Český průmysl stojí uprostřed náročné transformace – probíhá generační obměna firem, drtí ho drahé energie a tlak unijních regulací, zatímco geopolitika přesouvá ekonomické těžiště do Asie. Jan Rafaj, prezident Svazu průmyslu a dopravy, odmítá „mentalitu malé země“ a připomíná, že Česko umí v EU prosazovat změny – od rozvolnění kvót na elektromobilitu po realistický pohled na klimatické cíle. Budoucnost vidí v jádru (s přechodnou rolí plynu) a v chytré reformě cenotvorby energií, zatímco umělou inteligenci označuje za nový „Klondike“, který může zásadně zvednout produktivitu i inovace.
Český průmysl prochází generační obměnou i tlakem drahých energií
Svaz průmyslu je klíčovým hráčem českého hospodářství. V současnosti se ale průmysl potýká s poklesem v některých oborech a jistou stagnací. Jak byste zhodnotil jeho současný stav?
Český průmysl prochází logickou, ale zároveň náročnou transformací. Ovlivňuje ji hned několik faktorů. Jedním z nich je výrazná generační obměna – většina firem vznikla nebo se transformovala z bývalých státních podniků před 35 lety. Tehdejším zakladatelům bylo třicet čtyřicet let, dnes je jim 65 až 80 a začínají předávat řízení svým nástupcům. To je jeden z výrazných momentů, který v českém průmyslu aktuálně pozorujeme.
Vedle toho se potýkáme s dalšími problémy Evropy – drahými energiemi, neflexibilním trhem práce a přeregulovaností. A do toho přichází i geopolitické tlaky: celní války iniciované prezidentem Trumpem nebo přesun ekonomického těžiště ze Západu do Asie.
Češi si model malé země vnutili sami
Často slýcháme, že jako „malá země“ nemáme možnost ovlivnit evropskou politiku. Je to pravda?
Není. Češi si ten model malé země trochu vnutili sami. Z pohledu úspěšnosti naší ekonomiky máme možnost ovlivňovat evropskou politiku a v minulosti jsme to dělali – někdy špatně, ale někdy i dobře. Jeden příklad: v debatě o elektromobilitě byla Česká republika lídrem při prosazování rozvolnění přísných kvót na výrobu elektroaut. Přestože jsme kdysi jejich zavedení sami podpořili, dokázali jsme nyní vyjednat toto změkčení. Máme tedy vliv – a měli bychom si to přiznat.
Není fér jen kritizovat Brusel. Ursula von der Leyen sama přiznala, že Komise musí v některých směrech změnit kurz. Očekává ale tlak od členských států – a ten je obtížný, protože neexistuje jednotný pohled. Některé země by v zelené politice dokonce přitvrdily, i když tím ničí vlastní průmysl. Příkladem je Španělsko, které agresivní zelenou politikou oslabuje své automobilky i další obory.
Evropa ztrácí konkurenceschopnost kvůli jednotným cílům
Je rozmanitost názorů mezi členskými státy spíš překážkou, nebo přínosem?
Je to dvojsečné. Pestrost je cenná, ale když potřebujete nastavit společný cíl, je to problém. My jako Svaz průmyslu kritizujeme rozhodnutí EU, která si stanovila, že do roku 2040 sníží emise o 90 %, ale každá země má jinou výchozí pozici. Dánsko se rozhodlo prakticky vzdát průmyslu a sází na farmaceutický sektor a větrnou energii. Česká republika je ale v jiné situaci – uprostřed Evropy, s omezenými možnostmi obnovitelných zdrojů, ale se silnou průmyslovou základnou, která živí nejen nás, ale i EU. Jeden univerzální cíl je proto extrémně těžko realizovatelný.
Připomeňme zprávu Maria Draghiho o konkurenceschopnosti Evropy. Ta jasně pojmenovala, že Evropa má problém a musí ho řešit. Ursula von der Leyen to vzala za základ své inaugurační řeči. Jenže realita je taková, že stále existují státy, které tu situaci nepovažují za natolik vážnou a nemají vůli provádět zásadní, byť nezbytné změny.
Energetika jako klíčový faktor konkurenceschopnosti
Jedním z klíčových faktorů konkurenceschopnosti je energetika. Má dnes Česko dostatek energie, je cenově dostupná?
