Rektorát Slezské univerzity, FPF a FÚ podpořili natáčení tří studentů a dvou zaměstnanců oboru Multimediální techniky, které probíhá od poloviny července do poloviny srpna v Severní Indii, v Ladakhu (v Česku oblasti známé jako Malý Tibet).
Daniel Bělina, Radomír Štefka a Jakub Trampler jsou studenty oboru Multimediání techniky, kteří přijali výzvu zúčastnit se natáčení svých bakalářských filmů v zahraničí – v budhistické části Severní Indie, Ladakhu rozkládajícím se v Himalájích v nadmořské výšce nad 3.000 m.n.m.
Vznikají zde podklady pro dokumentární snímek s pracovním názvem Věda v Malém Tibetu a pro dobrodružnou roadmovie o cestě filmařů ze Slezské univerzity. Součástí výpravy je také Ondřej Smékal jako umělecko-pedagogický dozor, který navíc ještě pořizuje cestopisné záběry pro fulldome pořad v Unisféře a produkční Ivana Martáková, která s celou myšlenkou natáčet v této časti světa přišla.
Filmový tým odletěl již ve středu 13. 7. do Dillí a poté se přesunul na celé tři týdny do Lehu, hlavního města Ladakhu, které je jejich hlavním výchozím bodem. Závěr cesty stráví filmaři v Dharamsale, exilovém sídle Jeho Svátosti 14. Dalajlámy a tajně doufají v možné setkání.
Na podzim se pak můžete těšit na besedu o cestě a natáčení a v roce 2023 na premiéru obou filmů.
Námět Věda v Malém Tibetu
Ocitáme se v Indii, v nejsevernější himalájské části – Ladakhu. V Česku je tento kout světa často nazýván jako Malý Tibet, neboť právě zde je stále zachován životní styl postavený na myšlenkách budhismu a udržována tradiční kultura tohoto malého budhistického národa Ladačanů, jejichž část je tvořena také původními emigranty z čínského Tibetu.
Lidé zde žijí ve zdánlivě jednoduchých životních podmínkách v nadmořské výšce nad 3000 m. n. m. Přestože většina domácností nezná v zimě teplo, mnozí nemají elektřinu a žijí dle tradičních principů, mladé lidi uvidíte ve „značkovém“ oblečení se smartphony v kapse.
Jak přistupují místní lidé k modernizaci, vědě a rozvoji svých životních podmínek na základě dostupných technologií? Jak dalece se nechají ovlivnit mnohými dobrovolnickými organizacemi, zahraničními firmami, které přinášejí možnosti na lepší vzdělání, bydlení a práci? Jak dalece jsou tyto moderní metody vhodné a aplikovatelné v Ladakhu v neustálém kontextu budhismu a jiné mentality zdejších horských lidí?
V dokumentu navštívíme 3 ladacké školy – jednu státní a 2 soukromé, které vznikly jako moderní školní kampusy za pomoci zahraničních organizací a nadací. Obě mají stejnou myšlenku – přinést lepší a kvalitnější možnost vzdělávání pro místní děti, v energeticky soběstačných budovách a školních komplexech postavených na principech moderního vzdělávání. V Mulbekhu se navíc letos otevírá velká školní laboratoř fyziky, chemie a biologie.
Jaká je česká stopa v tomto významném projektu pro místní lidi a jejich rozvoj?
Jak velký je rozdíl mezi státní školou s minimální podporou a školami, které spolupracují se zahraničními dobrovolníky a jsou spolufinancovány ze zahraničních zdrojů. Kdo financuje tyto projekty? A naopak proč se státní ladacké školství tak zaostalé? Je to jen o penězích?
Průnikem obou zkušeností a pohledů na tyto typy škol je ředitel mulbecké moderní školy Norboo. Jako dítě byl odeslán v devíti letech svými rodiči do Nového Dillí do základní a následně i střední školy. V té době to byla naprosto běžná praxe, protože některé vesnice neměly školu vůbec nebo jejich kvalita byla velmi nízká. Norboo byl vytržen ze svého náboženství, kultury, komunity, rodiny, způsobu života. Mnoho let se s rodiči vůbec neviděl, protože cesta z Ladakhu do Dilí je velmi drahá … Nakonec vystudoval i vysokou školu, do rodné vesnice se vrátil v 25 letech, stal se učitelem a ředitelem místní školy a rozhodl se, že zajistí kvalitní způsob vzdělávání místním dětem, aby už žádné nemuselo prožít tak traumatizující dětství mimo svou komunitu a kulturu, jako zažil on sám.
Obrazově mohou tuto část velmi ozvláštnit flashbacky Dilí, natočený ruch tohoto megaměsta, na kterém půjde zjevně vidět naprostý rozdíl životního stylu.
Jako vzdělaný člověk, který žil dlouhá léta i v jižní Indii, je v kontaktu se zahraničními partnery a spolupracovníky … Jak po letech nahlíží na zkušenost jeho a jeho rodiny, na cestu, kterou ušel jako ředitel školy? Kterých úspěchů místní školy si nejvíce cení? Co říká místním rodičům, když uvažují o vyslání svých malých dětí do školy mimo Mulbekh? Děje se to ještě, nebo se to už zcela změnilo?
Vidí nějaká negativa ze zahraničí financovaných školních kampusů v odlehlých částech Severní Indie? Jak nejlépe propojit západní styl vzdělávání s místními tradicemi a náboženstvím a taky jinými potřebami znalostí místních dětí?
Na tyto a další otázky se nám závěrem možná ještě podaří získat odpovědi od univerzitního pedagoga v Dharamsale, který pohlíží na vzdělání v Indii, resp. Ladakhu mnohem komplexněji a z trochu jiného úhlu pohledu.
A pokud vesmír dopřeje, závěr dokumentu bude patřit Jeho Svátosti 14. Dajalámovi, který je živoucím obrazem propojení západního přístupu k vědomostem a tradičního tibetského vzdělání v budhistické víře.
Zdroj: www.slu.cz
