„Úspěch určuje to, že si dokážete představit něco, co si zatím nikdo jiný nepředstavil – nebo ne tak, jak si to představím já.“ Tato věta vystihuje přístup Andreje Harmečka, jednoho ze spolutvůrců Letních shakespearovských slavností v Ostravě, který sice nevzešel z divadelního světa, ale dokáže velké kulturní projekty rozplánovat s přesností inženýra. Jak se spojuje technologická logika s uměleckou vizí? A proč se jeho srdcovkou stala právě Komedie omylů?
Začínal jste jako šéf výzkumu a vývoje v technologické firmě. Co vám tato zkušenost přinesla – a co si z ní nesete dodnes?
Já myslím, že nějakou logičnost a posloupnost věcí. A určitý cit pro to, co dává a nedává smysl. Když pracujete na projektu, který v sobě nese podstatnou inovační část, musíte si dobře umět představit, co je zajímavé, perspektivní a realizovatelné, i přes to, že stavíte na datech, která vám možný cíl napoví. Podobně to je vlastně i u divadelního festivalu: organizace vyžaduje sebekázeň a orientaci na výsledek. Úspěch určuje to, že si dokážete představit něco, co si zatím nikdo jiný nepředstavil, nebo nepředstavil způsobem, kterým si to například představím já.
Jste spoluzakladatelem Letních shakespearovských slavností v Ostravě, které letos slaví 18. ročník. Co vás tehdy vedlo k tomu, přivést do města právě tento festival?
Za myšlenkou přivést festival do Ostravy jsem nestál já, ale Vladimír Polák a Petr Sýkora. Já jsem se přidal vzápětí a myslím, že jsem vnesl právě ten proces, který festival umožnil uspořádat. O sobě mohu říct, že nejsem člověk od divadla, neměl jsem ten přesah a vazby, nebyl jsem ten pravý, kdo mohl komunikovat s herci a režiséry. Ale zase jsem byl někdo, kdo neměl problém zorganizovat i velký projekt.
Jak se daří udržovat kontinuitu a vysokou úroveň festivalu? Jak se během let proměnil a co považujete za jeho největší úspěchy?
Kontinuita je samozřejmě dána i popularitou. Kdyby festival nebyl úspěšný, těžko by se navazovalo. Já myslím, že ten formát a období, kdy probíhá, jsou dobře nastaveny. Komfort a služby jsou pro tento typ festivalu nadstandardní, a to je něco, co pomáhá festival udržet v dobré kondici. Úspěchem určitě bude, že za dva roky oslavíme 20 let historie Slavností a že se také nebojíme uvádět divadlo v jiném než českém jazyce. I letos přivezeme představení v angličtině, které bude stát za to. Pro lepší zážitek jsme jej doplnili českými titulky.
Výběr herců a logistické výzvy
Jak probíhá výběr herců pro jednotlivé inscenace? Spolupracujete s konkrétními divadly, nebo oslovujete jednotlivé osobnosti?
To je vždy náročné, jak a koho správně zvolit, nicméně vzhledem k termínu jde také o čas interpretů, kteří mají volno po náročné sezóně. Je tam více faktorů. Od začátku se snažíme stavět naše inscenace na hercích z regionu, abychom pak mohli reprezentovat Ostravu i v jiných částech republiky nebo na Slovensku. Podstatnou váhu má samozřejmě hlas režiséra. Nespolupracujeme s divadly jako takovými, ale oslovujeme umělce individuálně.
Je náročné zajistit účast herců z různých koutů republiky? Jak zvládáte logistiku a organizaci zkoušek?
To trochu souvisí s předchozí otázkou – logistika je opravdu obrovská výzva. Někteří herci, ač původně ostravští, například změní angažmá a my se musíme přizpůsobit. Některé části se například nazkoušejí v Praze. Je na to relativně málo času a vyžaduje to hodně plánování.
Festival v čase pandemie a reakce publika
S jakými největšími výzvami jste se při organizaci festivalu setkali – například během pandemie?
Během covidu to byl samozřejmě obrovský stres, ale nakonec jsme festival uspořádali. Nevím, zda jsme měli štěstí a vešli jsme se mimo lockdowny, ale to je asi ten důvod. Ale stresy jsou pořád – například někdo onemocní a je nutno rychle hledat alternace, počasí se zhorší apod. Ale s tím, jak dlouho to už děláme, se ty stresové návaly zmenšují. Zkušenosti pomáhají zvládat nepředvídatelné situace lépe.
