Krédo Adama Holendy, studenta příborského gymnázia, jednoho z 26 vybraných mladých Čechů, kteří na jaře 2025 zažili něco, o čem většina z nás jen sní – stav beztíže na palubě speciálně upraveného letounu Airbus A310. Mise Zero-G nabídla nejen parabolický let, ale i výjimečnou životní zkušenost, čemuž předcházely měsíce testování, výzev a sebezapření. Co tato mise obnáší, jak se na ni připravoval a jak změnila jeho životní směřování?
Adame, co vás motivovalo přihlásit se do mise Zero-G a jaká byla vaše očekávání před zahájením výcviku?
Už dlouho se zajímám o technické obory se zaměřením na vesmír – hlavně na rakety. To byla moje motivace, ale očekávání jsem popravdě neměl moc vysoká. Věděl jsem, že bude silná konkurence. O to víc jsem rád, že se to nakonec podařilo.
Jak probíhal výběrový proces a které jeho části byly pro vás nejnáročnější?
Do projektu se přihlásilo 861 studentů a v každém ze šesti výběrových kol klesal počet postupujících zhruba na polovinu. Letět pak mělo jen 20 účastníků. V prvním kole jsme měli za úkol udělat zhruba tříminutové video na libovolné téma – o nás, o nějakém fyzikálním jevu, o vesmíru. Ve druhém kole nás čekaly testy z angličtiny, zejména poslech, protože konverzace na palubě za
letu pak probíhala v angličtině. Ve třetím kole to byly testy kognitivních funkcí – krátkodobá paměť, reakční čas apod. Čtvrtou částí byly náročné fyzické testy –
síla, rychlost, vytrvalost a zátěž. Pak přišly osobní pohovory a všichni jsme se shodli, že ty byly asi úplně nejsložitější. Porotci se nás snažili nachytat.
Chápu, jinak by se toho asi moc nedověděli, ale pravdu to nebylo vůbec příjemné. No a tři dny před samotným letem to byl ještě třídenní survival kemp.
Jaké konkrétní dovednosti nebo znalosti jste během přípravy na parabolický let získal?
Hlavně asi dovednost mluvit bez přípravy před více lidmi, nebát se osobního kontaktu třeba i s významnými osobnostmi. Potom samozřejmě na kempu jsem získal spoustu znalostí, ať už v topografii, první pomoci, pobytu v přírodě a podobně. A hlavně jsem si pak samotný let neskutečně užil, takže je to pro mne obrovská motivace do budoucna.
Jak jste se připravoval na fyzické a psychické výzvy spojené se stavem beztíže?
V tomto jsem plně věřil našemu výběrovému řízení. Jsem aktivní sportovec, takže jsem věřil, že nebudu mít problém po fyzické stránce a taky jsem neměl. A co se psychické stránky týká, tak mnohdy to opravdu nebylo jednoduché. Když jsem všemi testy prošel, věděl jsem, že už jsem plně připravený na samotný let.
Jaký byl váš první pocit při zažití stavu beztíže během parabolického letu?
Ve dvouhodinovém letu bylo 16 parabol po 22 vteřinách ve stavu beztíže. Ten zážitek je úplně nepopsatelný, protože je to něco, co člověk nemá šanci zažít
vůbec nikde jinde. Takže obrovské nadšení, obrovská radost. Všichni jsme začali jásat a vřískat jako malé děti. Byli jsme všichni nepopsatelně šťastní, že se opravdu ten několikaměsíční plán uskutečnil, že celá ta akce dopadla tak skvěle a že jsme mohli být její součástí.
Jaké experimenty nebo aktivity jste během letu ve stavu beztíže prováděli a jaké byly jejich výsledky?
Experimentů bylo několik. Například jsme si ověřovali fungování Archimedova zákona v nulové gravitaci, dále jsme experimentovali s ohněm, hráli jsme si s balónky naplněnými vodou, které jsme potom propíchli a sledovali tu velkou kouli vody, jak se bude chovat. Bylo to úplně super, protože na nulovou gravitaci není nikdo z nás zvyklý, všichni jsme zvyklí na tu „normální“.
Jak hodnotíte spolupráci s ostatními členy posádky a velitelem mise, astronautem Alešem Svobodou?
Mezi námi všemi vznikla parádní parta. Všichni organizátoři, i „celebrity“, které
pak s námi letěly, byli velmi přátelští a moc fajn: český astronaut Aleš Svoboda, TV komentátoři Daniel Stach a Vláďa Kořen, Simon Klinga z týmu Lasar, popularizátor kosmonautiky Jan Spratek, rapper Yemi, youtubeři Mikyska a Kovy, herečka Jana Plodková. Spolupráce s nimi všemi byla naprosto perfektní. Organizace byla také nezapomenutelná – k letadlu nás dovedl pan prezident, tiskovky se pak účastnili ministr Kupka, senátoři a řada významných
osobností.
Jakým způsobem vás účast v projektu Zero G ovlivnila osobně a profesně?
Osobně teď mám určitě vyšší sebedůvěru. Opravdu – když člověk za něčím jde
a opravdu se snaží, dá tomu samozřejmě dostatečný čas i dostatečné úsilí, tak se jakýkoliv sen může splnit. Myslím si, i když to zní jako klišé: Nic není nedosažitelné, všeho jde dosáhnout.
A profesně? Za rok se budu hlásit na vysokou školu. Ideální by pro mne bylo,
kdybych se dostal na školu v anglickém Bristolu, se zaměřením na aerospace engineering. Opět pro to udělám maximum.
Jaké jsou vaše další plány v oblasti kosmonautiky či vědy po absolvování této mise?
Jak jsem řekl – vědu kolem evropské kosmonautiky bych chtěl co nejvíce rozvíjet, protože si myslím, že je škoda, že v Evropě nemáme tak pokročilý vesmírný průmysl, jako je například v Americe. A navíc: z každé vynaložené
koruny se vrací 6 – 8 korun, takže se to i ekonomicky vyplatí. Na projekt Zero-G budou navazovat další akce a aktivity. Určitě bych celý svůj život moc rád zasvětil této krásné práci a profesi. Moc se na to těším.
Co byste poradil ostatním studentům, kteří by se chtěli zapojit do podobných projektů?
To je moc hezká otázka a chtěl bych určitě všem mladým říct, ať se ničeho nebojí a ať to, co opravdu chtějí, určitě zkusí. Vzdát se ještě před začátkem, to není dobré. Třeba člověk má šanci, a takhle ji zbytečně promarní.
Takže určitě bych chtěl říct, ať se nikdo ničeho nebojí a ať zkouší, co jen může,
protože tohle je život a žádný další nebude.
Adame, děkujeme za rozhovor a přejeme, ať vám všechno, co plánujete, vyjde.
Nenechte si ujít další zajímavé příběhy. 📖 Nové číslo POSITIV Business & Style 1/2025 si přečtěte zde.
