Vyrůstala v sociálně vyloučené lokalitě, a tak už od brzkého věku věděla, že pokud chce v životě něco dokázat, musí pro to něco udělat. Dnes úspěšná modelka a moderátorka česko-vietnamského původu. To je Vindy Krejčí Šmehlík, ředitelka projektu The ŽENY.
Vindy, je vám 25 let a už jste dosáhla úspěchů v mnoha oblastech – jako modelka, moderátorka, podcasterka, herečka, zakladatelka kreativní produkce Xartvin, ředitelka projektu The ŽENY, a tak bychom mohli pokračovat dále. Kdy a jak jste se rozhodla, že se chcete věnovat těmto rozmanitým aktivitám a stát se veřejně známou osobností?
V prvé řadě děkuji za takto krásný úvod. Ač se může zdát, že aktivit je více než je zdrávo, z mého pohledu se jedná pořád o totéž. Velmi zjednodušeně řečeno pracuji s tím, co mám, a to je schopnost vystupovat a komunikovat, a poté využití nabitých zkušeností pro další projekty, jako je například edukativně-motivační projekt The ŽENY. Jde to tedy ruku v ruce. Už na základní škole jsem moderovala různé školní projekty, tam tedy byly ty prvopočátky. S modelingem jsem začala s nástupem na střední školu a postupem času začalo být více a více nabídek, ke kterým jsem potřebovala více než jen dobře vypadat a více než jen hezky mluvit.
Máte některou z těchto disciplín raději?
Všechny mě baví a naplňují stejně. Zcela reálně si nedokážu představit, že dělám pouze jednu z činností, a navíc každý den.
Jak vlastně vypadá váš běžný pracovní den?
Tuším, kam tím směřujete. Možná bych proto představila, jak vypadá spíše můj pracovní týden, nežli den. Snažím se organizovat si práci a zakázky tak, abych na začátku týdne mohla zůstat v kanceláři a mohla tak naplánovat úkoly pro sebe i můj tým na celý týden, plus odbavila komunikaci z konce týdne. Na střed týdne směřuji schůzky s klienty, focení a natáčení, případně vymýšlení obsahu na sociální sítě. Konec týdne a víkendy jsou většinou v duchu moderování. Do toho průběžně řešíme klienty a projekty Xartvinu a aktuálně The ŽENY. Zhruba takto vypadá můj pracovní týden.
Projekt The ŽENY vznikl s vizí ukázat dětem a mladým dospělým, co je možné a nemožné. Primárním cílem je redukovat dědičnou chudobu v sociálně či jinak znevýhodněných rodinách, motivovat k seberozvoji a podpořit psychickou kondici a sebedůvěru dětí a mladých dospělých. A to skrze příběhy žen, které překonaly obdobné překážky a dosáhly nevídaného úspěchu.
Vámi založený projekt The ŽENY má za cíl podporovat a inspirovat mladé dívky a ženy. Jaký osobní význam pro vás tento projekt má a co vás inspirovalo k jeho založení?
Pracuji už od svých 14 let, kdy jsem chtěla ulehčit rodičům a nezatěžovat je svými rozmary. Souběžně jsem tedy pracovala, sbírala zkušenosti po brigádách a později v „komerčním“ světě modelingu a marketingu, a studovala se zaměřením na sociální práci. Nikomu nedávalo tohle spojení smysl, ale mně ano. Pocházím ze sociálně vyloučené lokality a na začátku jsem chtěla vědět, jak funguje stát, sociální systém, chtěla jsem být schopná pomoct svým rodičům cokoli zařídit. Sama jsem netušila, že se mi podaří žít život, kdy práce neznamená jen povinnost a prostředek k přežití, ale i radost. A právě v projektu The ŽENY se mé dva diametrálně odlišné světy propojily. Skrze tento projekt můžeme dětem a mladým lidem z obdobného prostředí dát naději na lepší život a edukovat je.
„Příběhy reálných žen, našich ambasadorek, demonstrují, že i ony se ocitly v pozici, kdy to mohly vzdát, anebo vzít život do vlastních rukou.“
Sdílení zkušeností a příběhů těm, kteří nemají nikoho, kdo by je vedl a ukázal jim možnosti, které svět nabízí, to vnímám jako osobní motivaci. Neboť vím, co to reálně dokáže.
Na našem webu jsme sdíleli rozhovory se všemi ambasadorkami projektu, vás jsme si záměrně nechali nakonec. Jaké příběhy vás zvláště zasáhly nebo inspirovaly?