Festival každoročně navštíví více než 20 000 diváků. Jak se proměňují jejich očekávání a jak na to reagujete?
Myslím, že se postupně změnilo očekávání hlavně v oblasti komfortu a služeb. Už je to více společenská událost, než jenom umělecká, divadelní. Divák, který byl na začátku rád, že uvidí oblíbené herce a dobrou inscenaci, chce nyní další servis (deky, nápoje zdarma, apod.). Slavnosti mají každý rok spoustu nových diváků, kteří na podobné akci nikdy nebyli, je to i jejich seznámení s divadlem. Tak se snažíme jim vyjít vstříc. A to je, myslím, správně.
Která zpětná vazba od diváků vás v minulosti nejvíce potěšila nebo překvapila?
Na to se mi hůře odpovídá, protože my vlastně (kromě sociálních sítí) nemáme systém zpětné vazby jiný, než návštěvnost. Ale nejvíce mě těší, když se podaří nabídnout něco jiného, nestandardního a lidi to potěší. Obecně si všímám, že v Česku máme hodně konzervativní divadelní publikum, které ví, co chce, a málokdy ponechává tvůrcům prostor pro experiment. A pokud vystoupíme z komfortní zóny, je to na reakcích diváků znát. Myslím si ale, že Slavnosti mají dobrou pověst a děláme hodně proto, abychom ji udrželi.
Proč jste letos zvolili právě Othella a slovenského Hamleta jako premiérové inscenace?
Othello je pražský titul a my děláme ostravskou inscenaci jednou za dva roky, proto je letos hlavní premiérou právě tento shakespearovský thriller. Hamlet je slovenská produkce, opravdu skvělá, a my jsme ji již delší dobu chtěli na našem festivalu uvést. Příští rok to zase půjde více do komediálních titulů. Shakespeare toho sice napsal dost, ale obecně se hraje těch cca 12 her, které jsou divácky oblíbené. Takže prostor pro rozhodování není zas tak velký.
Co pro vás osobně znamená práce na Letních shakespearovských slavnostech?
Má práce začíná vždy po ukončení ročníku a probíhá hlavně před festivalem. Dát dohromady s kolegy program, partnery, financování, vstupenky apod. Na samotném festivalu jsem již jen z důvodů řešení komplikací, které samozřejmě běžně nastanou.
Máte mezi Shakespearovými hrami nějakou srdcovou, která vás zvlášť oslovila?
Komedie omylů je má srdcovka, ale i proto, že to byla první věc, se kterou jsme v roce 2008 začínali. Prostě mám rád komedie. Na druhou stranu jedno z nejsilnějších představení, které jsem viděl, byl Richard III. v podání Jerzyho Stuhra.
Spojení kultury a technologií: Projekt Černá kostka
Vaše kariéra se pohybuje na pomezí technologií a kultury – například v projektu Černá kostka. Jak se tyto dvě oblasti ve vaší práci propojují?
Spíše než o propojení technologií a kultury jde v mém případě o zálibu v organizování. Neřekl bych tedy, že se tyto oblasti přímo prolínají, spíše se jedná o obdobné procesy. Obě se totiž dotýkají podobných sfér – společnosti, kreativity apod., takže ve finále je to vlastně podobný obor.
Sledujete stále technologické novinky? Zaujala vás v poslední době nějaká aplikace nebo nástroj, který využíváte v práci nebo doma?
Určitě používám AI aplikace, jak standardní textové, tak grafické i video aplikace. Myslím, že to je technologie, která bude měnit nejen způsob, jak pracujeme, ale bude mít dopad na celou společnost v celé řadě oblastí, u kterých si můžeme myslet, že jsou dané, neměnné. Je minimálně dobré se na to připravit.
Daří se vám při všech aktivitách najít čas i sám pro sebe – na sport, koníčky, odpočinek? Co vám pomáhá dobít energii?
Ani ne, ale intenzivně přemýšlím nad tím, jak to změnit.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Karel Juchelka | Letní Shakespearovské slavnosti
Další rozhovory s inspirativními a silnými muži najdete ve speciálu POSITIV MAN zde.
