Pátek, 12 dubna, 2024

Rastislav Maďar: Lékařská fakulta vrací městu i regionu to, jak ji podporují

Autor: Daniel Konczyna, redakční úpravy: Martina Prejdová, Michal Sobek

Rozhovor vznikl redakční úpravou strukturovaného rozhovoru, který slouží jako podklad pro analytickou část strategického plánu města Ostravy pod značkou fajnOVA.

Rastislav Maďar je původem ze slovenské Žiliny, jeho manželka pochází z Orlové. V Ostravě je od roku 2001 a říká, že na město nedá dopustit. Rozhovoru s uznávaným lékařem a děkanem lékařské fakulty dominovala hlavně dvě témata, zdravotnictví a rozvoj Ostravy.

Jaký je Váš vztah k Ostravě? Jste uznávaný odborník, o kterého se určitě ucházejí i zaměstnavatelé ve vyhlášených metropolích. Čím to, že vás neláká žít jinde?

Do regionu jsem dorazil za manželkou. Po svatbě v roce 1999 jsme spolu sice začínali v Martine na Slovensku, ale v Ostravě bydlíme už od roku 2001. Nejdříve jsem dojížděl do původní práce, pak jsem nastoupil na Ostravskou univerzitu. Ostrava má z mého pohledu ideální velikost, není ani malá, ani velká. Má vše, co k životu chcete a potřebujete. Baví mě a líbí se mi třeba to, jak je v rozporu s přetrvávajícím klišé u mnoha lidí v ČR zelená a jak podporuje ekologickou mobilitu. Krásné hory máme za humny. Třeba Prahu mám moc rád, ale přesídlit se tam natrvalo jsem nikdy nezvažoval. Život v megapolích mi přijde únavný. Ostrava není přelidněná, netrávíte spoustu času v zácpách, na spoustu míst se dá dojít pěšky. Vnímá to i můj třináctiletý syn Dominik, který už s námi viděl kus světa: Mně v Ostravě tak líbí, tati, že bych se odsud nikdy neodstěhoval.

Říká taky, co se mu na Ostravě nelíbí?

Spíš za sebe bych řekl, že mi ve městě chybí na mnoha místech bezpečné cyklostezky. Kdybych chtěl jet z domu ve Slezské Ostravě do práce se synem na kole, jehož škola je cestou, bál bych se o něj. Chybí prostě cyklopruhy oddělené překážkou od silnice pro auta. Pamatuji se, jak jsem to obdivoval už koncem 80. let ve Vídni a my tam nejsme dodnes. A když jsme u dětí… Vůbec se mi nelíbí uzavřená sportoviště u škol po vyučování. Balkánci jsou dobří v míčových sportech mimo jiné proto, že mají hřiště dostupná všem dětem každé odpoledne. U nás za těmi nezamčenými musíte jezdit i několik kilometrů. Pořád se u nás řeší nadváha dětí. Pohyb je extrémně důležitý. Děti mají mít sportoviště otevřená a to zdarma. Platí to samozřejmě celostátně, toto není jen problémem Ostravy, a finance na dozor, který je nezbytný, aby to vybavení někdo nezničil, prostě stát musí najít.  

Zázemí pro amatérský i vrcholový sport ale Ostravě nechybí, mnoho lidí dokonce říká, že je městem sportu. To si nemyslíte?

Ostrava má kompletní infrastrukturu pro život, služby na vysoké úrovni, platí to i pro kulturu a sport. Co bych ale určitě podpořil, je výstavba velké multifunkční sportovní haly pro halové sporty. Takovou Ostrava nemá. Moderní hala má navíc potenciál přitáhnout více sponzorů a zvýšit úroveň sportovních klubů v regionu. Částečně to teď vyřešila hala nové budovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity na Černé louce, ale skutečně jen částečně.

Na lékařské fakultě jste od roku 2020 děkanem. Jak se fakultě vlastně daří?

