Sobota, 20 července, 2024

Zasytit Ostravu zajímavými projekty bude úkolem i pro další generace, říká Daniel Zeman, spoluvlastník obchodního domu Ostravica-Textilia

Autor: Jan Dittrich, redakční úpravy: Jan Dittrich, Michal Sobek 

Rozhovor vznikl redakční úpravou strukturovaného rozhovoru, který slouží jako podklad pro analytickou část strategického plánu města Ostravy pod značkou fajnOVA.

Daniel Zeman pochází z Havířova a část svého života prožil v Ostravě. I když tady nyní nežije, s regionem nikdy neztratil kontakt. Když v roce 2014 koupil kdysi ikonický obchodní dům Ostravica-Textilia, jeho život se s Ostravou svázal ještě pevněji.   

Většinu času jste mimo Ostravu, ale pravidelně se tady vracíte z Prahy a jiných míst, což vám určitě dává možnost lépe srovnávat. Jak vnímáte Ostravu a její rozvoj v posledních letech? Udělalo Vám tady něco radost?  

Jednoznačně musím říct, že Ostrava se odrazila ode dna. Nemyslím tím pouze rozvoj veřejného prostoru a výstavby, ale především mentální odraz. Všeobecná změna směru je na Ostravě znát. Pro mě je například symbolem rozvoje a komerčního úspěchu Karolina. Před deseti lety se tam prodávaly byty okolo 30 000 Kč za metr čtvereční, teď při více jak dvojnásobné ceně jsou vyprodané. To je znak úspěchu a důvěry lidí v to, že Ostrava má dobře našlápnuto, bude se dál rozvíjet, a investice lidí tak zvýší svou hodnotu. Klíčovým projektem je podle mě také přeměna Dolních Vítkovic. Historii, která město dlouho táhla ke dnu, se podařilo přetavit v příležitost a budoucnost. Podobně se mi líbí, jak město revitalizuje nábřeží okolo Ostravice. Našlo by se toho ale mnohem více. 

V čem je podle vašeho názoru Ostrava silná, kde je její potenciál do budoucna?  

Já vidím potenciál hlavně v lidech. Panují tady dobré lidské vztahy a přímočarost, která je mi blízká. Třeba lidé na stavbě vám řeknou svůj kritický názor, ale ne proto, aby vás pokořili. Chtějí upozornit na chybu a udělat to lépe. Zároveň znatelně přibylo zeleně, a i když to může znít jako paradox, dobře se tady dýchá, a to obrazně i doslova. Okolo osmé deváté večer je kam zajít i mimo Stodolní. Taky jste za 45 minut na úpatí Beskyd a nikde žádné zácpy. Brno je v tomto srovnání katastrofa, trávíte tam běžně dvě hodiny denně v kolonách. Nicméně Ostrava je zajímavá také investorsky. Investovat do něčeho na vrcholu je sexy, ale nemá to dlouhodobě potenciál. Je tady prostor a infrastruktura pro dva miliony lidí, ale zatím jich tu žije jen tři sta tisíc. Více zastavět volné plochy v Ostravě a zasytit ji zajímavými projekty bude možná úkol pro další generaci. Potenciál je tady obrovský, jen ho využít. Skvělé je i to, že lidé, kteří Ostravu neznají, na ni mají často pozitivní názor. Z mé zkušeností mohu říct, že když přijede Pražák, Brňák nebo Skot a vidí to tady, řekne: „Kurnik, to je dobré město.“ 

Je naopak něco, co se Ostravě moc nedaří, v čem má slabé stránky nebo příležitost se zlepšit? 

