Otec mi říkal, že když se nebudu učit, půjdu pracovat do továrny. Z toho jsem měl takovou hrůzu, že jsem ve škole zabral a pak na medicíně exceloval, říká v rozhovoru MVDr. Jan Nytra. V roce 1991 otevřel kliniku, která dnes patří ke špičce v oblasti veterinární medicíny v České republice a která zároveň poskytuje útočiště pro stovky opuštěných a hendikepovaných zvířat ročně.
Pane doktore, věděl jste vždy, že chcete být veterinářem?
První informace o veterinární medicíně se ke mně dostala na základní škole. Tehdy mi spolužák řekl, že existuje nějaká střední veterinární škola v Kroměříži. V té době jsem se moc neučil, byl jsem rošťák a měl jsem hrůzu z továren. Pro mě byly velmi hlučné a nečisté. A otec mi tehdy řekl, že když se nebudu učit, půjdu do továrny. Pro mě to byla tak hrozná představa, že jsem zabral a z deváté třídy vyšel jako nejlepší. Přijímačky na střední školu jsem naprosto bez problémů udělal a okamžitě jsem byl díky prospěchu přijat. Ale do té páté třídy jsem byl holt takové kvítko.
Proč jste si vybral zvířata, a ne lidi?
Když jsem vyrůstal, vždycky jsme se starali o taková ta hendikepovaná zvířátka. Pamatuji si, jak jsme našli zmrzlého kosa, celou zimu se o něj starali a na jaře jsme ho vypustili. Moje maminka k tomu měla blízko, a tak mě to oslovilo a od té doby jsem měl pocit, že bych to mohl dělat.
Celý rozhovor si můžete přečíst v magazínu POSITIV Business & Style 4/2021.
