Proč pravnučka Sigmunda Freuda i světoznámý architekt tíhnou k tomuto městu?
Představte, prosím, v několika větách osobu Petera Hensona, kdy a kde se narodil, co v životě profesně dělal?
Narodil jsem se v Prestonu ve Velké Británii v roce 1955. To znamená, že mi je 69 let! Ačkoli jsem na univerzitě vystudoval stavební inženýrství, většinu své profesní kariéry jsem strávil jako akustický konzultant, přičemž jsem získal magisterský titul v oboru akustiky prostředí na londýnské univerzitě. Stal jsem se partnerem v architektonické firmě Bickerdike Allen Partners. V současné době, i když jsem stále veden jako konzultant, řeším už jen velmi málo akustických záležitostí. Nyní se především zaměřuji na rozvoj uměleckého centra zde v Příboře, což je vlastně odkaz mé zesnulé manželky Jane McAdam Freudové, pravnučky Sigmunda Freuda.
“Jakmile jsme s Jane do Příbora přijeli, okamžitě jsme si to místo zamilovali.”
Jak se vůbec stalo, že vás s Jane zasáhlo město Příbor tak, že jste se stali majiteli jednoho z historických domů zde na náměstí a hned vedle vznikla galerie umění?
Je to dlouhý příběh, ale pokusím se ho sdělit co nejstručněji. V roce 2006 se Jane stala první rezidenční umělkyní ve Freudově muzeu v Londýně. Byla požádána, aby navštívila Příbor a podepsala knihu o Sigmundovi u příležitosti oslav 150 let od jeho narození. Jakmile jsme s Jane do Příbora přijeli, okamžitě jsme si to místo zamilovali, zejména to krásné náměstí. Také jsem cítil, že mě sem něco táhne a řekl jsem Jane, že musí své práce přivézt právě sem, do rodiště Sigmunda Freuda. Ukázalo se, že to vše naprosto dává smysl, protože Jane už během svého rezidenčního pobytu objevila neuvěřitelné podobnosti mezi svými pracemi a Sigmundovými sbírkovými předměty v Londýně. A tak jsme požádali tehdejšího starostu Příbora, pana Milana Strakoše, aby nám dal vědět, kdyby náhodou byl nějaký dům na náměstí na prodej. O dva roky později jsme se stali hrdými majiteli domu č. 28 na Náměstí Sigmunda Freuda. Dalších dvanáct let trvalo, než byla otevřena galerie, která vznikla jen proto, že jsme hledali místo, kam bychom mohli práce Jane uložit a kde bychom je mohli i prezentovat. Galerie (bývalá prodejna obuvi) je tvořena dřívějším velkým prodejním prostorem a nachází se hned vedle našeho domu. Museli jsme projít výběrovým řízením hned se třemi dalšími zájemci o pronájem nemovitosti, které vypsala městská rada Příbora, ale naštěstí jsme vyhráli a galerie byla na světě.
Přestože Sigmund Freud v Příboře dlouho nežil (pouze do svých tří let), je právem považován za nejvýznamnější a nejznámější osobnost města. Jak Freudův odkaz rezonuje ve světě a Londýně… a jakým zdrojem inspirace byl pro Jane?
Sigmund Freud patří do té velmi malé ale privilegované skupiny lidí, kterou zná celý svět. Ať už si o jeho teoriích myslíte cokoli, byl zakladatelem psychoanalýzy. Je to postava, která se velmi často objevuje v našem současném mediálním prostoru, přichází a vychází z módy, ale nikdy není zapomenuta. V Londýně je vnímán stejně významně jako kdykoli předtím a Freudovo muzeum v Londýně stále nabývá na své důležitosti. Jane objevila Freuda až v pozdním věku. Zatímco na vysoké škole studovala jeho písemné práce, teprve v roce 2005, během svého pobytu ve Freudově muzeu, s údivem zjistila, že sbíral starožitné předměty v párech, a v umělecké tvorbě Jane se páry také velmi často objevovaly. Jane byla přirozeně Freudem okouzlená a mimo jiné došla k závěru, že byl nevědomky také zakladatelem konceptuálního umění. A také díky tomu se Jane se Sigmundem sblížila takovým způsobem, kterého se jí nikdy nepodařilo dosáhnout s vlastním otcem Lucianem Freudem.
V roce 2022 opustila vaše manželka Jane po těžké nemoci tento svět. Povězte nám prosím více o tom, kdo byla?
V roce 2022 opustila vaše manželka Jane po těžké nemoci tento svět. Povězte nám prosím více o tom, kdo byla? Jane byla jedinečná osobnost s břitkým vtipem. Byla vysoce inteligentní, vynikala v umění a studovala dvě nejlepší umělecké školy na světě – Central Saint Martins a Royal College of Art v Londýně. Své první dílo prodala Britskému muzeu ještě jako studentka, zhruba ve dvaceti letech.
Její rodinný život byl neobvyklý. Matka ji i její dva bratry a sestru odvedla od otce Luciana Freuda, když bylo Jane osm let. Nikdy ho už neviděla, dokud jí nebylo třicet let a neprosadila se jako uznávaná umělkyně pod jménem Jane McAdam (jméno její matky). A když jí byla udělena prestižní cena „Freedom of the City of London“, nutně se potřebovala prokázat rodným listem a až po jeho vyhotovení zjistila, že se vlastně jmenuje Jane McAdam Freudová. Teprve tehdy si všichni v jejím okolí uvědomili, že je příbuznou jednoho z nejslavnějších britských malířů Luciana Freuda a také jednoho z nejslavnějších mužů světa Sigmunda Freuda.
