Světový rekordman, mistr Evropy, mistr světa a olympijský vítěz ve skoku o tyči vnímá jako svého hlavního soupeře jen laťku vysoko nad hlavou. Zůstává soustředěný, sebevědomý a své soupeře nechává daleko za sebou.
Armand „Mondo“ Duplantis nepřekonává jen rekordy, ale i hranice vnímání toho, co je v atletice možné. Poodhaluje, co se děje v hlavě olympijského šampiona těsně po zlatém skoku, jak vypadá trénink pod dohledem rodičů-trenérů, jak moc vnímá atmosféru stadionu, a proč má právě Zlatá tretra Ostrava tak specifické kouzlo.
Olympijské zlato: sen, který se stal skutečností
Když se vám podařilo získat zlatou olympijskou medaili, jaké jste měl pocity a co se vám honilo hlavou ihned po úspěšném zdolání laťky?
V tu chvíli jsem nebyl schopný pořádně zpracovat, jak fantastický ten moment opravdu byl. Nedokázal jsem uvěřit tomu, co se právě stalo – už od mala jsem snil o tom, že bych na olympiádě pokořil nějaký světový rekord a bylo surreální, že se mi to doopravdy povedlo, a ještě k tomu před tak úžasným publikem.
„Já výzvu tohoto sportu vnímám spíše jako souboj proti laťce – spíš než proti jiným skokanům.“
Výkon v Ostravě
V loňském roce jste na Zlaté tretře překonal laťku ve výšce 6 metrů a pokoušel se o světový rekord na 6,25 metru. Jaké jsou vaše vzpomínky na tento závod a jak hodnotíte svůj výkon?
Byl jsem velmi spokojený se svým posledním pokusem – dopadlo to lépe, než jsem čekal, a to mi dodalo sebevědomí. Rychlost při rozběhu jsem měl dobrou, jen bylo na mne ten den trochu příliš chladno a větrno.
Ostravské publikum je známé svou vášní pro atletiku a sport. Jaký dojem na vás udělala atmosféra na stadionu během Zlaté tretry?
Soutěžit v Ostravě je vždy výjimečné tím, že skáčeme poměrně blízko publiku. Toto intimní propojení vždy vytvoří úžasnou atmosféru.
Atletika vás zavedla do mnoha zemí po celém světě. Které destinace vám nejvíce utkvěly v paměti a proč?
Každá země má něco svého, a to se mi líbí. Myslím si ale, že by pro mne mělo velký význam vrátit se do Tokia a soutěžit před živým publikem, protože toto tehdy na olympiádě nebylo možné.
Soutěžím hlavně s laťkou, ne s ostatními
Po velkou část vaší kariéry je váš výkon podstatně lepší než u ostatních soupeřů. Jaké to je vědět, že soupeříte prakticky jen sám se sebou a se světovými rekordy? Jak se motivujete?
Já výzvu tohoto sportu vnímám spíše jako souboj proti laťce – spíš než proti jiným skokanům. Vždy se soustředím na to, abych se posouval k té nejlepší možné verzi sám sebe.
V letošním roce jste si stanovil cíl překonat výšku 6,30 metru. Jak probíhá vaše příprava na tento milník?
Momentálně se v rámci tréninku soustředím na zdokonalení mechaniky sprintu, abych se na těch 6,30 metrů mohl dostat co nejdřív. Musím ještě doladit mnoho detailů, ale věřím, že jakmile to vše dám dohromady, bude to dosažitelný cíl.
„Fakt, že jsme rodina, mému tréninku pomáhá v tom, že si velmi dobře rozumíme a dokážeme vycítit, co trénink dále vyžaduje.“
Mentální příprava a vizualizace úspěchu
Jaký je váš tréninkový režim mimo sezónu a v sezóně? Máte nějaké rezervy, na kterých ještě pracujete?
V sezóně i mimo trénuji sprint několikrát týdně, abych zvýšil svou rychlost rozběhu. Mimo to se také soustředím na různé technické pohyby s tyčí, posilování trupu a trénink vrchní poloviny těla. Snažím se stále hledat ten nejplynulejší způsob, jak přenést a udržet energii skoku. Přece jenom – každý centimetr se počítá.
Spolupracujete se svým otcem jako trenérem. Jaký vliv má tato rodinná spolupráce na vaše výkony?
Trenéry mám vlastně dva. Jeden je můj otec, Greg – bývalý vysokoškolský skokan o tyči, a druhá je moje matka, Helena – bývalá sedmibojařka. Fakt, že jsme rodina, mému tréninku pomáhá v tom, že si velmi dobře rozumíme a dokážeme vycítit, co trénink dále vyžaduje. Vyrůstal jsem s vybavením na skok o tyči na zahradě, což mi umožnilo doladit mnoho detailů.
Často slýcháme o tom, jak je psychická odolnost důležitá v elitním sportu. Byl někdy okamžik, kdy jste pochyboval o svých schopnostech? Jak se vypořádáváte s tlakem, očekáváním a rekordními ambicemi?
Jsem si vědom toho, že mohu chybovat, ale vždy se snažím být sebevědomý a soustředit se, abych skočil co nejvýš, jak jen to dokážu.
Technologie a budoucnost skoku o tyči
Jak se podle vás změnil skok o tyči díky technologickému pokroku a kde vidíte další posun v této disciplíně?
Vždycky je co zlepšovat. V mé disciplíně je mimo techniku jeden z nejdůležitějších faktorů rychlost, a to si myslím, že je oblast, na kterou se budou skokani v budoucnu soustředit.
Mnoho sportovců má určité rituály před závodem – někteří poslouchají hudbu, jiní mají specifické návyky. Máte i vy nějaké rituály nebo mentální techniky, které vám pomáhají se koncentrovat?
Nemám žádný speciální rituál, ale před jakýmkoliv výkonem se soustředím na to, že soupeřím s laťkou, ne s ostatními sportovci.
Často zmiňujete, že vizualizace a mentální příprava jsou klíčové pro vaše výkony. Mohl byste přiblížit, jak tyto techniky využíváte před závody?
Vizualizoval jsem si tu stejnou představu tisíckrát – světový rekord v olympijském finále. Když jsem se poté postavil před laťku, cítil jsem se přirozeně, jako bych v takové situaci už byl mnohokrát.
Rady mladšímu já a vzkaz mladým sportovcům
Pokud byste měl možnost vrátit se v čase a dát nějakou radu mladému Armandu Duplantisovi, který teprve začíná se skokem o tyči, co by to bylo?
Hlavně abych zůstal soustředěný. Byla to pro mě důležitá vlastnost tehdy, ale i teď.
Děkuji za rozhovor.
Text: redakce, foto: Zlatá tretra Ostrava.
Další inspirativní rozhovory najdete ve speciálu POSITIV Man 2025.
