Radoslav Zlý se práci s kůží věnuje už od počátku devadesátých let. V Metylovicích, které byly historicky vyhlášeným místem pro kožené zboží, šije na strojích starých přes sto let. Společně s manželkou Martinou vyrábějí kožené výrobky jako pouzdra na zbraně či nože, tašky nebo kožené zboží pro restaurace. V rozhovoru pro Diář podnikatele jsme si povídali nejen o bohaté historii kožařství v Metylovicích, ale také o jeho vášni pro cestování, která ho s manželkou zavedla do mnoha koutů světa a inspiruje i jejich tvorbu.
Jak jste se dostali k práci s kůží a vzniku sedlářské dílny?
Radoslav: V roce 1992 jsem se přiženil do rodiny Mročkových. Můj bývalý tchán, pan Karel Mročka, dělal westernová a anglická sedla a já jsem společně s kolegou začal vyrábět pod jeho firmou K.M. Saddlery, což znamená Karel Mročka Sedlářství. Práce s kůží měla v rodině dlouhou tradici, protože maminka pana Mročky, Štěpánka Lachenderová, pocházela z rodiny Lachenderů, kteří provozovali na Moravě obuvnickou dílnu.
Na zdech vaší dílny vidím řadu dokumentů, které odkazují k tradiční práci s kůží v Metylovicích. Přiblížíte nám místní historii?
Martina: Metylovice byly proslavené výrobou koňských bičů, známá byla především rodina Bílků, Halatů, Šigutů a Liberdů. Ještě do dnešního dne mají v řadě rodin původní šicí stroje. Biče se dělaly z hovězí kůže, kterou za mokra zakulacovali pomocí kulačky. Koně s bičem najdete vyobrazeného i v metylovickém znaku.
Proces výroby a ukázky kožených předmětů lze vidět v muzeu v Metylovicích.
Martina: Ano, v Metylovicích máme muzeum, které se jmenuje Kožane město. V muzeu je možné se po předchozí domluvě podívat na to, jak se biče vyráběly, a pan Aleš Bílek umí o historii kožedělnictví v Metylovicích krásně vyprávět. Muzeum je primárně otevřeno o víkendech, každopádně je lepší si vždy zavolat a domluvit se. Ve vitrínách můžete vidět vystavené kožené brašny, ale také fotbalové míče, anebo například kožené rukavičky. K vidění jsou i raznice, sekací nože právě pro výrobu rukavic.
Radoslav: První dílna, ve které jsem s kůží pracoval, byla právě v prostorách dnešního muzea. Takže, když se tam dnes jdu po letech podívat, vždycky si vzpomenu, kde jsme měli stůl, kde jsme topili atd.
Vrátíme se zpátky k vašemu působení ve firmě K.M. Saddlery.
V devadesátých letech firma začala růst, obzvlášť v době, kdy byl boom prvních mobilních telefonů, ke kterým si lidé kupovali kožená pouzdra. To bylo přibližně v roce 1994, kdy se dílna přestěhovala o kousek dál na Vrchovinu, směrem na Lhotku. Tam jsem dělal mistra a bylo nás v té době 17 zaměstnanců. Nicméně poté přišla konkurence v podobě čínského zboží a v roce 1997 povodně, které smetly některé koželužny. Postupně se tým zmenšoval, až jsem nakonec zůstal jenom já. Mezitím jsme se přestěhovali do Frýdlantu, kde jsme byli do roku 2006. V jeden moment jsem vyráběl a prodával opravdu málo, jenom kožené držáky na štamprle a modlitební křížky, ale člověk se naučí žít i z mála. V roce 2008 jsem dílnu úplně zavřel a odletěl na 2–3 měsíce do Turecka a Sýrie. Tady jsme s kamarádem procestovali na kole Turecko,Sýrii, a pak jsme se vraceli po vlastní ose domů přes Balkán..
Jak jste se poznal s vaší současnou manželkou Martinou?
