Ostrava si záhy připomene den, kdy město před sto lety navštívil prezident Tomáš Garrigue Masaryk. A jak se přípravy, i tento vzácný okamžik v životě města, udály přiblížil v dalším textu vedoucí oddělení služeb Archivu města Ostravy Jozef Šerka:
Počátkem června 1924 obdržely státní i samosprávné úřady informaci, že prezident T. G. Masaryk hodlá ve druhé polovině tohoto měsíce navštívit Slezsko, Hlučínsko a severovýchodní Moravu. Jednou ze zastávek na jeho trase se stala i Moravská Ostrava, která byla již půl roku Ostravou „Velkou“ – k 1. lednu 1924 došlo totiž k připojení dalších šesti okolních moravských obcí (Hrabůvky, Mariánských Hor, Nové Vsi, Přívozu, Vítkovic a Zábřehu), a počet obyvatel tak přesáhl sto tisíc. Mladé velkoměsto se chtělo prezentovat co nejlépe, proto byl program prezidentovy návštěvy plánován do nejmenších detailů a na jeho sestavení se podílelo nejen vedení města, nýbrž i zástupci státních úřadů, politických stran, odborových organizací, spolků a společenských organizací, duchovenstva i zdejších velkých průmyslových podniků.
Celou trasu, kudy projížděla prezidentská kolona, měly lemovat husté špalíry školní mládeže, členů dělnických, sokolských či orelských tělovýchovných jednot, hasičů a dalších obyvatel města. Nutno podotknout, že nikoho nebylo třeba k účasti nutit – o možnost spatřit osobně T. G. Masaryka byl obrovský zájem. Vedení města zároveň nabádalo majitele domů, aby neopomněli své nemovitosti co nejslavnostněji vyzdobit květinovými girlandami, prapory a praporky ve státních barvách (dochovaná statistika informuje o tom, že toto opatření se týkalo celkem 619 domů v Přívoze, Moravské Ostravě, Vítkovicích a Mariánských Horách).
25. červen byl už devátý den prezidentovy cesty po Moravě a Slezsku. Automobilová kolona s T. G. Masarykem dorazila v 9.45 ráno od Hlučína na most přes Odru mezi Petřkovicemi a Přívozem. Tady ho uvítal přednosta okresního úřadu Navrátil, policejní ředitel Jaroslav Buchar a Jan Geisler, náměstek vládního komisaře a pozdějšího starosty města Jana Prokeše. Kolona vzápětí pokračovala do Přívozu přes náměstí Svatopluka Čecha a po Nádražní ulici směřovala do Moravské Ostravy. Ihned po vjezdu prezidentské kolony do měst se rozhoukaly sirény všech průmyslových závodů, v Přívoze zdravily Masaryka početné zástupy železničářů, zatímco u jámy Jindřich se shromáždili horníci a prezidenta uvítali hornickou hymnou.
Důležitou částí programu bylo oficiální přivítání na Masarykově náměstí, kde vystoupil s pozdravným projevem vládní komisař Jan Prokeš. Po něm vítali prezidenta místní poslanci a senátoři, zástupci úřadů, politických stran, spolků a korporací, českých i německých, přičemž na pozdravy a projevy vyslovené v němčině odpovídal Masaryk rovněž německy. Většinou se však zřejmě omezil jen na podání ruky a pár slov, neboť tento uvítací výbor tvořilo více než 150 osob a celková délka trvání programu před radnicí byla rozpočtena na pouhých deset minut.
Poté prezident už na radnici udílel audience zástupcům zdejších zahraničních konzulátů, starostenských sborů, velkoprůmyslu, odborů a legionářů, a to až do jedenácté hodiny dopoledne, kdy opět nasedl do auta a odejel do Přívozu na prohlídku Dolu a koksovny František.