Energetika je dnes jedním z největších problémů EU. Podnikatelé a výrobci platí za energii dvakrát až třikrát víc než v USA nebo Asii. A netýká se to jen tradičních oborů. Např. když vyrábíte kachličku, tvoří energie až 40 % nákladů, stejně tak ve sklářství, ocelářství či chemii. Ale týká se to i moderních sektorů – například datová centra už dnes potřebují obrovské množství energie a do budoucna budou potřebovat ještě víc.
Problém je dvojí:
- Cena komodity. Evropa nemá dostatek vlastních zdrojů. Plyn téměř netěžíme, uhlí končíme, obnovitelné zdroje mají limity a vyžadují drahé záložní systémy.
- Cenová struktura. Více než polovinu účtu tvoří poplatky a daně – podpora starých solárních zdrojů, rozvoj přenosové soustavy či emisní povolenky. To vše cenu navyšuje.
Současný model je neudržitelný. Firmy nemají vyšší spotřebu energie proto, že by plýtvaly, ale protože to jejich výroba prostě vyžaduje. Pokud model nezměníme, dokončíme proces, který už běží – vytlačování výroby z Evropy. Typickým příkladem je farmacie – antibiotika nebo základní chemické látky už se v Evropě nevyrábějí, protože se to nevyplatí. Dovážíme to z Asie. Ale opravdu chceme být takhle závislí? Musíme úplně přehodnotit způsob, jakým se v Evropě tvoří cena energií.
Budoucí energetický mix Česka stojí na jádru a plynu
Jak by podle vás měl vypadat budoucí energetický mix České republiky?
Už v roce 2015 bylo v aktualizované Státní energetické koncepci jasné, že se musíme opřít o jádro. To je pro Česko základ. Plyn může fungovat jako přechodný zdroj, obnovitelné zdroje jen jako doplněk. Uhlí skončí velmi brzy. Proto je klíčové, že vláda rozhodla o dostavbě Dukovan. Následovat bude nutně i Temelín – a právě proto považuji za správné, že se u nás začíná seriózně mluvit i o malých modulárních reaktorech. My nejsme země se slunečními nebo větrnými podmínkami jako Španělsko či Dánsko. Budoucnost naší energetiky bude stát na jádru a plynu – a jsem přesvědčený, že tomu tak bude ještě za mého života.
Umělá inteligence jako nový Klondike
Jak podle vás umělá inteligence ovlivní společnost a průmysl?
V průmyslu je využití umělé inteligence neuvěřitelné. AI dokáže v řádu minut shrnout informace, na které by člověk potřeboval týdny. V byznyse ji přirovnávám k novému Klondiku. Máme nové území, které se právě otevírá, a každý má možnost si z něho „urvat“ svůj kus. V průmyslu už funguje při kontrole kvality výroby, umí se učit z chyb, umí automatizovat spoustu rutinních činností, a tím šetří čas i náklady. Obrovský potenciál má i ve zdravotnictví – v diagnostice, v porovnávání dat, ve schopnosti analyzovat komplexní zdravotní záznamy. To všechno nás může posunout dramaticky dopředu.
Propojení vzdělání a praxe jako motor inovací
Od června jste generálním ředitelem holdingu a podepsali jste memorandum s VŠB–TU Ostrava. Jak vnímáte propojení vzdělání a praxe?
Loni jsem navštívil Boston a v sousedním Cambridge také Innovation Centre a MIT – technicky nejrespektovanější univerzitu na světě. Poznal jsem jejich dokonalé propojení s byznysem. Každá aktivita v laboratoři je sledována, jestli nemá komerční potenciál. Mají desítky zaměstnanců, jejichž jediným úkolem je hodnotit, jestli z vědecké práce nevznikne něco, co lze uplatnit v praxi. Díky tomu vznikají spin-offy a úspěšné firmy, a i pedagogové se nebojí podnikat. U nás se situace zlepšuje, ale stále převládá spíše teoretický přístup. Přitom vzdělání má mít praktický dopad. Technické univerzity – třeba ta ostravská – udělaly velký pokrok, ale systém by měl být více nastavený na to, že idea má přinést hodnotu, nejen poznání.
Děkuji za rozhovor.
Rozhovor je součástí speciálu POSITIV Technology, který naleznete online ZDE.