Po cestách jsem měl cestopisnou přednášku, na kterou se tehdy přišla podívat i Martina, a dali jsme se dohromady. Zanedlouho potom jsme se vzali. V roce 2010 jsme opět obnovili značku a pokračujeme ve výrobě koženého zboží. O změně názvu jsem s nově obnoveným podnikáním neuvažovali, přeci jenom si nejsem jistý, jestli by například název „Zlá pouzdra“ byl úplně vhodný (smích). Naše značka tak pokračuje pod názvem K.M. Saddlery, za ty roky se ten název už vžil a je v povědomí lidí.
Jak jste se dostali na současné místo a k současné dílně?
Sem jsme se přestěhovali v roce 2012, takže před více než deseti lety, a doufám, že to bylo už naše poslední stěhování. Přestěhovat se se všemi stroji je poměrně fuška.
Kolik lidí tvoří váš tým?
Jsme to já a manželka. Martina dělá faktury a stará se o e-shopy, které máme dva. Jeden původní a jeden nový, kde můžete naše výrobky vidět ze všech směrů, máme je například nafoceny z 360°, takže si můžete produkty prohlédnout do nejmenšího detailu.
Zboží vyrábíte na zakázku?
Ano, skoro vše děláme na zakázku, sériovou výrobu téměř neděláme. Dodací lhůtu máme stanovenou na 3-4 týdny. Já vyrábím pouzdra na zbraně a pouzdra na nože, manželka vyrabí zbytek: galanterii, opasky, jídelní lístky, tašky, kabelky… Zboží máme v nabídce opravdu hodně, jsou to také obojky, výrobky pro restaurace jako zástěry nebo podtácky, výrobky pro kanceláře, myslivce, řemeslníky, reklamní a dárkové předměty a různé funkční obaly.
Popíšete mi materiály a stroje, které používáte?
Pracujeme s poctivou hovězí kůží z české koželužny. Kromě této kůže ale u nás najdete i exotičtější materiály jako např. hadí nebo pštrosí kůži. V dílně pracujeme se stroji značky Svit a šití děláme na šlapacích strojích Singer a Adler. Tyto stroje mají více než sto let! Se zmenšující se dílnou měla kdysi řada šicích strojů a stolů jít do šrotu, ale naštěstí se je podařilo tehdy zachránit.
Váš hlavní prodejní artikl jsou obaly na zbraně a nože. Kdo jsou vaši zákazníci?
V České republice je přes 300 tisíc registrovaných majitelů zbraní, takže naše cílová skupina je opravdu velká. U výroby pouzdra na zbraň je nutné znát přesné míry dané zbraně, proto u nás v dílně naleznete řadu maket rozličných zbraní.
Na stěnách dílny máte také spoustu fotografií z cest, takže se musím zeptat i na vaši velkou vášeň: cestování.
Ano, na cesty jezdím od roku 1995. Nejprve to bylo Slovensko, Ukrajina, Rumunsko. Potom jsem si říkal, když to funguje, můžu zkusit jet i kousek dál. Všechny cesty absolvuji na kole, později se pak ke mně připojila i manželka. Byli jsme na kole na Kypru, v Turecku, Sýrii, Kurdistánu a v dalších zemích. Moc se mi líbilo například v Sýrii, kde jsme byli s manželkou dvakrát. Je to krásná země, ale politická situace už není v téhle lokalitě pro cestování bohužel moc vhodná. Míst, které bychom rádi navštívili, je ale ještě velká spousta.
Děkuji za rozhovor.
Text: Kamila Smutná
Foto: Lucie Deutsch
Rozhovor vznikl v rámci série Diář podnikatele, ve které se představuje 10 vybraných podnikatelů z Beskyd. Jednotlivé rozhovory také postupně najdete na webu www.progresko.cz. Akademie pro podnikatele je díky podpoře obcí Mikroregionu Frýdlantsko-Beskydy pro účastníky ZDARMA. Do aktivit akademie se mohou zapojit nejen podnikatelé, ale i zájemci o daná témata.
Zdroj: progresko.cz
