Na FM City Festu jsem měla tu čest krátce vyzpovídat Marka Ztraceného – člověka se srdcem na pravém místě, pohodáře s úsměvem na tváři, který působí stejně přirozeně na pódiu i mimo něj. Před vystoupením mluvil o nervozitě, zodpovědnosti za tým i snaze zaujmout nejen své fanoušky, ale také lidi, kteří na jeho koncert přijdou spíš ze zvědavosti. V rozhovoru zavzpomínal na nečekané momenty z kariéry, od pádu z pódia až po velké koncertní emoce, a ukázal rozdíl mezi výraznou energií na pódiu a obyčejným životem, který nejraději tráví s rodinou a v klidu přírody. Rozhovor proběhl v moc milé a přátelské atmosféře a jménem redakce za něj upřímně děkuji.
Marku, máte před koncertem nějaký svůj rituál, nebo jedete spíše podle momentální nálady?
Žádné rituály nemám, jsem jenom tak trochu zdravě nervózní. Pořád nakukuju, jestli už tam stojí lidi a jestli je všechno v pořádku, a „komanduji“ svůj tým, aby všechno fungovalo, jak má. Modlím se, abych už stál tam na pódiu a viděl, že je všechno v pořádku.
Děláte rozdíl v tom, jak vedete koncert na festivalu oproti vlastním koncertům? Přemýšlíte nad výběrem písní vzhledem k tomu, že na festivalech jsou posluchači různých žánrů a ne jen Vaši skalní fanoušci?
Hrajeme pořád naplno a snažíme se dělat to, co umíme nejlíp. Imponuje mi, když tam stojí někdo, kdo třeba není úplně můj fanoušek, a hrozně rád ty lidi strhávám a překvapuju. Doufám, že mě dneska všichni přijmou hezky a že třeba někoho přesvědčím, že to se mnou není úplně ztracený.
Máte nějaký moment z koncertu, který Vás překvapil, ať už mile, nebo nemile tak, že na něj dodnes vzpomínáte?
Takových momentů je milion, ale nemile mě překvapilo, když jsem spadnul z pódia v Pardubicích. Měl jsem z toho otřes mozku a půlku koncertu si vůbec nepamatuju. Mezi ty hezké momenty patří, když v publiku zahlédnu někoho, koho jsem neviděl třeba 30 let, nebo když mě někdo obejme a vypráví mi hezký příběh. Zatím po mně naštěstí neletělo žádné pivo ani rajčata, takže mám zatím samé hezké zážitky.
Kdybyste se mohl teď hned přenést na jakýkoliv hudební festival, po kterém toužíte, kam by to bylo?
Nikam se přemisťovat nechci, jsem tady na FM City Festu. Jsem tu poprvé a Mirai mi o tom vyprávěl samé hezké věci, tak se těším, až to konečně uvidím na vlastní oči.
Vydal jste písničku s názvem Originál. V čem je Marek Ztracený originál a v čem obyčejný chlap?
Vím, že když přijdu na pódium, stane se ze mě někdo úplně jiný, koho ani já sám neznám. Blázním tam, šílím, miluju to předvádění se a strhávání davů. Když jsem ale za pódiem, jsem totálně neoriginální a obyčejný, což by spoustu lidí možná i zklamalo.
Když odejdete z pódia a stane se z Vás zase „obyčejný“ Marek. Jak nejraději relaxuje a při čem „vypínáte“?
Můj největší terapeut je můj syn. Mám také králíka Kulíška, který nic neříká, což mi vyhovuje, když potřebuju klid. Relaxuju s rodinou na Šumavě, s kamarády nebo u muziky, kdy si sednu k piánu a ze všeho se „vypovídám“. Tím že už nepiju ani nekouřím, je se mnou vlastně nuda.
A poslení otázka na závěr. Léto 95, nebo Léto 2026?
Jednoznačně Léto 95, tam mě vraťte navždy 🙂
Marku moc děkuji za rozhovor.
Já také moc děkuji.