Obecně má Ostrava problémy jako každé město, které opustilo monotematický průmysl. Předtím to bylo Silicon Valley Evropy, Mucha zde dělal premiéry výstav… Po rozkvětu ve 20. století ale nastal útlum. Vzpomínáme na to, jaké to bylo, ale málo přemýšlíme nad tím, jaké to bude. Musíme se konečně vyrovnat s minulostí a dívat se více do budoucnosti. Ostrava nemá takové ambice a sebevědomí, jaké by měla mít. Ostravicí chci ukázat, že se Ostrava nemusí bát a že se vyplatí dělat věci perfektně a nadregionálně. Lidé uvidí, že v tomhle baráku se budou dít věci. Bude to symbol, stejně jako třeba Dolní Vítkovice, což je vlastně výborný příklad toho, že bychom se neměli bát velkých nápadů a inovací. Tohoto druhu myšlení se nyní velmi dobře chopil například také MSIC (Moravskoslezské inovační centrum, pozn. red.). Mým velkým přáním je pak ještě výraznější osídlení a oživení centra. Jsem také velkým podporovatelem rozšiřování Ostravské univerzity. Myslím, že fakulty by se měly vystěhovat ze starých budov. V těch mohou pohodlně bydlet lidé a studenti, ať jsou v novém. I když je to architektonicky kontroverzní, nové prostory sportovní fakulty jsou super. Uvítal bych více takových projektů, ať tady mají studenti z Polska nebo Košic za čím jít. A tady jsme zpět u sebevědomí a vize.  

“Ostravica” se celým naším rozhovorem táhne jako červená nit. Je právě tato legendární budova důvodem, proč jste zůstal spojen s Ostravou? A je těžké tady něco takového budovat? 

Mám černou krev. Je to ve mně. Žil jsem tady do 28 let. I když mám příjemné zázemí v Praze, pravidelně se tady vracím a chci tady něco mít. K Ostravici jsem přišel tak trochu náhodou, ale byla to šťastná náhoda. V roce 2014 jsem koupil ruinu s přesvědčením, že dělám hloupost. V roce 2016 začaly nějaké problémy a kdyby mi někdo řekl, že má smysl do toho investovat vyšší desítky milionů, zasmál bych se. Střih, jsme v roce 2023 a já celý projekt považuji za velmi dobrou investici. Mohl jsem dát peníze do banky a nechat je zhodnotit tam s minimálním rizikem. Ostrava se ale podle mě odrazila tak masivně, že si nedokážu představit, že by se ten pozitivní trend zastavil, nebo dokonce obrátil. U investice do nemovitosti je důležité, aby ten dům měl svou hodnotu i za 50 let. Jsme svědky toho, že se Ostrava začíná zalidňovat, rád bych, aby nás tady bylo čím dál tím víc. Navíc lidé kolem třiceti let, které potkávám a snažím se do svých projektů zapojovat, sami často mluví o městě pozitivně a už se nevracejí k tomu, jaké to bylo. To je pro mě dobré znamení.  

Čím bude Ostravica pro město?  

Byl bych rád, aby Ostravica byla místem, kde se rodí nové nápady, kde na nich lidé spolupracují v moderním sdíleném zázemí, které ale neztrácí duši a génia loci původního místa. Aby se Ostravica stala platformou pro svobodnou výměnu názorů, ze které klidně mohou vzejít třeba budoucí priority města nebo cokoliv jiného. Zatím se projektu daří a držíme směr.  

Šlo všechno podle plánu? 

Jediné, co mě při realizaci zamrzelo, byl mnohdy čistě úřednický, opatrný přístup k investorovi takového projektu. To ale neplatí jen o Ostravě. Taková je realita v celém Česku. Rozpor mezi chtěním nebo lákáním investorů a následným přístupem k nim je mnohem větší než například v Polsku. Poláci se snaží při realizaci podobných projektů vycházet maximálně vstříc a ten rozdíl je znát. 

Když se teď místo role investora a developera zkusíte vžít do role primátora, co konkrétně by mělo být prioritou pro další rozvoj města? 

Jak už jsem říkal, nejdůležitější je podle mě sebevědomí a vize, která se do budoucnosti města propíše. Rozvoj bych stavěl na konkrétních projektech, rozvoji školství, vzdělání a budování toho sebevědomí. Klíčové je například propojení centra s Dolními Vítkovicemi. Podepisuji se pod projekt takzvané „Pleskotovy osy“. Má to jasný cíl, ale může kolem toho být třeba ještě 50 let práce. 

Úplně ve zkratce na závěr, popište prosím Ostravu v roce 2030 třemi slovy.  

Zelená, svá a sebevědomá.

RELATED ARTICLES