Jan-Christian Gibson, MSc, absolvent 1st International School of Ostrava – mezinárodní gymnázium (1st ISO): „Někdy to může být těžké, ale pokud se tomu věnujete a získáte zkušenosti prostřednictvím stáží a dobrovolné práce, můžete si nakonec najít své místo v oboru a vybudovat si uspokojivou kariéru.“ Jaká byla jeho cesta?
Ochrana přírody jako celoživotní vášeň
Jak jste se dostal k práci biologa v oblasti ochrany přírody?
Vždy jsem měl velkou vášeň pro přírodu. Už jako malý jsem běhal venku, lovil ještěrky, brouky a jakékoliv zvíře, které jsem mohl chytit. Stejně jako mnoho dětí jsem měl také rád a obdivoval dinosaury. Jak jsem rostl, Jurský park byl můj oblíbený film. Když se mě někdo zeptal „Čím chceš být, až vyrosteš?“, moje odpověď byla vždy „Paleontolog!“. Později jsem ale zjistil, že paleontologové tráví většinu času vykopáváním fosilií, a rychle jsem ztratil zájem. Chtěl jsem pracovat se živými zvířaty!
Po maturitě jsem studoval Univerzitu v Salfordu ve Velké Británii. Nabízeli tam mnoho zajímavých kurzů, které se značně lišily od běžných biologických programů, jež se učí v České republice. Pečlivě jsem je prozkoumal a hledal ten, který by měl co nejvíce praktických a terénních předmětů (chtěl jsem být VENKU!). Nakonec jsem absolvoval magisterský program v oblasti ochrany volně žijících zvířat.
„Mnoho lidí si myslí, že musíte cestovat daleko, abyste viděli divokou přírodu, ale můžete ji objevit přímo za dveřmi.“
Jaký byl váš nejzajímavější nebo nejnáročnější projekt v práci? V jakých globálních ekosystémech jste pracoval a na co se zaměřujete?
Nejzajímavější a nejnáročnější projekt, na kterém jsem pracoval, byl rozhodně ještě během mého studia na univerzitě. Měl jsem kurz tropické ekologie, a abych získal potřebné kredity, museli jsme absolvovat terénní výpravu a napsat zprávu. Strávili jsme měsíc v amazonském deštném pralese!
Letěli jsme do Manausu a strávili týden v rozsáhlé chráněné oblasti zvané Rezervace Adolpho Ducke. Poté jsme nastoupili na dvě lodě a pokračovali v našem výzkumu proti proudu Rio Negro. Amazonie je tajemná a kouzelná – trek přes hustou džungli a plavání s růžovými delfíny byla rozhodně nezapomenutelná zkušenost. Nicméně, říká se tomu „Zelené peklo“, a není to bez důvodu.
Extrémní horko a vlhkost, ostře řezající vegetace a agresivní mravenci, kteří jsou připraveni bránit své domovské rostliny při sebemenším doteku, jsou jen některé z výzev, které mi přicházejí na mysl. I tak, kdybych dostal příležitost, neváhal bych se tam vrátit. Amazonie je nádherná a není jiné místo, které by se jí vyrovnalo.
Během studií a mé kariéry jsem měl příležitost pracovat i v mnoha dalších tropických a mírných ekosystémech, včetně míst jako Kostarika, Anglie a Wales. V současnosti žiji se svou ženou v Německu, kde pracuji v národním parku. Mnoho lidí si myslí, že musíte cestovat daleko, abyste viděli divokou přírodu a zažili ji, ale tolik toho můžete objevit přímo za vašimi dveřmi. Díky ochraně přírody a snahám o její obnovu se do Německa vrátil šedý vlk a doufejme, že se brzy připojí i další klíčové druhy.
Jak mezinárodní vzdělání formovalo kariéru biologa
Jste absolventem 1st ISO. Jaké dovednosti nebo znalosti, které jste během studia na této škole získal, považujete ve své práci za nejpřínosnější?
Rád vzpomínám na své roky na 1st ISO. Bylo to pro mne něco úplně nového – zcela odlišné vzdělávací prostředí, noví přátelé a učitelé z celého světa. Setkání s tolika různými kulturními zázemími a pohledy na svět bylo opravdu obohacující a formovalo to můj přístup k práci i k životu.
Je těžké vybrat jen pár klíčových věcí, které jsem si z tohoto období odnesl, protože celý můj středoškolský zážitek přispěl k mému osobnímu i profesnímu růstu. Jedním z nejhodnotnějších aspektů bylo to, že jsem lépe poznal své silné i slabé stránky. Uvědomil jsem si, že memorování mi nikdy moc nešlo, ale naopak jsem byl dobrý v prezentování myšlenek a efektivní komunikaci. Před nástupem na 1st ISO jsem nikdy neměl formální prezentaci před třídou, ale škola mě povzbuzovala k tomu, abych vystoupil ze své komfortní zóny, zlepšoval své řečnické schopnosti a budoval si sebevědomí. Tyto dovednosti mi nesmírně pomáhají i v mé současné profesi, kde je jasná komunikace a schopnost srozumitelně vyjádřit své myšlenky naprosto klíčová.
