Teprve devatenáctiletá několikanásobná mistryně v MMA a boxu. Narodila se v rodině, kde je maminka celoživotně odkázána na invalidní vozík. A jí hrozilo to samé, když ji před dvěma lety na přechodu v plné rychlosti srazilo auto. Díky své houževnatosti vytrvala, uzdravila se, a dokonce vyhrála evropské mistrovství MMA ve strikingu.
Veroniko, jak jste se dostala k bojovým sportům a co vás na něm nejvíce fascinuje?
Dříve jsem chodila do tanečního kroužku. To mě ale přestalo bavit, protože tam byly mezi holkami pořád nějaké hádky a řešily se tam nesmysly. Také se to sešlo s tím, že rodiče chtěli, abych chodila do nějakého kroužku, který mi pomůže se ubránit. Takže jsem chodila do aikida, později do boxu a pak přišlo MMA. Baví mě individuální sporty. Jsem soutěživý typ.
Jaká část Vašeho sportovního života Vás baví nejvíce?
Tak určitě to, když něco vyhraju. To je pocit k nezaplacení. A když jdu do klece, tak to napětí a očekávání, jak to dopadne.
Taky je fajn, když potom potkávám své fanoušky a ti mi gratulují nebo se se mnou chtějí fotit. Naposledy jsem byla překvapená v jednom dětském domově, kde jsem byla na setkání s fanoušky, kolik dětí o mě ví a zná mě. Bylo to moc milé.
Věděla jste vždy, že se chcete věnovat bojovým sportům?
Od chvíle, kdy jsem měla první zápasy, jsem věděla, že je to to, co chci dělat. To napětí, adrenalin… S přípravou je to někdy horší – to jsou galeje. Teď se připravuji na velký zápas a mám tréninky třikrát denně, a to v různých městech. A dokonce i v různých státech. Polsko, Slovensko… ☺ Takže jsem pořád buď v autě nebo na tréninku. Je to hodně náročné. Večer lehnu a okamžitě usnu.
Byly nějaké překážky, které jste musela na své cestě překonat?
Ano. Těmi překážkami paradoxně nejsou zdravotní nebo výkonnostní limity. Většinou to jsou lidé, kteří závidí úspěch nebo popularitu. Ti mě potom různě pomlouvají a chtějí mi škodit. Myslím, že jsou jen dvě možnosti. Buď zůstat při zemi, nejlépe někde „pod kamenem“, kde si Vás nikdo nevšímá, pak máte klid. Nebo je druhá možnost, bojovat o „své místo na slunci“, dát o sobě lidem vědět. To na sebe ovšem upozorníte komunitu z „pod kamene“ a někteří lidé z ní Vás hejtují a pomlouvají a škodí, kudy chodí… Myslím, že i to je možná jedna z věcí, proč se některá děvčata bojí udělat něco mimořádného, nezvyklého, mít chuť o něco bojovat. Bojí se následků. Bojí se toho, co na to bude říkat společnost. Musím jim ale vzkázat, že to není tak hrozné. Že se to dá „přežít“ a že výsledek stojí za to. Pár závistivých ubožáků na tom nic nezmění.
Projekt The ŽENY vznikl s vizí ukázat dětem a mladým dospělým, co je možné a nemožné. Primárním cílem je redukovat dědičnou chudobu v sociálně či jinak znevýhodněných rodinách, motivovat k seberozvoji a podpořit psychickou kondici a sebedůvěru dětí a mladých dospělých. A to skrze příběhy žen, které překonaly obdobné překážky a dosáhly nevídaného úspěchu.
Co Vás vedlo k tomu se připojit do projektu The Ženy?
Ráda bych ostatním děvčatům a ženám ukázala, že i v takových „mužských oblastech“, jako jsou bojové sporty, mohou uspět a prosadit se. A to neplatí jen o bojových sportech. Já dokonce také „dělám“ střední školu, obor autotronik, v Krnově na automobilní průmyslovce. Tady je také většina spolužáků kluků.
Myslím, že by se tu holky mohly více hlásit. Tak jako je nyní hodně kluků, kteří chtějí dělat například holiče (barbery), tak by holky mohly více vstupovat do prozatím „mužských“ profesí. Určitě by jim slušely. Hlavně to také není jen o síle, ale o šikovnosti, někdy trpělivosti atd.
Co byste vzkázala ženám, které se z různých příčin bojí jít za svým snem?
Není proč se bát. Když to nevyjde jednou, vyjde to podruhé, nebo potřetí. Nebo Vám to ukáže jiný směr. I zmařené příležitosti mohou být užitečné a ukážou Vám něco, co Vás posune k něčemu lepšímu ve Vašem životě. Když něco náhodou nevyjde, tak to bolí chvíli a většinou máte další a další pokus. Když ale něco nezkusíte, nevyužijete možnost kterou máte, tak je to škoda na celý život a celý život si to můžete vyčítat.
Děkujeme Vám za rozhovor.
Zdroj: redakce
Ambasadorka: Veronika Zajícová
Fotograf: Martin Řezáč
Styling: Luděk Šmehlík
Makeup: Kristina Dittrich
Hairstyle: Ellen Sýkorová, Oksana Bezyk
Backstage: Petr Klempa, Sab Lauren
Video/rozhovory: Adam Michna