Moc mě těší, že má fakulta oporu ve vedení města i kraje a že ji úspěšně vrací. Až 80 % našich absolventů zůstává pracovat v regionu. Vloni bylo přibližně 90 % všech nových nástupů do Fakultní nemocnice Ostrava z řad našich absolventů. Odvděčujeme se tím, že pomáháme absolventy udržet v regionu, a to nejen lékaře, ale i sestry, záchranáře, fyzioterapeuty, radiology, laboranty a mnoho dalších profesí. Zakoření tady, zakládají rodiny. A dobře dostupná kvalitní zdravotní péče je důležitým důvodem, proč lidé nezvažují odchod jinam. Mám radost, že jsme v posledních letech na fakultě udělali velký skok kupředu. Například náš výzkum je už teď, po 12 letech existence, v propočtu na jednoho zaměstnance už teď srovnatelný s některými jinými lékařskými fakultami v Česku. Máme 2 tisíce studentů a 30 letou historii nelékařských zdravotnických oborů, jako lékařská jsme ale mladá fakulta, chybí nám vlastní habilitační a jmenovací řízení, docenturu a profesuru si naši lékaři zatím musí zajistit na jiných fakultách. Přesto se držíme a rosteme, i když finanční situace ve vysokém školství není utěšená. Snažíme se být moderní, dynamickou a přátelskou fakultou a máme velkou výhodu v tom, že nejen v Ostravě, ale v celém kraji jsou nemocnice, se kterými je výborná spolupráce. K tomu navíc máme unikátní novou cvičnou nemocnici pro praktickou výuku, která v sobě zahrnuje simulační centrum s různými modely a simulátory. Ty oceňují nejen studenti, ale i zkušení lékaři. O naší fakultu je znovu velký zájem. Významným faktorem pro uchazeče je i to, že u nás funguje individuální přístup a máme méně studentů na jednoho pacienta než mnoho jiných fakult.

Vnímáte, že nějaký deficit, pokud jde o vysoké školství v našem kraji?

Je spíše historický. Ještě na samém začátku 90. let jsme měli v regionu jen technickou univerzitu a pedagogickou fakultu. To pro rozvoj moderního regionu nestačilo. Když pak lidé museli odejít studovat jiné obory do Brna, do Prahy, nebo jinam, nezřídka tam i zůstávali. Díky Ostravské univerzitě se to významně změnilo. A Lékařská fakulta tomu dodala ještě další úroveň. Vznikla v roce 2010, museli jsme o ní ale bojovat. Někteří lidé v Praze měli představu, že by mohla vzniknout jinde, v jiné části země. Jsem rád, že se vše nakonec podařilo, pro kvalitu zdravotní péče a tím i pro rozvoj regionu je její úloha naprosto klíčová.

Chystáte na fakultě nějaké novinky?

Čekáme teď na akreditaci zubního lékařství, nyní je náš spis, který má 1800 stran, posuzován Národním akreditačním úřadem. Zažíváme si nyní u stomatologie trochu něco podobného, co bylo i při vzniku lékařské fakulty. Přitom trend je takový, že průměrný věk zubařů u nás stoupá, naproti tomu počet ordinačních hodin zubních lékařů se snižuje a klesá i počet zubních lékařů se smlouvou u zdravotní pojišťovny. Desítky tisíc obyvatel regionu nemohou sehnat stomatologickou péči dle svých představ a dojezdových možností. Ani se mě nemusíte ptát, co bude za deset let, vím to. Nebude to lepší. Vzdělávat zubaře přímo u nás bude pro region velká pomoc. Ale nebylo by to možné bez podpory vedení města i kraje na čele s Tomášem Macurou a Ivem Vondrákem. Příprava potřebných výukových prostor pro budoucí zubní lékaře je finančně velmi náročná, vyžadovalo to desítky miliónů korun. Vedle stomatologie bych dále zmínil i připravované velké univerzitní vědecké centrum LERCO, které by díky podpoře z Fondu spravedlivé transformace EU mělo vzniknout v areálu naší fakulty. 

