Pondělí, 24 června, 2024

Robert Konieczny: Současné stavebnictví je dnes už vlastně vědní obor

To říká architekt, který je nositelem prestižních světových cen – Robert Konieczny z polského architektonického studia z Katovic KWK Promes, průkopník architektonického odvětví moving architecture. Mnozí Ostravané ho už dobře znají, protože právě podle jeho návrhu byl přeměněn historický objekt městských jatek v pozoruhodnou městskou galerii.

Za svou práci jste získal řadu významných cen, mezi jinými titul Grand Prix za Nejlepší stavbu na světě v rámci World Architecture Festival 2016 v Berlíně nebo Nejlepší dům světa v mezinárodní soutěži Wallpaper Design Awards. Která z cen je vašemu srdci nejbližší?

Architektura v žádném případě nevzniká za účelem získat nějaká ocenění, jelikož v první řadě je to svého druhu poslání, jak svět změnit v místo vlídnější a vhodné pro život, a to s ohledem na veškeré široce pojímané většinou protichůdné potřeby člověka. Samozřejmě, když si naší práce nějaká odborná porota povšimne, je to pro nás vždy potěšující a o to víc nás to motivuje k další práci. Všechny ceny jsou důležité ve svém konkrétním kontextu, v tom globálním samozřejmě nejvíce prestižní význam mají ty ceny, o kterých jste se ve své otázce zmínila.    

Historický komplex ostravských městských jatek byl přestavěn podle vašeho návrhu. Jak vás ovlivnil tento projekt?
Současné stavebnictví je svého druhu vědním oborem a v rámci vypracování projektové dokumentace velmi přesným. Jako příklad uvedu tu skutečnost, že rozměry staveb a jednotlivých konstrukčních prvků se uvádějí v milimetrech, stejně jako tomu je např. ve strojařině. Navíc je v dnešní době téměř nemyslitelné, aby projekty nebyly zpracovány v elektronické podobě – takto je nastaven celý proces projektové i realizační přípravy. S ohledem na to, že často ve svých projektech používám pohyblivé prvky (moving architecture), je taková přesnost samozřejmě nezbytná. V případě ostravské přestavby historických jatek na městskou galerii jsme tuto naši obvyklou rutinu museli konfrontovat s objektem, kde nic nebylo ideálně rovné a přesné, zjednodušeně řečeno, vše tady plavalo a vlnilo se, jelikož jiná byla požadovaná přesnost na konci devatenáctého století u měšťanského domu či paláce, jiná zase u tak utilitárního a do jisté míry dočasného objektu jako bylo jateční zařízení. Navíc když jsme začali přestavbu jatek projekčně připravovat, byli jsme součástí velkého areálu, kde jedna budova navazovala přímo na druhou, takže se stávalo, že již v pokročilé fázi našich prací jedna z nich byla vybourána a námi řešená část se ocitla ze všech stran přístupná jako svého druhu ostrov, a tak jsme projekt museli opět přepracovat.
A k tomu, když máte realizační firmu, která je vybírána nikoliv na základě zkušenosti a kvality svého řemesla, ale pouze podle nejnižší cenové nabídky, je pak jasné, že až do okamžiku předání objektu investorovi musíte být v maximálním střehu a permanentně řešit problémy, které se u novostaveb spíše nevyskytují. Toto je jen střípek z reality, se kterou jsme se museli střetnout a nějak popasovat.

„Zde se potvrdilo mnohem více než kdy jindy to příslovečné, že  „život je změna“, a to neustálá… a tak musíte být na ni vždy přinejmenším mentálně připraveni a očekávat ji kdykoliv.“

Bylo pro vás složité najít kompromis mezi oživením starého a jeho modernizací?

