Pochází ze Slovenska, ale jeho srdce bije pro Třinec. Působí jako místopředseda dozorčí rady Třineckých železáren a prezident extraligového hokejového klubu. Je zářným příkladem toho, že spolupráce s vedením města může být velmi úspěšná. A že i z průmyslového města lze vytvořit místo, kde se lidem dobře žije a kam se rádi vracejí.
Pane inženýre, Třinec je průmyslové a lidnaté město, s nímž je Vaše jméno neodmyslitelně spojeno. Vy jste se ale narodil v Nitře, je to tak?
Ve skutečnosti jsem se narodil v Bratislavě. Z Nitry pocházel můj otec a já tam jezdíval. Ve třinácti jsem se tam natrvalo odstěhoval a strávil své nejkrásnější gymnaziální roky a můžu říct, že Nitru považuji za své prioritní město.
Dlouhodobě však žijete přímo v Třinci. Cítíte se jako patriot?
Určitě se tak cítím. Říkám o sobě, že jsem „ślónski Słowiok“. Mám rád zdejší krajinu. Každý, kdo do Třince přijede vlakem, už na nádraží zažívá první kontakt s ocelárnami a železárnami, ale samotný Třinec je také město utopené v zeleni, obklopené horami. Když ráno odcházím z domu, vidím na jedné straně na Javorový, Ostrý, Kozubovou, na druhé straně na Čantoryji a Prašivou. Ty výhledy jsou opravdu velmi pěkné a hned po ránu člověku zlepší náladu. Oblíbil jsem si i zdejší lidi a mám tu hodně přátel.
Celý rozhovor si můžete přečíst v magazínu POSITIV Business & Style 3/2021.
