Marek Kozák patří k nejvýraznějším talentům české hudební scény. Tento klavírista a varhaník oslňuje svým uměním obecenstvo nejen v České republice, ale i na mezinárodní scéně. Hovoří o svých hudebních začátcích, lásce k hudbě a zkušenostech z vystoupení. Věnuje se dvěma odlišným nástrojům a prozrazuje, jak se tyto světy vzájemně ovlivňují. Podělil se o zážitky z prestižních soutěží, představil plány na blížící se koncerty a popsal svůj vztah ke Svatováclavskému hudebnímu festivalu, kde se letos opět představí.
Jste považován za jednoho z nejtalentovanějších pianistů mladé generace. Mohl byste nám na úvod přiblížit své začátky v hudební kariéře? Chtěl jste být vždy klavíristou nebo varhaníkem?
Měl jsem štěstí, že jsem se narodil do muzikantské rodiny, kde všichni na něco hráli. Proto si nepamatuji, že bych uvažoval o něčem jiném, než být muzikantem. Bez hudby si svůj život neumím představit. Stále mě moc těší.
Jaká byla Vaše zkušenost s prvním veřejným vystoupením? Pamatujete si na své pocity?
Na úplně první veřejné vystoupení si nepamatuji. Na ZUŠ jsem jich absolvoval mnoho a pocity mi už trochu splývají. Ale pamatuji si, s jakou radostí a s jakým nadšením jsem jako malé dítě vystupoval. Pravdou je, že v dospívání přišlo období, kdy mě hraní na veřejnosti tolik netěšilo. Chtěl jsem si totiž připravovat úplně jiné skladby, než jsem dostával od paní učitelky. Ale přibližně od osmnácti let už jsem zase na pódiu rád a na každý koncert se moc těším!
„každá skladba, kterou hraji, byla v daný moment ta nejoblíbenější.“
Máte nějaké oblíbené skladby nebo díla, která hrajete častěji než jiná? Co Vás k nim přitahuje?
Snažím se, aby každá skladba, kterou hraji, byla v daný moment ta nejoblíbenější. Nesmí v tu chvíli existovat nic jiného. Jinak mám spoustu oblíbených skladeb. Často se to ale mění, v životě muzikantů jsou různá období.
Jste nejen klavíristou, ale i varhaníkem. Jak se tyto dva nástroje vzájemně doplňují ve Vašem hudebním vyjádření?
Ano, studoval jsem na Janáčkově konzervatoři v Ostravě oba obory. Není to úplně obvyklá kombinace, byť se jedná o dva klávesové nástroje. Pro laika můžou vypadat velmi podobně, ale opak je pravdou. V něčem si jejich světy spíš odporují, než aby se doplňovaly. S odstupem času ale můžu říct, že dokážu čerpat z poznatků, které jsem během studia obou nástrojů načerpal. Každý z nich má svá vlastní specifika. U klavíru člověk musí mnohem citlivěji pracovat se zvukovými detaily a vztahy mezi tóny. Naopak u varhan má interpret rejstříky, které mu tvoří zvuk, a ten může měnit jen jejich přepínáním. Je také potřeba zvládnout o řádek víc v notové osnově – ten je pro hru nohama. Je to náročnější z polyfonního hlediska.
Máte za sebou mnoho úspěchů v mezinárodních soutěžích. Je některý, který pro vás znamená nejvíce?
U soutěže si osobně vážím nejenom samotného úspěchu, ale jsem rád, pokud kromě ceny přijdou i pozvání na koncertování či zajímavá zpětná vazba od porotců. Nejvíc nabídek jsem asi dostal po naší nejprestižnější soutěži Pražské jaro v roce 2016. V mezinárodním měřítku pak po soutěži Gézy Andy v Curychu v roce 2021. Tam je to přímo v propozicích soutěže, že laureáti tří hlavních cen obdrží kromě ceny také spolupráci ve formě managementu po dobu tří let.
Vystupujete na letošním Svatováclavském hudebním festivalu. Jaký význam pro Vás tento festival má a jaký program jste si připravil pro festivalové publikum?
Svatováclavský hudební festival je unikátní v tom, že jako jeden z mála festivalů probíhá převážně v kostelích mého Moravskoslezského kraje. Měl jsem tu čest na něm vystoupit v samostatném klavírním recitálu v roce 2020 a pravidelně se tam vracím v rámci Hudebních výletů v triu s Igorem Františákem a letos se sopranistkou Karolinou Levkovou. Zahrajeme hudbu starých mistrů a představím se zase jednou v roli varhaníka.
Celý rozhovor naleznete v magazínu POSITIV Business & Style 3/2024 zde.
