přátel a zároveň mi každá fakulta dává něco jiného. Práva jsou hodně o disciplíně, v žurnalistice se můžu kreativně vyřádit. Přes semestr je to v pohodě, nejhorší je zkouškové. To se fakt musím zavřít doma, pořádně si všechno naplánovat a jen se učit. Jsou čtyři měsíce v roce, kdy mě nikdo nevidí, protože jenom sedím doma nad knížkami. Myslím si a doufám, že jsem se za prvák naučila pracovat s časem a umím si to všechno dobře naplánovat, to je na studiu dvou vysokých škol najednou snad to nejdůležitější.
Sny, ideály a pohled do budoucna
Kde se vidíte za pět až deset let? Máte už nyní jasnou představu o tom, jakým směrem by se měla ubírat Vaše kariéra?
Za pět let už budu mít, doufám, všechno úspěšně dostudováno. To je můj hlavní cíl. Ráda bych v průběhu této doby vycestovala na zahraniční studijní pobyt, obě školy, na které chodím, nabízí spoustu těchto příležitostí. Ale co jednou budu dělat? To nevím.
V životě si teď otevírám hodně nových pracovně profesních dveří, uvidím, kterými nakonec projdu a kam mě život zavede. Mám okolo sebe spoustu vrstevníků, kteří už od základní školy vědí, že chtějí být lékaři, soudci, advokáty, protože to třeba dělají rodiče nebo je to jejich sen. Obdivuji je za to. Já jsem si dlouho myslela, že budu zpěvačka, ale žádné konkrétní „seriózní“ povolání jsem nikdy ve svých snech neměla a myslím si, že i toto je úplně v pohodě.
„Nemyslím si, že jsme proto ztracená generace, jen si v tuto chvíli užíváme krásu nevědomosti.“
Mám pocit, že je na mladé lidi vyvíjený strašný tlak na to, že musí vědět, co je bude v dospělosti živit. Vlastně se nás na to ptali už od základky – čím chceš jednou být? Jak to mám v deseti, patnácti, nebo vlastně i teď ve dvaceti letech vědět, co mě bude jednou celý život živit?
Já patřím k těm, kteří mají hodně ideálů, chopí se každé nabízené šance a dělají všechno, co je baví. Věřím, a vlastně se mi to už několikrát v mém životě potvrdilo, že mě na nejlepší životní cestu přivedou příležitosti, osud a taky trocha nezbytného štěstí. Nemyslím si, že je to ukázka nedostatku cílevědomosti. Vím, co chci – chci být úspěšná, prospěšná, chci dělat to, co mě baví a co mě dobře uživí. Součástí tohoto mého životního filozofického balíčku je proto zároveň hromada píle, důvěryhodnost, důslednost i pozitivní nastavení a odvaha nebát se zkoušet nové věci. Tuhle myšlenku prezentuji i na svých sociálních sítích, kde mě uklidňují ti, kteří mě sledují, že to mají podobně.
Nemyslím si, že jsme proto ztracená generace, jen si v tuto chvíli užíváme krásu nevědomosti a těšení se na výzvy a příležitosti, které nám život přinese. Budu advokátka, moderátorka zpráv nebo zpěvačka? Nebo všechno dohromady? Uvidíme, povíme si o tom za pět až deset let. Každopádně se na všechno, co přijde, už teď těším!
Děkuji za rozhovor.
Rozhovor je součástí speciálu POSITIV Woman 2025.
Valerie Kaňová, na sociálních sítích a vystoupeních vystupuje pod pseudonymem Vali Angel. Má 20 let, pochází z Havířova a kromě zpěvu se věnuje fotomodelingu a moderování. Studuje už druhým rokem na Univerzitě Karlově v Praze právo a žurnalistiku. Ve svých dvanácti letech vydala svou první vlastní písničku, v soutěži SuperStar se probojovala do TOP 20 a v roce 2020 se stala Dívkou roku.
