Jaroslav Juha je lektor a konzultant, který se věnuje vzdělávání napříč generacemi. Ve firmách podporuje zavádění technologií i lepší spolupráci týmů, v neziskovém sektoru pomáhá mladým lidem z dětských domovů. V rozhovoru mluví o propojení světa byznysu, umělé inteligence a každodenní lidské podpory.
Vzdělávání jako cesta k rozvoji napříč generacemi
Jaroslave, kdybyste měl shrnout, čím se zabýváte, co byste řekl jako první?
Jsem člověk ze vzdělávání. To mě provází celý profesní život – ať už pracuji s manažery ve firmách, učiteli, mladými dospělými z dětských domovů nebo s lidmi, kteří přišli do Česka odjinud. Vždycky jde o rozvoj. Učím, propojuji, konzultuji, naslouchám. Snažím se lidem vytvářet prostor, kde mohou růst podle svých možností, svého tempa a vlastní cesty.
Ve vaší práci se propojují světy, které na první pohled nemají moc společného – školení a konzultace ve firmách, rozvoj AI a pomoc mladým lidem z dětských domovů. Co je tím pojítkem?
Pojítkem je člověk. A také generace. Věřím, že každá generace má co nabídnout. Ve firmách pomáhám s komunikací, motivací nebo zaváděním AI. V dětských domovech zase podporuji mladé lidi připravující se na samostatný život. Ale princip je stejný – poznat sám sebe, rozvíjet své silné stránky, učit se pracovat s chybami. A hlavně najít někoho, kdo ve vás věří.
Zmínil jste generace jako klíčové pojítko vaší práce. Jak se tento generační pohled projevuje konkrétně u tématu umělé inteligence, kterému se také věnujete, a jak s tím pracujete ve vzdělávání?
AI vnímám jako nástroj s obrovským potenciálem – ale i s rizikem nepochopení. Pomáhám firmám začít s využíváním AI srozumitelně a prakticky. Mladí lidé mají k technologiím přirozeně blízko, ale často jim chybí trpělivost nebo jazyková preciznost. Starší generace jsou zdrženlivější, ale když se do toho pustí, přistupují k tomu systematicky a v souvislostech. Vzniká tak prostor pro vzájemné učení – mladí přinášejí rychlost a intuici, starší rozvahu a trpělivost.
Jaké trendy v oblasti vzdělávání a rozvoje talentů vnímáte jako nejvýznamnější v současné době?
Jednoznačně digitalizace a nástup umělé inteligence. Kromě toho vidím stále silnější důraz na individualizaci rozvoje, na práci s různými generacemi v týmu a na potřebu efektivní mezilidské komunikace. Zaměstnanci dnes nehledají jen školení, ale prostor pro růst, zpětnou vazbu, pochopení a smysluplnost.
Když přijde firma a řekne: chceme rozvíjet lidi, ale nevíme kde začít – co byste jí poradil?
Začněte otázkami a analýzou potřeb. Co vaši lidé potřebují? Kde jsou silní a kde narážejí? Máte prostor pro sdílení, zpětnou vazbu, prostředí, kde je bezpečné chybovat? Není nutné hned stavět firemní akademii – někdy stačí jeden dobře zacílený workshop, mentoring nebo otevřený rozhovor. Jde o pochopení toho, co lidé opravdu potřebují, a o vytvoření podmínek, aby mohli růst.
Ve firmách se často setkávají lidé z různých generací. Jak to podle vás ovlivňuje týmovou spolupráci?
Velmi. Často máme v jednom týmu pětadvacetiletého nováčka, který vyrůstal s telefonem v ruce, a padesátníka, který zažil nástup internetu jako dospělý. Každý přináší něco cenného – mladí flexibilitu a energii, starší zkušenost a systém. Když jim umožníme sdílet zkušenosti a vzájemně se inspirovat, vznikají silné týmy. Důležité je to nechat přirozeně plynout – ne vynucovat, ale podporovat.
Setkáváte se s tím, že různé generace v týmu mají odlišný vztah k technologiím? Jak se to dá řešit?
Technologie mohou být mostem i bariérou. Záleží, jak s nimi zacházíme. Mladí je často používají intuitivně, ale někdy bez hlubšího pochopení kontextu či trpělivosti; například u AI mohou narážet na potřebu přesnějšího jazyka, protože si nemusí poradit se všemi zkratkami nebo emoji. Starší lidé mají obavy, že něco pokazí nebo že to bude horší, než jak je tomu dnes, či jim to vezme velké množství energie bez většího výsledku. Ve firmách pomáhám vytvářet prostředí, kde je bezpečné se ptát, zkoušet a sdílet zkušenosti. Fungují i malá školení, „tiší“ ambasadoři technologií v týmu nebo vzájemný mentoring mezi generacemi.
Podpora mladých talentů a spolupráce firem s neziskovým sektorem
Úvodem jste zmínil, že vaše aktivity sahají i do oblasti podpory mladých lidí z dětských domovů. Jak jste se dostal k této práci?
Již několik let vedu v Ostravě projekt Začni správně. Pomáháme mladým lidem z dětských domovů zvládnout přechod do samostatného života – najít si bydlení, práci, smysluplně trávit volný čas a naučit se to všechno udržet. Podporujeme je v oblasti osobního rozvoje, hledání práce, budování vztahů i finanční gramotnosti. Dává mi to hluboký smysl, protože vím, že i malá podpora může změnit celý životní směr, a jsem vděčný, že se nám pro tento projekt daří nacházet podporu právě zde v Ostravě.
Ta podpora místních firem v Ostravě, kterou jste naznačil, je jistě klíčová. Proč je podle vás důležité, aby firmy takto aktivně vstupovaly do spolupráce s neziskovým sektorem a jak konkrétně toto partnerství vypadá a funguje ve vašem projektu ‚Začni správně‘?“
Propojení firem a neziskovek má obrovský potenciál. Firmy disponují nejen spoustou výrobků a služeb, ale i lidských zkušeností a nápadů, které v našem složitém světě mohou zaniknout nebo jsou třeba pro drobnou vadu zničeny, zatímco jinde by mohly dobře posloužit nebo někoho poučit.
Tady bych rád vyzdvihl některé partnery: například Hotel Imperial nám poskytuje prostor pro víkendové akce, firma Zuty věnovala dětem tisíc obrazů na Vánoce, společnost Ollies podpořila náš charitativní ples a její zakladatel Ivo Gondek vyprávěl mladým lidem o své podnikatelské cestě na jednom z víkendových setkání. A nejde jen o dary – často jde o čas, zkušenosti, sdílení příběhů. Firmy tím získávají kontakt s realitou, mladí inspiraci a novou šanci. A vzniká prostředí, kde se učí všichni – nejen ti mladí.
Co vás osobně na vaší práci nejvíc naplňuje a motivuje ji dělat dál?
Lidé. A pestrost. Jeden den vedu workshop o time managementu, druhý den sedím s osmnáctiletou slečnou z domova a řešíme, jak zvládnout nájem. Třetí den podporuju ukrajinskou podnikatelku. Ten pocit, že má moje práce smysl, že můžu být užitečný a pořád se učit, mě drží. A taky víra, že když se propojí zkušenosti a lidskost, může se měnit svět kolem nás.
Kdyby si čtenáři měli odnést z rozhovoru jednu myšlenku, jaká by to byla?
Že vzdělávání není náklad, ale investice. A že když se propojí firmy, školy, neziskovky a jednotlivci, vzniká prostředí, kde se učí všichni – nejen mladí. A o to, myslím, nakonec jde.
Děkuji za rozhovor.
