Spořicí účty se po letech vracejí do hry. Inflace je výrazně níž než v době prudkého zdražování a nejlepší sazby se dnes pohybují kolem čtyř procent ročně. Pro domácnosti to znamená jednoduchou věc: bezpečná rezerva už nemusí jen ležet ladem. Rozdíl mezi dobrým a špatným účtem přitom může u větších částek dělat tisíce až desetitisíce korun ročně.
„Tři průměrné mzdy mohou vypadat jako slušná rezerva, ale pro rodinu s hypotékou, dětmi a měsíčními výdaji 100 tisíc korun to může být jen velmi tenká bezpečnostní síť. Bezpečná hotovost už dnes nemusí ležet ladem.“
Ještě nedávno spořicí účet peníze spíše jen chránil před nejhorším. V době vysoké inflace ani atraktivní sazby nestačily na růst cen. Dnes je situace jiná. Inflace se podle posledních dat drží kolem 2,5 procenta a nejlepší spořicí účty nabízejí sazby okolo čtyř procent ročně. Po započtení patnáctiprocentní srážkové daně to znamená čistý výnos přibližně 3,4 procenta. U vkladu 500 tisíc korun jde asi o 17 tisíc korun čistého úroku za rok. Pokud by stejná částka ležela na běžném účtu s úročením 0,1 procenta, čistý výnos by činil zhruba 425 korun. Rozdíl u půlmilionové rezervy tak může přesáhnout 16 tisíc korun ročně.
„Spořicí účet dnes znovu dává smysl. Ne jako náhrada investování, ale jako bezpečná rezerva, která po letech konečně dokáže peníze nejen chránit, ale u nejlepších nabídek i reálně zhodnocovat. Rozdíl mezi dobrým a špatným účtem už není kosmetický,“ říká Michal Bajer, CEO portálu Půjčka.co.
Na první pohled mohou dnešní sazby působit méně zajímavě než nabídky z období prudkého růstu cen. V roce 2022 se na trhu objevovaly spořicí účty se sazbami kolem šesti procent. Jenže při dvouciferné inflaci šlo spíše o zmírnění ztrát než o skutečné zhodnocení peněz. Důležité proto není jen samotné číslo, ale také prostředí, ve kterém se sazba pohybuje. Čtyřprocentní úrok při inflaci kolem 2,5 procenta má pro domácnost úplně jiný význam než vyšší sazba v době, kdy ceny rostly několikanásobně rychleji.
„Šestiprocentní spořicí účet při patnáctiprocentní inflaci byl jen psychologická náplast. Čtyřprocentní účet při inflaci kolem 2,5 procenta je úplně jiný produkt. Reálně chrání peníze výrazně lépe,“ vysvětluje Bajer.
Změnil se také bankovní trh. Dříve nejvyšší sazby nabízely hlavně menší banky nebo specializované instituce. Velké banky mohly spoléhat na pohodlnost klientů, kteří nechávali peníze na běžných účtech nebo na slabě úročených produktech. Dnes už se vyplatí být aktivnější. Velcí hráči běžně nabízejí sazby kolem čtyř procent, i když často s podmínkami, limity nebo časovým omezením. Nestačí tedy sledovat jen výši úroku. Důležité je také to, do jaké částky sazba platí a zda není podmíněná aktivním používáním účtu.
Mění se i pohled na finanční rezervu. Často opakované pravidlo, že by měl mít člověk na spořicím účtu tři měsíční mzdy, může být zavádějící. Přesnější je počítat rezervu podle skutečných měsíčních nákladů. Jinou rezervu potřebuje člověk bez závazků, jinou rodina s hypotékou, dětmi, autem a vyššími fixními platbami. Někde mohou stačit tři měsíce provozu domácnosti, jinde dává smysl držet rezervu na šest až dvanáct měsíců výdajů.
Spořicí účet ale nemá nahrazovat dlouhodobé investování. Peníze, které domácnost nebude potřebovat pět, deset nebo více let, obvykle patří spíše do investičního portfolia. Smyslem spořicího účtu je bezpečná a rychle dostupná rezerva. Právě proto dnes největší problém není mít na spořicím účtu více peněz než dříve. Problém je mít je na účtu, který téměř nic nevydělává.
„Češi často hledají slevy v obchodech v řádu desetikorun, ale stovky tisíc korun nechávají ležet na účtech, kde jim nevydělávají skoro nic. To je drahá pohodlnost. Největší chyba dnes není mít na spořicím účtu více peněz než dřív. Největší chyba je mít je na špatném spořicím účtu,“ uzavírá Bajer.
Zdroj: Půjčka.co
