Zatím jako jediný na světě seznamuje středoškolské studenty s využitím vodíkových technologií a umožňuje získat poznatky a relevantní znalosti z vědních, technologických a inženýrských oborů. Jak a čím? Na to jsme se zeptali Ing. Václava Bystrianského Ph.D., hlavního organizátora závodů v České republice a koordinátora programu H2GP PRO v Evropě.
Jaký byl prvotní impuls pro vytvoření projektu H2GP PRO?
H2GP PRO je jeden z vzdělávacích programů od české společnosti Horizon Educational, která se na samém začátku zaměřovala na distribuci vzdělávacích pomůcek pro školy, díky kterým si studenti mohli vyzkoušet elektrolýzu vody, vyrobit si vodík, využít ho v palivovém článku a poznat výhody i nevýhody těchto technologií. Vznikla myšlenka vytvořit vzdělávací program pro studenty, aby s těmito produkty pracovali a používali je.
Jaký byl vývoj od začátku do současnosti?
S programem H2GP PRO jsme začínali v r. 2015, dnes máme 300 středoškolských týmů po celém světě a všechny mají stejná pravidla: dostanou společné vybavení, se kterým vybudují vlastní vodíkové RC auto a potkají se na společných závodech, kde teprve poznají, jak úspěšní ve vývoji byli.
Nejdůležitější bylo udělat ten první krok: Projekt je nutné vidět, jinak je těžko představitelný. Jedním z prvních partnerů, který se podílel na rozvoji tohoto programu, byla firma Moravia Steel, která umožnila pilotní projekty u nás v letech 2015 a 2016 a zaštítila rozvoj soutěže pro prvních 15 týmů.
Díky tomuto počinu se zájem studentů i dospělých (učitelů, sponzorů) postupně šířil do okolních zemí v Evropě. Nyní máme tři pobočky na třech kontinentech a zhruba po 120 týmech na každém z nich, tedy v Americe, Evropě a nově i v Austrálii. Jak celosvětově roste zájem o vodík, roste i zájem firem s těmito tématy se studenty pracovat.
Čím je soutěž pro studenty hlavně přitažlivá?
Dle mojí osobní zkušenosti je soutěž zajímavá hlavně tím, že studentům nic nediktuje, ale láká k objevování a propracování toho, co účastníky zrovna baví. Všichni ví, co je potřeba k sestavení základního modelu auta, ale je už zcela na nich, jakou cestu si zvolí.
Mohou tak v sobě objevit nadání na technické kreslení, elektrotechniku, nebo třeba střih a editaci videí. Tím, že to navíc dělají u něčeho, co je baví, tak se pak rychle vyučí na perfektního konstruktéra, mechanika, promotéra apod.
Myslím si, že o tom svědčí i fakt, že nás nijak negativně neovlivnila ani pandemie covidu – ta sice činnost přerušila, ale když se studenti vrátili do škol, zájem naopak vzrostl.
Zmínil jste, že soutěž připomíná profesionální závody F1.
Ano, je to asi nejjednodušší přirovnání, jak celé prostředí H2GP popsat. Stejně jako v F1: závodní speciály vyladěné do posledního detailu, u nich piloti, kteří musí mít hlavně cit a pevné nervy, a v zázemí zase čekají mechanici, připraveni rychle zasáhnout, pokud se vyskytne jakýkoliv problém.
Stejně tak, jako se vyvíjí prostředí F1, se vyvíjí i naše soutěž, která každoročně roste a my s ní. V r. 2016 byly standardním vybavením našich mechaniků tak šroubovák a elektrikářská páska a bylo úspěchem závod dokončit. Dnes jsou týmy mechaniků plně vybavené, kromě nářadí a náhradních dílů přibyl minimálně jeden laptop pro různé výpočty, případně změny strategie, mechanici komunikují s piloty přes vysílačky… Ve finále pak skutečně rozhodují vteřiny, které strávíte třeba nad výměnou kola nebo doplnění paliva – přesně jako v F1.
Jakými způsoby projekt přispívá k inovacím a technologickému pokroku?
Vše se rychle vyvíjí – to, co je letos novinka u jednoho týmu, bude příští rok už standard. Týmy se od sebe rychle učí a dokážou si postavit auto úplně na míru. Studenti se učí vymýšlet zlepšení, nakreslit je, vytisknout na 3D tiskárnách, co potřebují, získávají znalosti o materiálech, mechanice, CNC obrábění aj. Začali se zabývat palivovými články, energetickým managementem, umějí si vše potřebné naprogramovat a kontrolovat své auto. Kontrolují všechna data, mezinárodně srovnávají možnosti i výsledky. Soutěž znatelně rok co rok roste, studenti se tomu stále více a do hloubky věnují.
Uvádí studenty do nové problematiky, seznamují se s ní, vymýšlejí, vylepšují a pak jedou s tím, co sami dali dohromady, ne 5minutový, ale 4 i 6hodinový závod. Celou dobu je třeba stoprocentně fungovat jako tým – od začátku konstrukce až po cíl závodu. Všichni musí najít tu optimální cestu, aby propojili rychlost, vytrvalost i spolehlivost svého auta. Myslím, že nikdo z nás dospělých se o těchto tématech ve škole nemohl učit a reálně se s prací v týmu a soustředěním na výsledek setkáváme až v pracovním světě. I v této „průpravě na život“ je program H2GP PRO zajímavý.
Máte vizi, jak pokračovat dál?
Určitě chceme, aby soutěž dále rostla globálně. Máme také nové programy, které umožní zapojení i většího počtu studentů. Každoročně pracujeme také na propagaci soutěže, abychom přilákali další a další firmy, které nám pomohou finančně zajistit vybavení pro školy. Víme, že umíme ve studentech probouzet nadšení pro objevování a vymýšlení nového, a to lze šířit do nekonečna, jen o sobě musíte dát vědět správným lidem.
Děkujeme za rozhovor a přejeme vám v této inovativní práci s novou generací hodně zdaru.
Celý článek včetně anglického překladu naleznete ve speciálu HYDROGEN magazínu POSITIV Business & Style ZDE.