Překvapivě to velký problém ani nebyl. Uvědomili jsme si totiž, že i ta poškození objektu – hlavně zde mám na mysli necitlivě probourané otvory (vjezdy) v obvodových stěnách – jsou také neoddělitelnou součástí více než stoletého příběhu městských jatek, a je tedy zcela nesmyslné je retušovat či obnovovat do původní podoby. A tak jsme použili princip, že vše „nové“ interpretujeme v současném šedém materiálu, povětšinou v betonu. To, co se dochovalo a může sloužit dál, zůstalo v původní červené lícové cihle, ale s ponecháním původní patiny. Jsem přesvědčen, že zcela průměrně citlivý návštěvník to vnímá a že navíc nemá problém se v galerii s přehledem pohybovat hned po prvních pěti minutách. Hlavní myšlenkou projektu bylo zachování těch dříve zmiňovaných otvorů, ale s jejich novým využitím jako zkratek spojujících vnitřek budovy s městským prostorem. Nakonec se objevila myšlenka, že by se jejich nové výplně mohly otáčet a otevírat vnitřní výstavní prostor směrem ven. Díky takovému řešení umělci a kurátoři získali zcela nové výstavní možnosti a umění může doslova „vyjít“ do prostoru před budovu.

Jaké dostáváte zpětné vazby na své projekty? A pokud je nedostanete přímo, ptáte se na ně kvůli dalšímu posunu v tvůrčí práci?

Zpětná vazba je pro práci architekta velmi důležitá, je nakonec svého druhu vodítkem pro tu práci budoucí. Za dlouhá léta naší praxe se samozřejmě setkáváme jak s kladnými, tak i méně nadšenými reakcemi, ale je to přirozené, jelikož každý tzv. recenzent vychází ze svých zkušeností a své znalosti tématu, většinou bohužel je nemá natolik hluboké, jak je to v případě architekta, který nenese zodpovědnost pouze za stránku estetickou, ale také funkční, konstrukční a rovněž rozpočtovou. Takže ke všem názorům určitě přistupujeme s respektem, ale vždy v kontextu okolností, ve kterých jsme se museli sami pohybovat a které ze zřejmých důvodů nemusí být všeobecně známy.

„Nedávno mne potěšilo, že slovutný Steven Holl, mimo jiné autor nového ostravského koncertního sálu, uveřejnil naši realizaci v květnovém čísle časopisu DOMUS a doplnil ji o krátký rozhovor se mnou. Architekta Holla jsem obdivoval už během svých studií, a o to víc mne jeho zájem potěšil, to je jasné.“

Jaké jsou hlavní hodnoty a principy, které prosazujete ve své práci? Jakým způsobem se snažíte přinášet inovace, udržitelnost a krásu do světa architektury?

V zásadě už od svých začátků se držíme zjednodušeného hesla „logika prostoru“, tzn., že prostor musí být srozumitelný nejen provozně a dispozičně, ale rovněž i v ostatních aspektech týkajících se světelných a akustických poměrů, přes správnou volbu materiálu, jeho textury, až po architektonicko-kompoziční záležitosti. Svět kolem nás se mění velmi rychle, a tak to, co jsme se učili ve škole, už někdy tak docela neplatí a nové výzvy si žádají inovativní přístup. Jiná cesta už dnes není. Je to přirozený proces hledání optimálního výsledku v rámci časových a finančních možností, které – jak je známo – vytyčuje investor. S tím, s jakým úspěchem se nám to daří, se už mohla česká veřejnost seznámit v roce 2009 na naší výstavě Logika prostoru v ostravském Domě umění, kterou jsme tehdy připravili na podnět Kabinetu architektury a ve spolupráci s ním. Zanedlouho, tj. 14. srpna, by měla být celosvětově prezentována bohatě ilustrovaná monografie „Robert Konieczny KWK Promes, Buildings + Ideas“, do níž se mezi naše dřívější realizace podařilo na poslední chvíli zařadit i kapitolu o našem ostravském projektu. A asi není bez zajímavosti, že také pouze tento projekt představujeme na probíhajícím 18. bienále architektury v Benátkách. Domnívám se, že je to vůbec první prezentace ostravské architektury na této světově nejprestižnější architektonické přehlídce.

Více se o přestavbě bývalé Flussovy továrny dozvíte v odkaze níže

Celý rozhovor naleznete v magazínu POSITIV Business & Style 2/2023 ZDE.

RELATED ARTICLES