Lucie Landová začínala v LINETu jako brigádnice v oddělení kvality, dnes zastřešuje tři strategické oblasti firmy a patří mezi nejvýraznější ženy českého zdravotnického průmyslu. Nehraje si na dokonalost, otevřeně mluví o zkušenostech a síle pokory.
Začátky v LINETu a první kariérní „zlomy“
Začínala jste jako brigádnice v oddělení kvality. Jak jste se do LINETu dostala a co rozhodlo o tom, že jste nakonec zůstala?
Vždycky jsem chtěla být zdravotní sestrou – byl to můj dětský sen. Jenže v patnácti jsem se nechala ovlivnit kamarádkami a šla studovat obchodní školu. Dodnes to považuji za svůj první životní „fuck-up“. Obchodku jsem sice dokončila a pokračovala na vysokou školu, ale zdravotnictví mě nikdy úplně neopustilo.
K LINETu mě to přivedlo tak nějak přirozeně – firma vyrostla kousek od mého domova. Je pravda, že jsem vlastně nikdy nikde jinde nepracovala. Do LINETu jsem se dostala původně na brigádu při studiu vysoké školy cestovního ruchu, aniž bych tehdy tušila, že tady zůstanu. A protože se společnost zaměřuje na zdravotnický segment, spojilo se to s mým původním snem.
Začala jsem v oddělení kvality, což pro mě nebyla láska na první pohled – papíry, normy, dokumentace, to není moje parketa. Nejsem systematik. Ale měla jsem štěstí na skvělé lidi – včetně těch nejnáročnějších. Právě ti mě nejvíc posunuli.
LINET pro mě byl vždy specifický v tom, že za ním nestojí žádná zahraniční mateřská firma. Díky tomu jsem měla obrovský prostor. Kdykoli jsem přišla s nápadem a dokázala ho obhájit, dostala jsem šanci ho realizovat. A právě tahle důvěra mě v práci drží dodnes.
Zdravotnictví je pro mě srdeční záležitost. I když nejsem lékařka ani sestra, můžu přispívat ke kvalitnější péči o pacienty z druhé strany. A právě v tom cítím smysl i odpovědnost.
Nejtěžší momenty a ocenění Manažer roku
Co byl zatím váš nejtěžší moment?
Miluju výzvy – i když mívám pochybnosti, jestli něco zvládnu. Ale právě ty momenty, kdy člověk překoná sám sebe, jsou nejcennější. Spousta věcí byla těžká. Ale nebyl žádný jeden zásadní moment, který by mě úplně zlomil nebo donutil se otřepat z nějaké rány. Šlo o řadu výzev, které mě posouvaly dál.
„Měla jsem obavy, že ztratím přehled a kontrolu. Jenže časem mi došlo, že jsem přehlcená.“
Velkým uznáním pro mě bylo nedávné ocenění Manažer roku v oblasti udržitelného rozvoje. Bylo to silné potvrzení, že cesta, kterou jsem si vybrala, má smysl.
Současná zodpovědnost: projektové řízení, regulatory, klinický výzkum
Jaké oblasti nyní spadají pod vaši odpovědnost?
Aktuálně zastřešuji projektové řízení, regulatory a klinický výzkum.
Projektové řízení je moje nejdéle rozvíjená oblast. Vedu zkušený tým seniorních projektových manažerů, kteří pracují na vývoji nových produktů i jejich inovacích. Před rokem jsme nastavili novou projektovou kulturu specificky zaměřenou na zdravotnické prostředky. Ta musí už ve fázi vývoje zohledňovat regulace jednotlivých trhů – Evropy, USA nebo Asie.
Oddělení regulatory jsem budovala sama, a pět let v Číně mi dalo zásadní manažerskou zkušenost. Právě tam jsem si poprvé naplno uvědomila, co všechno obnáší role lídra – i když ten proces učení nikdy nekončí. Zde mám velmi stabilní a odborný tým, vedený špičkovým specialistou, který je uznávaný nejen v Česku, ale i na úrovni EU. Dnes už se regulatory víc věnuju strategicky – nastavujeme plány, sledujeme cíle, KPI, ale samotnou expertizu mají na starosti mí kolegové.
