Martin Schrebenský, pamětník, rekreační hráč a dlouholetý člen tenisové komunity SK Vítkovice 1926 – Ridera, vypráví příběh o tom, jak se z jednoho sportovního areálu stal živý organismus, kde se snoubí sportovní historie s moderním zázemím a lidskými vztahy. Ridera Sport je pro něj nejen místem sportu, ale především prostředím, které dokáže vytvářet skutečná přátelství, podporovat rozvoj mladých hráčů a neustále se posouvat kupředu.
Martin Schrebenský: Od tenisových začátků po budování komunity
Pane Schrebenský, mohl byste nám přiblížit, jak jste se dostal k tenisu a jaké byly vaše začátky v klubu SK Vítkovice 1926 – Ridera?
Moje začátky se datují asi do roku 1972, kdy mě k tenisu přivedl můj otec, aktivní hráč téhož tenisového klubu, a později, až do své smrti v roce 1975, trenér dorostenců. On mě naučil první krůčky a základy tenisu, které jsem po jeho odchodu rozvíjel s jinými trenéry. Tehdejší doba je asi pro dnešní mladé hráče a hráčky nepředstavitelná. Měli jsme nedostatek míčů, pokud jste chtěli trochu lepší raketu nebo vybavení, museli jste nakupovat přes známé z Německa nebo Rakouska nebo od hráčů, kteří se dostali za hranice. Ta radost, když jste se dostali k něčemu, co jste dlouho sháněli, byla nepopsatelná. Ale mělo to své kouzlo. Byli jsme tady dobrá parta kluků jak v žácích, tak v dorostu, které tenis bavil a kteří na kurtech a v okolí trávili čas i mimo oficiální tréninky. Hráli jsme nejen tenis, ale i fotbálek, vymýšleli si různé soutěže… Myslím, že dnes už to tak bohužel není.
Jak se podle vás proměnil areál Ridera Sport od dob, kdy jste aktivně hrával, až do současnosti?
Areál se proměnil velmi, a to k lepšímu. Bylo vybudováno zázemí, o kterém se nám v 80. letech minulého století ani nezdálo, a které je pro sportovce výborné – bazén, masáže, sauna, v zimě hala – asi nejlepší v Ostravě. Je toho opravdu hodně. Hráči, trenéři i hosté uvítají bufet a i možnost po hře relaxovat či využívat zázemí pro regeneraci. Současný majitel se stará a velmi dbá na to, aby se zde hráči a jejich doprovod cítili dobře. Areál je vhodně uzpůsoben pro pořádání turnajů jak závodních, tak rekreačních hráčů. Zejména v létě je zde i příjemné posezení.
Zůstáváte i nadále v kontaktu s klubem SK Vítkovice 1926 – Ridera? Podílíte se nějak na jeho aktivitách nebo rozvoji?
V kontaktu s klubem zůstávám tím, že zde ve volném čase stále aktivně hraji. Vytvořili jsme skvělou partu, složenou jak z bývalých závodních hráčů, tak i z rekreačních sportovců. Turnaje, které Ridera Sport pro tyto hráče pravidelně pořádá, přispívají k posilování těchto přátelských vazeb.
Jak vnímáte současnou úroveň tenisového tréninku a zázemí v Ridera Sport ve srovnání s minulostí?
Výkonnostní tenis na klubové úrovni nesleduji, ale vím, že jsou zde kvalitní trenéři, kteří mají začínajícím hráčům co nabídnout. Vznikla zde Národní tenisová akademie, což svědčí o tom, že zdejší trenéři odvádějí svou práci na výbornou. Za opravdu dobrý počin považuji to, že mladí závodní hráči mají možnost si zahrát s dospělými na turnajích pořádaných pro rekreační hráče. Narazí nejen na rekreanty, ale i na bývalé tenisty, kteří jim mohou pomoci radou nebo různými herními variantami, takže mladí mohou vidět, že tenis není jen o síle a razanci úderů, ale především o přemýšlení a taktice. Je jen na nich, co si z toho do budoucna odnesou.
Máte nějaké rady nebo poselství pro mladé tenisty, kteří dnes začínají svou cestu v tomto klubu?
Tenis je těžký sport už proto, že je to individuální sport a nemůžete se za nikoho schovat jako v kolektivním sportu. Všechno si musíte vydřít sami. Chtěl bych mladým začínajícím tenistům popřát, aby je tenis bavil, tak jako bavil nás v jejich věku a aby s prvními neúspěchy neházeli „flintu do žita“. Je to hodně o píli a vytrvalosti – a pak se úspěchy dostaví. Ne z každého samozřejmě může být Lendl nebo Kvitová, ale pokud se jednou základy tenisu naučí, tak i když se nebudou tenisem živit, už v nich zůstanou, a třeba si v pozdějším věku taky najdou nějakou partičku, se kterou si budou chodit zahrát jen tak pro radost, protože tenis je hra, která se dá hrát v každém věku.
Děkuji za rozhovor.
Úvodní foto: Karel Juchelka, archiv Martina Schrebenského
Podrobnosti z Areálu Ridera naleznete ve speciálu POSITIV Ridera Sport.
