Ollie Ivanova, gaming marketing leader ve společnosti Microsoft. Když se v jejich 8 letech z Ukrajiny přistěhovali s rodinou do Česka, neuměla jazyk a rodina neměla skoro žádné peníze. Ona tak už od malička věděla, že pokud chce lepší život, selhání si nemůže dovolit. A taky neselhala.
Ollie, co pro vás bylo tím prvotním impulsem, kdy jste se rozhodla začít podnikat?
Asi to všechno začalo pýchou rodiny, chtěla jsem jim udělat radost a odvděčit se za všechno, co pro nás udělali. Opustili svoji zemi kvůli lepší budoucnosti své rodiny a podstoupili hodně bolestivých kroků, které měly nám, dětem, zajistit lepší budoucnost. Já jen chtěla, aby věděli, že všechno, co udělali, mělo smysl, a že jsem jim za všechno vděčná.
Dále to byl asi pocit nezávislosti a ego. Chtěla jsem si sama dokázat, že v tomhle světě přežiju a že se budu mít dobře. Každý pád, selhání, nebo i lidi, co ve mě nevěřili, mě tlačili dál dopředu. Potřebuju být na sebe taky pyšná sama a jednou mít radost ze života, co jsem prožila. Ale samozřejmě není nad pochvalu maminky a tatínka 😊.
Jaká část vaší práce vás baví nejvíce?
Baví mě na mé práci to, že mám nekonečné možnosti. Cokoli, co si usmyslím, ať už je to nejvíc nepravděpodobné, jde udělat. Můžu plně využívat svoji kreativitu a pořád se učit a růst. Díky možnostem naší firmy si neumím představit, že mě má práce někdy přestane bavit. A hlavně – to nejdůležitější – baví mě naše gaming komunita, fanoušci, co hrají naše hry a sledují naši práci, lidi, co milují náš produkt. Miluju, když je můžu potkat a vidět, jak je to, co děláme, baví.
Řekla bych, že pro spoustu lidí je to práce snů. Stejně jako mnoho lidí jsem ani já nevěděla, že se tím dá živit. Když jsem nastoupila na VŠ, která se věnovala informatice, věděla jsem, že je to směr, kterým chci jít, bylo to celkem v rozkvětu a budoucnost v IT znamenala potenciálně dobrý příjem. Ovšem mít možnost pracovat v jedné z předních IT firem na světě byl celkem nesplnitelný sen.
Jako dítě jsem chtěla být lovcem pokladů nebo princeznou, a díky hrám tím prakticky můžu být. Takže by se dalo říct, že jsem si splnila to, o čem jsem odmalička snila.
„Je čas přestat přemýšlet, plánovat nebo hledat důvody, proč ne. Svůj příběh si píšete samy, svět vám nabízí neskutečné možnosti, tak se nebojte jim vyjít vstříc a říct na příležitosti ANO. Nikdo jiný to za vás neudělá“.
Byly nějaké překážky, které jste musela zvládnout na cestě za úspěchem?
S čím jsem se smiřovala, byl mužský kolektiv. Dlouho jsem překonávala nejapné narážky, to, že mě neberou vážně. Řekla bych, že šlo o sebedůvěru, kdy jsem se bála za sebe postavit. Nyní žijeme v době, kdy tohle chování není na pracovišti v pořádku, a jsem vděčná za novou generaci žen, které nahlas říkají, že se jim něco nelíbí.
Další překážka byla moje vlastní ego. Jako starší sourozenec z rodiny, kde byla nastavena očekávání, že musím prostě být dobrá, abych se odvděčila rodičům za jejich velký krok, jsem si dlouhou dobu nechtěla dovolit selhání. Tuto možnost jsem nikdy nepovažovala za součást svých plánů a vždy jsem každý neúspěch velmi špatně snášela. Protože to znamenalo zklamat je. Až časem jsem si uvědomila, že selhání je součástí učení a růstu osobnosti.
Projekt The ŽENY vznikl s vizí ukázat dětem a mladým dospělým, co je možné a nemožné. Primárním cílem je redukovat dědičnou chudobu v sociálně či jinak znevýhodněných rodinách, motivovat k seberozvoji a podpořit psychickou kondici a sebedůvěru dětí a mladých dospělých. A to skrze příběhy žen, které překonaly obdobné překážky a dosáhly nevídaného úspěchu.
Co vás vedlo k tomu připojit se do projektu The ŽENY?
Především asi pocit, že je venku spousta mladých lidí, kterým možná chybí motivace nebo podporující rodina. Někteří si myslí, že je vše ztraceno, že ničeho nikdy nedosáhnou. Druzí zase, že je jejich situace nejhorší na světě a že z toho není cesta ven. Mně vždycky pomůže slyšet, že je tam venku někdo, kdo má stejné, ne-li větší problémy, motivuje mě to postavit se na nohy a říct si: já to prostě musím zvládnout.
A taky mi přijde, že je internet zaplněný spoustou FAKE dokonalých životů (které reálně dokonalými nejsou) a hodně špatnými příklady pro mladé. Tenhle projekt je krásnou ukázkou, jak proti tomu jít.
Co se o vás můžeme dozvědět v rámci projektu The ŽENY? Jaký je váš příběh?
Svým příběhem jsem chtěla hlavně ukázat, že i když začínáte svůj život někde úplně od nuly, jako cizinci v nové zemi, bez peněz, jste to jen vy, kdo si určuje svůj příběh. Můžete dokázat cokoliv.
A ráda bych svým příkladem trochu poukázala na ženy v gamingu, protože pro ČR je to ještě čerstvé téma a není zde není mnoho žen, které se v tomto odvětví pohybují. A já jen doufám, že se to změní, že zde přibudou talentované ženy, které nebudou odsuzovány za styl hraní nebo ponižovány na streamovacích platformách.
Co byste vzkázala ženám, které si nevěří jít do vlastního podnikání?
Je čas přestat přemýšlet, plánovat nebo hledat důvody, proč ne. Svůj příběh si píšete samy, svět vám nabízí neskutečné možnosti, tak se nebojte jim vyjít vstříc a říct na příležitosti ANO. Nikdo jiný to za vás neudělá.
Děkujeme Vám za rozhovor a ať se vám daří.
Zdroj: redakce
Ambasadorka: Ollie Ivanova
Fotograf: Martin Řezáč
Styling: Luděk Šmehlík
Makeup: Kristina Dittrich
Hairstyle: Ellen Sýkorová, Oksana Bezyk
Backstage: Petr Klempa, Sab Lauren
Video/rozhovory: Adam Michna