Nejmladší oblastí je pro mě klinický výzkum, který mě momentálně baví nejvíc. Zkoumáme, jak je produkt reálně použitelný – jak pro zdravotnický personál, tak pro pacienta. Často přitom narážíme na protichůdné požadavky: pacient potřebuje jednoduché ovládání, ale nesmí mít přístup ke všemu, zatímco personál musí snadno zvládnout všechny funkce. Zdravotnické prostředí je dnes přetechnizované, klade se důraz na legislativu, digitalizaci, smart řešení – a od personálu se očekává téměř nadlidský výkon.
Právě proto mě klinický výzkum tolik naplňuje. Má obrovský rozvojový potenciál a hluboký smysl. Jezdíme do nemocnic, mluvíme s lidmi, zapojujeme je do inovací. Chceme, aby výsledný produkt nebyl jen technologicky vyspělý, ale hlavně lidsky přívětivý – aby zdravotníky nezatěžoval, ale opravdu jim pomáhal.
Co odlišuje lídra v medtech: propojení techniky a lidskosti
Co podle vás odlišuje lídra v oblasti zdravotnických technologií? Je něco, co je v této sféře specifické?
Jednoznačně schopnost propojit technický svět s lidskostí a emocemi. Jsme strojírenská firma – vyrábíme technicky náročné produkty, ale zároveň se hluboce pohybujeme ve zdravotnictví. A to vyžaduje porozumění potřebám pacientů i zdravotnického personálu. Tyto potřeby musíme dokázat vnímat, pochopit – a přetavit do funkčního, bezpečného a smysluplného řešení.
Tohle propojení tvrdého průmyslu s měkkým, citlivým světem péče je možná tou největší výzvou. Pacient očekává něco jiného než sestra na oddělení, jinak se na věc dívá management nemocnice. A lídr v této oblasti musí všechny tyto pohledy zohlednit.
Proto chodím mezi lidi, sleduju, jak produkty používají, jezdím na konference, naslouchám. Jen tak to celé může dávat smysl – když technologie vznikají z dialogu s těmi, kdo je skutečně používají.
Delegování a budování stabilních týmů
Bylo pro vás těžké opustit některé části a předat zodpovědnost dál?
Ze začátku ano. Měla jsem obavy, že ztratím přehled a kontrolu. Jenže časem mi došlo, že jsem přehlcená – jela jsem v kruhu, kde už nebyl prostor ani na nádech. Tehdy jsem si uvědomila, že mám kolem sebe tým, kterému můžu důvěřovat.
Měla jsem velké štěstí na lidi. Naučila jsem se obklopovat těmi, kteří mě doplňují – profesně i lidsky. Možná je to dané i tím, že jsem přirozený networker. Umím odhadnout, kdo se ke mně hodí a s kým bude spolupráce dlouhodobě fungovat.
Mám stabilní týmy, což je pro mě naprosto klíčové. Nikdo z nich mi neodešel jinak než na mateřskou nebo do důchodu. Vždycky jsem dbala na to, aby to mezi námi ladilo i na osobní rovině. Když to funguje i na této úrovni, je to velká opora i v náročných situacích.
Lekce z mezinárodního prostředí: zkušenost z Číny
Co vás naučilo mezinárodní prostředí, konkrétně vaše zkušenost v Číně?
V Číně jsem se naučila spoléhat výhradně sama na sebe. Zjistila jsem, co opravdu znamená autentický leadership – ten nevzniká z prezentací, ale z každodenního kontaktu s jinou kulturou. Musíte se naladit na prostředí, přijmout jiné hodnoty, přestat si myslet, že stačí přijít a všechno rozjet západním stylem.