Každá žena je úplně jiná. Každá je z jiného pracovního, ale i rodinného prostředí. Každá je za mě obdivuhodná a vážím si toho, že některé z nich poprvé otevřeně promluvily o svých životních strastech právě v rámci projektu The ŽENY. Upřímně, občas mě mrazilo. Povídaly jsme si o zkušenosti se znásilněním, domácím násilím ze strany matky, alkoholismu v rodině, ale také o chudobě. S Michaelou Chaloupkovou jsme si ale naopak povídaly o tom, jak zvládá tři děti a top manažerskou pozici. Každá z nich ve mně zanechala spoustu myšlenek a dojmů, a díky zpráv, které nám chodí, vím, že rozhodně nejsem sama.
Jaké jsou vaše plány nebo vize pro další rozvoj projektu The ŽENY?
Aktuálně jsme s týmem ve fázi vyhodnocování projektu. Už nyní ale víme, že jej můžeme považovat za velmi úspěšný. Ač mám už nyní nápady, kam posunout další ročník, s finálním rozhodnutím bych chtěla ještě počkat. Realizovat takto komplexní projekt je časově a paradoxně i finančně náročné, v prvé řadě proto chceme projednat jednotlivé kroky také s našimi partnery. Samozřejmě jsme otevřeni novým vazbám a spolupracím.
Mít na starosti tolik projektů a činností musí být jak časově, tak psychicky náročné. Jak se vyrovnáváte s tlakem a výzvami, které přináší vaše různorodé role v modelingu, mediích a dobročinnosti?
Řekla bych, že balanc v mém pracovním životě mi dává právě její různorodost. Jako umělec přijdu „k hotovému“, dostanu maximálně scénář, který se musím naučit či připravit, a pak stačí být fyzicky a duševně přítomna a fungovat. Jakmile svou práci dokončím, nemusím nad ní už dále přemýšlet. V tom je podle mě to kouzlo. Takže pod tím nepříjemným tlakem se cítím méně, než byste očekávali.
„Vím, že po každé bouři vyjde zase slunce, takže stačí vydržet a překonat ji.“
Co se pak týče projektu The ŽENY, mou prodlouženou rukou je můj tým kreativní produkce Xartvin, takže jim patří mé velké dík.
Jak si udržujete rovnováhu mezi pracovním životem a osobním časem? Existuje nějaká osobní strategie nebo filozofie, která vám pomáhá dosáhnout tzv. work-life balance?
Myslím, že mám strach z vyhoření. Děsí mě představa, že bych přišla o svůj zápal a radost ze své práce, proto se snažím pracovat i sama se sebou. Poznat na sobě, kdy se jedná o lenost, anebo kdy můj mozek není schopný žádné kreativity, a tak je třeba dělat v dané chvíli jiný typ úkolu nebo zkrátka jen dělat volnočasovou činnost. Jsem přesvědčena o tom, že k tomu, aby mohl člověk zdravě růst, musí prvně chápat sebe.
Jak vy sama „dobíjíte baterky“ a relaxujete?
Ráda poznávám nová místa, ať už je to příroda, nebo krásné hotely, kde můžu obdivovat jejich atmosféru a design, a také ráda zkouším nové věci. Ať už to jsou adrenalinové zážitky nebo jen něco, co jsem ještě nezkoušela. Miluji také společné procházky s manželem, kdy si povídáme o tématech, na které v pracovním shonu není tolik prostoru.
Závěrem, co byste si přála, aby si lidé odnesli z vaší práce?
„Nedávno mi volala jedna známá, gratulovala mi k nějakým pracovním úspěchům, a na konci rozhovoru se mi omluvila. Prý za to, že mě prvně vnímala „jen“ jako modelku a influencerku, hezkou tvářičku, ale až poté, co mě poznala více, mě musí ocenit za mé schopnosti a práci.“
Tohle se mi stává často. 😀 Pokud bych tedy měla být příkladem proto, aby lidé stereotypně nesoudili podle vzhledu, tak jsem s tím v souladu.
Vindy, děkujeme Vám za rozhovor a těšíme se na další spolupráci. Ať se Vám daří.
Zdroj: redakce
Ambasadorka: Vindy Krejčí Šmehlík
Fotograf: Martin Řezáč
Styling: Luděk Šmehlík
Makeup: Kristina Dittrich
Hairstyle: Ellen Sýkorová, Oksana Bezyk
Backstage: Petr Klempa, Sab Lauren
Video/rozhovory: Adam Michna
