Často se setkává s nepochopením a výsměchem. Vytyčit si hranice a vybočit ze stereotypu je přitom jedno z umění, které generace Z ovládá bravurně, míní Bára Stárek (28).
Už několik let organizuje v Praze oslavy 17. listopadu, jichž se pravidelně účastní kolem 100 tisíc lidí. Ve spolku Díky, že můžem se ale sama považuje za důchodce. „S naší středoškolskou cílovkou jsem prakticky jednou nohou v hrobě,“ vtipkuje jeho šéfka.
Mladí lidé tvoří více než třetinu populace a mít názor ve společnosti si podle ní zaslouží. „Mnozí nás označují kvůli přecitlivosti a korektnosti za sněhové vločky, což je z mého pohledu naše výhoda. Máme silnou empatii, umíme si naslouchat a máme respekt vůči druhým a jejich odlišnostem. Věřím, že i díky tomu přinesu na Fenomén čerstvý pohled na věc,“ dodává jedna z řečnic konference, kterou hostí 14. března baťovský Zlín.
Co považujete za největší přednost a hendikep generace Z?
Řekla bych, že největší předností naší generace je schopnost rychle se adaptovat na nové technologie a digitální prostředí a díky tomu pružně reagovat na dnešní turbulentní dobu. Generace Z má neustále chuť se učit a má přístup k obrovskému množství informací. Díky našemu dospívání s technologiemi 21. století však přichází i určitá závislost na digitálních médiích a sociálních sítích, což může ovlivnit naše mentální zdraví. K tomu přidejte výzvy 21. století – covid, válku na Ukrajině, energetickou krizi a inflaci a s ní související ceny bydlení.
Jakou radu byste dala podnikatelům, kteří chtějí oslovit generaci Z?
Podnikatelům bych poradila, aby se generace Z nebáli, protože může do byznysu přinést nový pohled a energii. Díky adaptabilitě na dnešní dobu dokážeme práci vykonávat funkčně, rychle a dobře. Používat nové nástroje není lenost, ale inovativnost. Je pro nás ale taky velmi důležité dělat práci, která dává smysl a pracovat v prostředí, které nás rozvíjí a podporuje. Často slyším, že si generace Z vymýšlí a má prostě makat. Ale upřímně: tento požadavek mi přijde úplně normální, když si vezmeme, že v práci strávíme okolo 35 let našeho života.
Co by vás dokázalo při přijímacím pohovoru stoprocentně odradit a proč?
Na přijímacím pohovoru mě nejvíce odradí neetické chování. Zajímají mě hodnoty daného člověka a jeho přístup nejen ke světu, ale i k lidem okolo sebe. Je to dané podstatou naší práce. V našem spolku Díky, že můžem nehledáme zkušené experty, kteří jsou odborníci, ale nadšené mladé lidi, kteří chtějí přijmout zodpovědnost a naučit se něco nového.
Na kterou z technologií (digitálních novinek) nedáte dopustit a proč?
V tuto chvíli jsem nejvíc nadšená z ChatGPT. Umožňuje mi rychle a efektivně získat informace, generovat texty a nové nápady. Dokážu zrychlit třeba psaní e-mailů nebo navrhování projektů. Také mě fascinuje používání ChatGPT v rámci výuky. Nedávno jsem o tom mluvila s jedním dějepisářem, který nechává žáky generovat příběhy z historie, na nichž se pak studenti naučí nejen se lépe vžít do dané doby, ale také kriticky evaluovat informace, které jim nástroj vyhodí.
Pokud byste mohla žít v jakémkoliv období, které by to bylo a proč?
Zcela upřímně bych jako žena nechtěla žít v jiné době než v dnešní. V minulosti čelily ženy omezeným právům a byly vázány společenskými normami a stereotypy, které omezovaly jejich osobní či profesní rozvoj. To ale samozřejmě neznamená, že bych určité historické momenty nechtěla zažít. Vždy mě fascinovala zlatá 20. léta a poválečná Paříž, rozkvět jazzové hudby a literárních kaváren nebo třeba 60. léta v Americe a sociální a politické otřesy té doby, od hnutí za občanská práva po protesty proti válce ve Vietnamu.
BÁRA STÁREK
Předsedkyně spolku Díky, že můžem, poradce pražských radních pro kulturu, školství a sport. V minulosti se zabývala PR a marketingem, studovala v Maastrichtu, později politickou komunikaci a žurnalistiku v Amsterdamu.
Zdroj: TZ CE-PA, spol. s r.o.