To byl můj omyl. První rok mi dávali jasně najevo, že tudy cesta nevede. Domluvili jsme se, všichni kývali – a v pondělí ráno bylo všechno smazané. Flipcharty roztrhané, jede se znova. Trvalo mi, než jsem pochopila, že musím přistupovat jinak – s větší pokorou, méně direktivně, víc podporovat než řídit. To byla obrovská lekce.
Dnes, s odstupem dvanácti let, bych spoustu věcí udělala jinak – s větší pokorou a víc pozorovala, méně předpokládala.
Radost z práce: lidé, vztahy a důvěra
Co vás na té práci nejvíc baví?
Jednoznačně lidi. Jsem hodně sociálně založená a na vztazích mi záleží – nejen v soukromí, ale i v práci. Věnuju hodně energie teambuildingům pro všechny tři oddělení, snažím se týmy propojovat a budovat mezi nimi důvěru. Věřím, že když se lidé cítí dobře, pracují s větším nasazením a chutí.
Mám ráda, když mají prostor být sami sebou. Nastavíme si jasné hranice, ale nepotřebuju nikoho denně kontrolovat. Důvěra je pro mě základ – a musí být oboustranná.
Ocenění za udržitelný rozvoj a osobní rovnováha
Letos jste získala ocenění Manažer roku za udržitelný rozvoj. Jak jste to vnímala?
Bylo to ocenění, které jsem si opravdu přála. Kategorie udržitelného rozvoje pro mě má hluboký význam – nevnímám ji jen ekologicky, ale především jako přínos pro zdravotnictví a péči o lidi. Když mě vyhlásili, cítila jsem obrovskou radost. Prožila jsem si ten večer naplno, v tichém vděku za vše, co jsem dokázala.
Ženské profesní komunity a Mastermind
Zároveň to ale zní, že jste do toho dala opravdu všechno. Má to i svou cenu?
Určitě ano. Každý úspěch má svou cenu. Dlouho jsem všechno soustředila na profesní růst, cestování a budování týmu. Někdy to znamenalo dát osobní život do pozadí. Ale zároveň mi to přineslo obrovský smysl, naplnění a víru, že když něco děláš srdcem, má to hodnotu.
„Komunikace se SÚKL je jiná než s čínským úřadem. Musela jsem se naučit přemýšlet v několika logikách zároveň.“
MBA Strategie a inovace v MedTech
V rozhovoru jste několikrát zmínila, jak důležité jsou pro vás vztahy a důvěra. Jste aktivní i v ženských profesních skupinách?
Ano, hodně se zapojuji do různých spolků. Mám ráda, když se ženy v byznysu sdružují, sdílejí zkušenosti a podporují se navzájem.
Účastním se Mastermind skupin, které vnímám jako bezpečný prostor pro sdílení. Každé setkání je kombinací cíleného mentoringu, vzájemné podpory a někdy i lehkého terapeutického přesahu. Je fascinující, jak rychle takové prostředí dokáže člověka posunout – profesně i lidsky.
Někdy řešíme dilema v kariéře, jindy náročné období doma, a občas si člověk jen přijde poslechnout ostatní. Ale vždycky si něco odnesete. Často odcházím s úplně novým vhledem nebo si uvědomím něco, co mi předtím unikalo.
Propojení akademie a praxe, AI ve zdravotnictví a digitalizace
Jste odbornou garantkou MBA programu Strategie a inovace v MedTech. Co vás přivedlo k jeho založení?
Impulz přišel od naší tehdejší personální ředitelky Vlaďky Michnové, která navrhla navázat spolupráci s univerzitou. Po několika diskusích mě nadchla myšlenka propojit akademický svět s praxí – konkrétně v oblasti medicínských technologií. Společně Jiřím Koleňákem, CEO Newton University, jsme vytvořili program, který spojuje klasické manažerské předměty s odbornými tématy jako AI ve zdravotnictví, digitalizace, telemedicína nebo vliv vědy na zdraví člověka.