Další významnou dovedností, kterou jsem zde rozvíjel, byla týmová spolupráce. Během studia na 1st ISO jsem často pracoval na skupinových projektech, prezentacích a dalších společných úkolech. Díky tomu jsem se naučil efektivně si rozvrhnout čas, plnit termíny a spravedlivě dělit práci, zatímco jsem zároveň podporoval své spolužáky. Schopnost orientovat se v dynamice týmu a přispět ke společnému cíli je dnes pro mne naprosto zásadní. Dnes pracuji jako součást týmu a často komunikuji s turisty, místními obyvateli i ostatními výzkumníky. Právě v těchto situacích uplatňuji mnoho z dovedností, které jsem si osvojil během svého studia na 1st ISO.
„Mezinárodní aspekt našeho vzdělání formoval způsob, jakým jsme se učili, přemýšleli a plánovali budoucnost.“
1st ISO nabízí mezinárodní vzdělávací program. Jak vnímáte výhody tohoto typu vzdělání pro studenty ve srovnání s tradičním českým systémem? Jak už napovídá název — mezinárodní. Mezinárodní vzdělávací program přináší mnoho výhod, a já jsem na vlastní kůži pocítil rozdíl oproti tradičnímu českému systému. Většina z nás na 1st ISO plánovala jít na univerzitu do zahraničí, a tento typ vzdělání nás na to připravil způsobem, který by běžné české gymnázium nedokázalo.
Pro ty, kteří zůstali v Česku, přechod na českou univerzitu nebyl problém, ale pro nás, kteří jsme zamířili do zahraničí, to byla velká výhoda. Už jsme byli zvyklí studovat v angličtině, psát eseje v akademickém stylu a kriticky přemýšlet — věci, které se studenti z tradičních českých gymnázií museli učit až později.
Další velkou výhodou byla podpora, kterou jsme dostávali při podávání přihlášek na zahraniční univerzity. Od porozumění přihlašovacích procesů až po psaní osobních prohlášení, měli jsme veškeré potřebné vedení. Nešlo jen o akademické záležitosti, ale o celkovou přípravu na studium a život v cizí zemi.
Kromě přípravy na univerzitu byla atmosféra na 1st ISO otevřenější, rozmanitější a více vzrušující. Neustále jsme byli vystaveni novým perspektivám, novým způsobům myšlení a novým kulturám, což činilo učení dynamickým a zajímavým. V porovnání s tím, co zažívali moji vrstevníci v tradičním českém systému, naše vzdělání bylo více propojené s reálným světem — bylo to méně o memorování faktů a více o pochopení, diskusi a aplikaci znalostí.
Celkově mezinárodní aspekt našeho vzdělání nebyl jen titul; formoval způsob, jakým jsme se učili, přemýšleli a plánovali budoucnost. Když se na to podívám zpětně, byl to zásadní rozdíl.
Jak se dále vzděláváte? Co by se mělo v oblasti ochrany životního prostředí sledovat a rozvíjet?
V první řadě mám velké štěstí, že mi moje pracoviště umožňuje účastnit se různých kurzů a workshopů. Díky tomu jsem získal řadu certifikací – ta nejnovější mě opravňuje k odborné dokumentaci stop vlků.
Rád také navštěvuji jiné chráněné oblasti. Je důležité porovnávat různé strategie ochrany přírody a sdílet zkušenosti i informace. Výzkum jde neustále kupředu – co dnes platí za osvědčenou praxi, se může (a pravděpodobně i bude) časem měnit.
Další věcí, kterou považuji za naprosto klíčovou, je čtení. Čtení, čtení a zase čtení. Nemohu to dostatečně zdůraznit – knihy, nejnovější výzkumy a vědecké studie. Snažím se také sledovat nové dokumenty o přírodě. Vždy je co objevovat. Nikdy nemůžeme vědět všechno, ale vždy můžeme vědět víc.
A jedním z hlavních problémů v ochraně životního prostředí je krize biodiverzity, kterou z velké části způsobuje úbytek přirozeného prostředí. Je nezbytné sledovat aktuální nařízení a hledat způsoby, jak chránit stávající biotopy i vytvářet nové. Stejně důležité je jejich vzájemné propojení pomocí tzv. přírodních (zelených) koridorů. I malé kroky, jako je ponechat vlastní zahradu trochu „neuklizenou“, mohou znamenat cennou pomoc pro místní živočichy.
Děkuji za rozhovor.
Další rozhovory s inspirativními a silnými muži najdete ve speciálu POSITIV MAN zde.