Tento vyčerpávající maraton byl přerušen polední pauzou; kolem dvanácté se Masaryk vrátil zpět do Moravské Ostravy, kde pro něj byl v Národním domě (dnešní Divadlo Jiřího Myrona) připraven oběd, a kde si také mohl trochu odpočinout. Oběd s prezidentem byl samozřejmě vrcholnou společenskou událostí a díky dochované korespondenci víme nejen to, že se ho účastnilo téměř sedmdesát osob z řad ostravské honorace, ale známe i takový detail, že hlavním chodem byla svíčková.
Po obědě mohl Masaryk zhruba ještě hodinu odpočívat, o půl třetí odpoledne pak následoval další důležitý bod programu, totiž návštěva Vítkovických železáren, jíž bylo vyhrazeno asi jeden a půl hodiny. Ocitujme z originálního dokumentu: „U slavobrány uvítání generálním ředitelem Drem Sonnenscheinem, zástupcem dělnictva. Podání kytice asi 7letým děvčátkem z některé rodiny vítkovických dělníků. Ze slavnostní brány autem k vysoké peci čís. IV, cestou bude pan president upozorněn na nový plynojem (dokončen právě v roce 1924, dnes multifunkční hala Gong), na nové plynové hospodaření. Na velikém prostranství před vysokou pecí bude státi dělnictvo železáren v úboru pracovním a pozdraví pana prezidenta, jakmile vystoupí na rampu vysoké pece. Odpich pece, sestup k autu“.
Masaryk poté ještě absolvoval prohlídku blízké elektrocentrály č. IV (mezi ulicemi Ruská a Místecká) a nové ocelárny a válcovny v Zábřehu, kde si prohlédl provoz válcovací tratě. Poslední, už jen krátkou zastávkou, bylo náměstí v Mariánských Horách. Hasiči tu na jeho počest vztyčili 24 metrů vysoký stožár a utvořili na něm živý obraz. Krátce po šestnácté hodině už prezident odjel vlakem z nádraží Ostrava-Vítkovice (dnešní Ostrava-střed), kde se s ním rozloučil Jan Prokeš, policejní ředitel Buchar a přednosta okresního úřadu Navrátil. Pro Ostravu tím oficiální návštěva skončila, Masaryka však čekala ještě návštěva Frýdku, Frenštátu a Krásna nad Bečvou, jeho program se toho dne uzavřel až v devět hodin večer a před sebou měl ještě další dva dny cesty po Valašsku a Slovácku.
Návštěva prezidenta Masaryka byla pro Ostravu zcela jistě nejvýznačnější událostí roku 1924. Uvítání se zúčastnily desítky tisíc lidí z celého Ostravska, ať už Čechů, Němců nebo Poláků. Zatímco Češi hleděli na prezidenta s nadšením jako na symbol mladé republiky, ostatní doufali v jeho vyvážený přístup k řešení národnostní otázky v regionu. Osoba prezidenta hrála bezpochyby roli stmelující, Masaryk sám ostatně na ostravské půdě apeloval na toleranci a společnou tvůrčí práci.
Pro zajímavost lze zmínit i ekonomický dopad návštěvy; na straně jedné přesáhly náklady, vynaložené městem, částku sto tisíc korun. To se nám může zdát poměrně málo, v dnešních relacích by to však mohly být dva až tři miliony. Na straně druhé, i když nemáme k dispozici žádné statistiky, je jisté, že značný obrat zaznamenaly hostinské a ubytovací podniky a všechny s nimi související živnosti potravinářské. Vzhledem k obrovské poptávce po praporech, státních vlajkách nebo jen obyčejných trikolórách musely mít velké zisky rovněž všechny živnosti textilní; vždyť jen třetina všech městských výdajů byla právě za praporovou výzdobu.
V Moravské Ostravě a Vítkovicích byl Masaryk poprvé v roce 1902, kdy zde ještě jako univerzitní profesor přednášel o sociální otázce; v roce 1924 navštívil už jako prezident tato místa podruhé, avšak bohužel naposledy. Další prezidentskou návštěvu v našem městě vykonal – ve zcela jiných podmínkách rostoucího ohrožení republiky ze strany nacistického Německa – až Edvard Beneš v roce 1937.
Zdroj: TZ Statutární město Ostrava