Hlavní životní láskou mé ženy bylo její umění. Jane odešla z tohoto světa těsně po dokončení příborské galerie v roce 2022. Galerii nazývala svým Tádž Mahálem – vnímala ji jako svého druhu osudové místo. Náš dům se nachází přímo vedle galerie a plánem pro dům vždy bylo přeměnit ho na muzeum umělecké tvorby Jane a nabízet zde workshopy a umělecké pobyty nebo kurzy pro zájemce o umění a o Freuda. Galerie vedle poskytuje navíc příležitost tuto myšlenku uměleckého centra ještě více rozšířit a poskytnout výkladní skříň místním, regionálním i mezinárodním umělcům, kteří zde budou prezentovat díla.
V souladu s principy a tématy toho, co Jane zajímalo – tedy umění a jeho vztah k psychoanalýze. Mým plánem je nyní jednoduše uskutečnit tento sen. Muzeum v domě bude otevřeno snad někdy koncem roku 2024 nebo začátkem roku 2025, aby si veřejnost mohla vychutnat pohled na spektrum jejích prací a také na místo, kde strávila poslední dva roky svého života. Je v tom jistá rodinná ironie, že Zikmund, narozený v Příboře, strávil poslední rok svého života v Londýně, zatímco Jane, narozená v Londýně, strávila poslední dva roky svého života v Příboře.
“Ať tak či onak, je to právě spojení s druhým člověkem, které považuji za tak důležité a naplňující.”
Bylo samozřejmě logické, že první výstava v galerii Jane McAdam Freud v Příboře byla její prezentací a jakýmsi představením se občanům města. Jak dále pokračovala a pokračuje činnost galerie a na co se mohou její návštěvníci těšit v budoucnu?
Návštěvníci Příbora a galerie se mají na co těšit. Po nedávné kladně přijaté výstavě s názvem Jsem vždycky vaše od Christine Habermann von Hoch, známé české výtvarnice, která pracuje s kovem, a také po celorepublikové soutěži o Sigmundovi nazvané Art Freud, určené především dětem, ale také i dospělým, se chystá řada výstav. Od začátku září je to výstava děl místního známého fotografa Rudolfa Jarnota. V listopadu pak bude vystavovat první rezidenční umělkyně galerie Holly Stephensonová z Velké Británie, která spolupracuje s Freudovým rodným domem v Příboře a Freudovým muzeem v Londýně. Začátkem příštího roku se uskuteční výstava skotského malíře Iaina Pattersona a poté výstava akvarelů slavného architekta Stephena Holla, autora nové koncertní síně v Ostravě.
Jak důležitá je podpora města (ve všem, o čem mluvíme) a jaká je její úroveň?
Dá se říci, že bez podpory města by celý tento projekt nikdy nezačal. Město nás podporovalo po celou dobu, počínaje pomocí při získání a rekonstrukci domu (muzea) a také při podpoře přestavby obchodu s obuví na galerii. V neposlední řadě Rada města Příbora díky vizionářství a aktivitám svého starosty Jana Malíka nadále podporuje a povzbuzuje galerii k další kulturní výměně pro obohacení růstu města.
Na konci rozhovorů se všech respondentů ptám, co jim v životě dělá radost, jak se jim daří nejlépe odpoutat od starostí světa a jakou činností nebo odpočinkem doplňují svou životní energii?
Tuto otázku miluji, protože se v podstatě dotýká smyslu života. Mně dělá radost to, že jsem ve spojení s lidmi. Poté, co jsem v životě miloval a tragicky ztratil dvě manželky, nyní vím, že na ničem nezáleží víc než na lidech a na tom, jak se s nimi spojujeme. Může to být jen spojení s vlastním partnerem nebo rodinou, nebo to může být prostřednictvím velké sítě přátel. Ať tak či onak, je to právě spojení s druhým člověkem, které považuji za tak důležité a naplňující.
Teď, když jsem v důchodu, je můj profesní život mnohem méně stresující, takže je pro mne mnohem snazší odpoutat se od starostí tohoto světa. Předpokládám, že mám štěstí (alespoň v jednom ohledu), že nemám příliš mnoho starostí s penězi, mám volný čas a také zdraví. Tato kombinace mi umožňuje žít relativně bez stresu. Ale uvědomuji si, že většina lidí na tom tak dobře není. Způsob, jakým jsem se zbavoval stresu, byl sport, konkrétně fotbal. Zjistil jsem, že i v těch nejtemnějších chvílích, když jsem šel na fotbalové hřiště, jsem prostě zapomněl na všechno jiné než na to, že se honím za tím kulatým předmětem po hřišti a občas do něho kopnu, a to dokonce někdy i správným směrem. Myslím, že to vlastně vystihuje život. Snažte se a ve výsledku zjistíte, že jdete správným směrem, jen s několika zádrhely na cestě. Ale stejně jako je to u škytavky, nakonec ji zcela překonáte.
Celý článek včetně anglického překladu naleznete v magazínu POSITIV Business & Style 3/2024 zde.
Podzimní číslo, které putuje po světě a bude součástí mnoha mezinárodních konferencí, veletrhů a B2B jednání, je venku!
V byznysových rozhovorech najdete inspirativní příběhy ředitelů společností, které hrají významnou roli na globálních trzích.
Z titulní obálky magazínu se na vás usmívají Tereza Hametová, Senior Development Manager, a Aleš Zacha, Head of Development and Acquisition z P3 Logistic Parks.