Jaké jsou vlastně trendy v medicíně? V poslední době se například hodně skloňuje umělá inteligence. Týká se i vašeho oboru?

Určitě, je to velké téma. AI umí zanalyzovat neporovnatelně více zdrojů než lidský mozek, což se například v rámci procesu stanovení diagnózy u pacientů hodí. Zodpovědnost lékaře za volbu správného postupu ale nenahradí. Dokáže minimalizovat počet chyb a celý urychlit proces, což je důležité, obzvláště pokud je v nějaké oblasti nedostatek zdravotníků. Ten boom je rychlý, je to poměrně nové a už dost rozšířené. Musí na to rychle reagovat i vzdělávací instituce, včetně vysokých škol.

Spolupracujete na těchto tématech i s VŠB? Je to pro ni téma jako dělané…

Tak blízký vztah mezi medicínou a technickou univerzitou nabízí kromě Ostravy v ČR už jen Praha. Naše vztahy jsou výborné. Spolupracujeme s několika fakultami VŠB-TU a to v různých oblastech. Teď nově se dokonce črtá i spolupráce pro obor stomatologie. Jsme za to moc rádi, přináší to nové možnosti pro výzkum, a to zejména aplikovaný s užitečnými výstupy do reálného života i medicínské praxe.

Zůstaňme ještě chvíli u medicíny a poohlédněme se nazpět. Jak se Ostrava vyrovnala s covidem, nebo jak je jím poznamenaná?

Covid na město dopadl silně, zejména od podzimu 2020 do následujícího jara a znovu jen o něco méně na podzim a v zimě 2021, stejně jako dopadl na celé Česko. Covid nám ukázal, jak může fungovat politicko-mediální chaos a jak se to promítne do společnosti. Ale taky to, jak si umí skvěle poradit samotné regiony a jak se dokáže semknout populace, když je to skutečně potřeba. A taky se ukázalo, jak umí rozbít důvěryhodnost boje s epidemií média, ale současně i to, jak umí významné pomoci, jak tomu bylo u očkování proti covidu. Musíme to brát tak, že nás to mělo připravit na něco ještě mnohem horšího, co nás může v budoucnu potkat, a když ne nás, tak další generace, kterým musíme naše zkušenosti zanechat.  

Covid sice ukázal, že budoucnost je často nepředvídatelná, město si ovšem musí naplánovat, kam chce směřovat. Ostrava nyní chystá strategický plán. Jaká rozvojová témata vám přijdou pro Ostravu zajímavá?

Ostrava by klidně mohla být městem informačních technologií, univerzit, lehkého průmyslu, logistiky a služeb. Má v tom perspektivu. Může být dalším Liverpoolem nebo Newcastle, které transformaci zvládly úspěšně. Pořád bychom ale měli mít před očima i opačnou cestu úpadku, který potkal třeba Detroit. Jsem si však skoro jistý, že k tomu nedojde a že Ostravu čeká světlá budoucnost. Atraktivní města jsou ve světě kolem vody, my máme Ostravici, sice malou, ale máme. A je kolem ní dost prostoru na rozvoj. Australská města jsou tím vyhlášená. Inspirací je také Vídeň nebo holandská města v tom, jak jsou vstřícná k cyklistům. Projekt zdravého stárnutí v průmyslovém regionu, na kterém se podílíme, ukazuje se, že pohyb může vykompenzovat důsledky méně čistého ovzduší. Zaměřit bychom se proto měli i tímto směrem.

Jde Ostravu v roce 2030 shrnout do tří slov?

Do tří asi úplně ne, ale líbilo by se mi, kdyby byla Ostrava i v roce 2030 městem s budoucností, ve kterém chtějí mladí lidé vychovávat své děti.

RELATED ARTICLES