Budou v našem kraji jezdit autobusy a vlaky na vodíkový pohon – a kdy? Jak a kde vyrobit dostatek vodíku, z čeho to zaplatit a jak vyřešit související záležitosti? – Pro odpověď jsme zašli za Jakubem Unuckou, 1. náměstkem hejtmana Moravskoslezského kraje pro energetiku, průmysl a chytrý region.
Jsou to necelé čtyři roky, co jsme poprvé zaslechli pojem „vodíkové údolí“. Kam jste od té doby pokročili?
Dostali jsme se k územním rozhodnutím i projektové fázi. Vodík je drahá technologie, ale budeme muset jít tou cestou. Protože nemáme dostatek obnovitelných zdrojů, musíme více využívat to, co můžeme mít k dispozici, typicky právě vodík, např. cirkulární vodík, který pochází z odpadu, je mnohem lepší využít, než odpad spálit. A takových příkladů je celá řada. Podívejte se například termokamerou na hutě a uvidíte, že energie je tam spousta. A dala by se využít – mohli bychom být soběstační ve výrobě vodíku minimálně pro dopravu, méně už pro průmysl.
A jestli je něco v silách kraje, pak je to řešit veřejnou dopravu: v r. 2018 zhruba 500 autobusů začalo jezdit na zemní plyn, v budoucnu možná polovinu dokážeme převést na vodík. Také chceme, aby všechny vlaky v kraji byly v r. 2030 bezemisní – tj. žádné diesely, jen elektrické, bateriové a na dlouhé tratě nejlépe vodíkové. Vlak má životnost 50 let, proto je třeba vidět daleko dopředu.
Kdo to všechno zaplatí?
Z fondu spravedlivé transformace jsme vyčlenili miliardu korun na vodíkové údolí, to je ale skutečně jen malá část. Základní peníze musí přijít z modernizačního fondu, který se plní z emisních povolenek, jež vznikají ze 44 % ve třech krajích: Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském. Vláda to bere jako hezký zdroj příjmů pro celou republiku, ale ty peníze na zrušení uhlíkové stopy mají být využity tam, kde uhlíková stopa vzniká – aby tam v budoucnu nebyla.
Jak se to v našem kraji dá technicky provést?
Měli bychom být schopni u nás vodík nejen spotřebovávat, ale hlavně vyrábět.
Představa EU je, že po r. 2035 přestaneme dovážet plyn a nahradíme jej vodíkem, který bude vznikat v offshorových větrných parcích nebo na africké Sahaře. Stávající plynovody se přebudují na vodíkovody a vodík bude distribuován přes Německo do celé Evropy. Musíme tak být připraveni na úplnou změnu koncepce. Němci už dnes dělají vše pro to, aby to zvládli. Můžeme vodík odebírat od nich, když budeme připraveni – koncepčně, technicky i finančně. Můžeme i vytápět vodíkem. Připravujeme se na „dobu vodíkovou“.
Jak jsou čerpány finance z Operačního programu Spravedlivá transformace?
Ve zkratce bylo rozhodnuto o financování 45 menších i větších projektů, na obojí zhruba polovinou, a zůstává tam i zmíněná miliarda na vodík formou tzv. „síťového řešení“. Je to málo, ale na pokrytí základní projektové přípravy a prvních realizací, která už nesnese odklad, to stačí.
Jak si představujete řešení městské i dálkové autobusové dopravy?
Kraj je rozdělen na 16 oblastí, ve kterých se soutěží jednotliví dopravci, a to vždy na 10 let, nejvíce nových bude v r. 2028. To je pro nás cílový rok: buď se nám povede do té doby mít autobusy na vodík, nebo nás nadále budou trápit emise.
Můžete nám nějak přiblížit, jak se vodík vyrábí? „Odpadní“ produkty jsou při tom také zajímavé.
Při elektrolýze vody z 1 MWh elektrické energie dostaneme 200 Kwh tepla, 21 kg vodíku a 79 kg kyslíku. Máme tak tři komodity, kterými výrobu vodíku umíme „zlevnit“ prodejem tepla (teplárnám) i kyslíku (např. na svařování). Ideální je tedy vyrábět vodík buďto přímo v teplárnách, nebo alespoň v jejich blízkosti.
Na nádraží Ostrava-střed se plánuje výstavba čerpací stanice na vodík, protože tam vlaky mají dlouhé prostoje.
Vyrobené teplo můžeme po domluvě s Veolií spotřebovat ve výměníkové stanici v Nové Karolině, a kousek vedle jsou Vítkovice, které zase potřebují obrovské množství kyslíku. Vše je tedy ideálně vyřešeno na jednom místě, a tím se razantně sníží cena vodíku. Náš dopravní model má 16 takových vodíkových hnízd, z toho 12 už máme vymyšlených a začínáme je projektovat.
Který projekt řešíte nejintenzivněji?
Vodíkové bezemisní vlaky. Výroba vlaku ale trvá čtyři roky, proto už dnes musíme intenzivně řešit výběr dopravců na vodíkové vlaky, kteří budou jezdit až v r. 2030. Elektrický provoz by byl nejlepší a nejlevnější. Problém je, že Správa železnic nám ho na r. 2030 není schopna garantovat.
Musím ovšem pochválit stát – budeme soutěžit společně státní vlaky i ty krajské, bude to levnější. V říjnu oznámíme u Evropské komise, že od r. 2030 chceme jezdit na vodík. V r. 2024 začneme soutěžit.
Všichni mají rok na to, aby se připravili a podali nabídku. Pokud by ale nebyla připravena legislativa, tak se to celé zhroutí a budou dál jezdit dieselové vlaky. Můžeme jen doufat, že k tomu nedojde.
Vaše osobní priorita ale momentálně souvisí s jiným typem dopravy?
Potřebovali bychom vyměnit stávající velké autobusy za vodíkové, což by ale bylo ročně provozně o půl miliardy dražší, což jsou peníze třeba na opravu všech silnic v kraji. Vodíkové autobusy bývají ale i menší, tak do 40 osob, a podle toho je třeba upravit provozní modely. Pokud se to povede, budou u nás vodíkové autobusy jezdit v plném měřítku. Teď potřebuji přesvědčit ty, kdo o tom rozhodují, aby se nedívali na to, co bylo, ale na to, co bude, co je třeba udělat do budoucna – pro lepší a čistší město i kraj.
Přejeme vám hodně štěstí a děkujeme za rozhovor.
Rozhovor včetně anglického překladu naleznete ve speciálu HYDROGEN magazínu POSITIV Business & Style ZDE.