Podílela jsem se na jeho tvorbě od samotného začátku – od návrhu sylabů po výběr lektorů. A i když šlo o propojení různých světů, díky nadšení všech zúčastněných to šlo překvapivě hladce.
Program je unikátní jak obsahem, tak lidmi, kteří v něm přednášejí. Obecné předměty zajišťuje univerzita, odbornou část pak tvoří experti z praxe. Studují u nás jak univerzitní odborníci, tak lidé přímo z praxe – lékaři, sestry, manažeři firem, konzultanti i lidé z institucí jako SÚKL. Každý přináší jiný pohled a dohromady vytvářejí nesmírně inspirativní prostor pro sdílení zkušeností.
Pro koho je program určen a proč je důležitý pro zdravotníky
Je program zaměřený hlavně na zdravotníky?
Program cílí na všechny, kdo se pohybují v oblasti zdravotnictví – od zdravotnického personálu přes manažery firem vyrábějících zdravotnické prostředky až po zástupce státní správy.
Speciálně bych ale chtěla rozšířit vzdělávací příležitosti právě pro zdravotníky. Ti dnes čelí silnému náporu technologií, ale často jim chybí odpovídající manažerské zázemí. Dnešní práce hlavní sestry už dávno není jen o péči – je to náročná manažerská pozice, která vyžaduje komplexní dovednosti. AI možná jednou nahradí účetní nebo projektového manažera, ale nikdy nenahradí zdravotní sestru a lidský kontakt. A právě proto potřebují podporu – nástroje, znalosti i vzdělání, které jim pomůže obstát v rychle se měnícím prostředí.
Velkou přidanou hodnotou programu je navíc vzájemné učení. Když manažer z průmyslu slyší, co trápí nemocnici, získá cenný vhled. A zdravotník zase pochopí, jak přemýšlí firemní svět. To propojení obou stran považuji za klíčové.
„Velkou přidanou hodnotou programu je vzájemné učení mezi průmyslem a zdravotnictvím.“
Nové inovace v LINETu
Chystáte v LINETu nějaké nové inovace, které míří na trh?
Ano, a jsme na ně opravdu hrdí. Jednou z nejvýraznějších novinek je inovace v oblasti porodnictví. Ve spolupráci se švýcarským start-upem, který jsme akvírovali, jsme dovyvinuli speciální porodnickou matraci. Jejím cílem je podpora přirozeného porodu, snížení počtu císařských řezů a nabídnutí větší variability v polohování.
Druhou velkou novinkou, kterou brzy uvedeme na trh, je pediatrické lůžko nové generace. Jde o tzv. hybridní model – z běžného lůžka pro dospělé lze jednoduchým způsobem vytvořit pediatrickou verzi a naopak. Nabízí tak jedinečnou flexibilitu pro nemocnice, které potřebují rychle reagovat na různé typy pacientů nebo se potýkají s nedostatkem lůžek.
Odpočinek
Žijete velmi intenzivně pro svou práci a firmu. Jak vlastně odpočíváte?
Odpočívám aktivně – obklopená lidmi, které mám ráda. Mám kolem sebe velkou rodinu, přátele a když potřebuji vypnout, sbalím kufr a jedu poznávat svět. Každé léto navíc organizuju dětské tábory – tam úplně zapomenu na pracovní svět a vrátím se k radosti, spontánnosti a hravosti. A sport? Ten je pro mě způsob, jak udržet rovnováhu těla i mysli.
Děkuji za rozhovor.
Rozhovor je součástí speciálu POSITIV Woman 2025.
Foto: Rob Trnka
Lucie Landová zastřešuje tři oddělení ve společnosti LINET, globálním lídrovi v oblasti zdravotnických prostředků. Nastoupila sem jako brigádnice a svou kariéru s firmou spojila naplno. Dnes ovlivňuje inovace i regulace a dbá na to, aby byly produkty nejen technicky špičkové, ale i praktické a přívětivé pro uživatele.
