Revírní bratrská pokladna prošla rozsáhlou modernizací, a to nejen po stránce vizuální, ale i obsahové. Co vše může nabídnout nejen svým klientům, ale i zaměstnavatelům? A čím je jedinečná? O tom si s námi povídal výkonný ředitel RBP Antonín Klimša.
Pane řediteli, mohl byste se na úvod krátce představit?
Drtivou většinu své dosavadní kariéry jsem strávil v těžařském průmyslu, ve společnostech skupiny OKD, pro které jsem pracoval více než 17 let. Prošel jsem řadou pozic včetně té nejvyšší, kdy jsem poslední dva a půl roku v této společnosti pracoval jako člen představenstva a výkonný ředitel. Z OKD jsem odešel v roce 2018 a stal jsem se výkonným ředitelem zdravotní pojišťovny RBP.
Můžete nás zasvětit do historie Revírní bratrské pokladny, dnes již nově RBP?
Málokdo si to uvědomuje, ale první zmínky o vzniku bratrských pokladen se datují k roku 1802. Pokladny začaly vznikat při důlních provozech proto, že úrazy zaměstnanců byly tehdy daleko běžnějším rizikem povolání, než je tomu dnes. Vymoženosti typu sociální nebo zdravotní zabezpečení neexistovaly a rodina byla po úrazu havíře bez příjmů. Tak vznikl koncept revírních bratrských pokladen, do kterých si havíři přispívali podílem ze svojí mzdy a v případě úrazu nebo nemoci pak dostávali finanční podporu. Revírních proto, že důl byl vždy charakterizován revírem, tedy oblastí, kde se mohlo těžit. Bratrství v principu znamenalo a dodnes znamená určitou soudržnost mezi lidmi, kteří jsou na sobě v daném zaměstnání závislí. A systém pokladny a způsobu úhrad za jednotlivé služby asi není nutné blíže specifikovat. Koneckonců ho známe i z filmu U pokladny stál s Vlastou Burianem. Bratrské pokladny přežily feudalismus, Rakousko-Uhersko, první republiku, fašismus, komunismus… A tak je s námi Revírní bratrská pokladna i dnes, ale v novém kabátě.
Celý rozhovor si můžete přečíst v e-verzi magazínu ZDE.
