Poslední veledílo Giacoma Pucciniho (1858–1924) – romantické hudební drama TURANDOT – přivádí v nové inscenaci režiséra Rocca a dirigenta Marka Šedivého na jeviště Divadla Antonína Dvořáka opera Národního divadla moravskoslezského. Láska je ústředním motivem nedokončeného díla mistra italské opery, láska triumfální, ale velmi silná a se šťastným koncem! V Turandot láska přemůže i tu největší krutost, což je u autora neobvyklé, neboť většina Pucciniho oper končí tragicky – vraždami, sebevraždou… Premiéry jsou 19. a 21. prosince.
Puccini zemřel v listopadu 1924 a Turandot už nestihl dokončit. Libretistům totiž stále vracel text, který nebyl přesně podle jeho představ. Operu pak podle skladatelových poznámek dokomponoval jeden z Pucciniho žáků a v roce 1926 ji v La Scale premiéroval skladatelům přítel, dirigent Arturo Toscanini. Okamžitě se Turandot stala hitem!
Režii nové inscenace svěřilo NDM slovinskému tvůrci Roccovi, který se netají tím, že právě Turandot může za to, jakou profesní cestu si zvolil. „Turandot jsem poprvé viděl v Lublani, když mi bylo 15 let, a naprosto mne uhranula. Díky ní jsem se rozhodl stát se operním režisérem,“ říká Rocc, který pro Ostravu vytvořil také scénu k inscenaci. Zároveň je to jeho první režie Turandot, přestože už má za sebou řadu operních režií včetně výrazných počinů pro operu NDM nebo pro ostravské bienále NODO – Dny nové opery Ostrava. Divákům v Turandot slibuje Rocc novou, svěží interpretaci, která se hrdě hlásí k tradici, ale vnáší do ní i moderní prvky. Jeho slovy: „Bude to pohádka, která splní očekávání diváka, který Turandot zná.“
Turandot je ale pohádka krutá, plná krve. Nad vší tou hrůzou ve finále zvítězí láska. Láska, pro kterou jsou lidé schopni nejvyšší oběti, je hlavním tématem inscenace. Princ Kalaf riskuje vše – svůj život i životy druhých – aby získal lásku princezny Turandot. Ta se lásce brání, je „uvězněná“ ve své krutosti, nechává nemilosrdně popravovat své nápadníky, kteří neuhodnou její hádanky. Nakonec se lásce také podvolí, a tím se vzepře všemu, co doposud znala a čemu věřila. „Turandot je často vnímána jako krutá princezna, ale já ji vidím jako bytost s emocemi, které neumí zvládnout. Krutost je něco, co se od ní očekává a s čím má zkušenost, a to jí dodává pocit bezpečí. Kalaf přináší cit, který ona nezná, a proto s ním bojuje,“ vyznává se německá sopranistka Maida Hundeling, která má Turandot v repertoáru už 15 let.
Jednou z novinek, kterou Rocc do inscenace přináší, je využití QR kódů jako součásti scénografie. Na hádankách Turandot ho fascinovala paralela mezi tradičními rébusy a moderními technologiemi. V inscenaci tak divák uvidí výtvarně zpracované QR kódy, které režisérovi připomínaly čínské znaky, a divák i postavy příběhu budou mít před sebou šifru, kterou musí rozluštit. Podobně jako dnes – QR kódy otevírají nové informace jenom těm, kteří mají technologii k jejich dekódování. Roccova inscenace Turandot pracuje s motivy snů, fantazie a pohádkovosti. Pohádka jako metafora je patrná nejen v Roccově scénografii, ale objevuje se také v kostýmech Belindy Radulović. Princ Kalaf je ale vyobrazen jako postava současná, člověk, který z reálného světa hlediště vstupuje na jeviště do světa snového a pohádkového. „Čína, kde se původní příběh odehrává, reprezentuje svět vzdálený, ale my předkládáme jiný, evropský pohled na to, jak si myslíme, že Čína vypadá,“ předestírá režisér své „civilnější“ vizuální pojetí. V jeho Turandot tak dochází k propojení pohádkových, symbolických motivů, fantazie a moderního světa.
Podobnost se současným světem v příběhu vidí i představitelky titulní postavy Maida Hundeling a Frédérique Friess. „Tři hlavní postavy opery mají podle mě silné paralely s dneškem. Turandot ukazuje, že je důležité naučit se problémy řešit lidsky, Kalaf nás učí následovat své sny a otrokyně Liu připomíná důležitost podpory druhých, i když sami nezískáme, co chceme,“ říká Maida Hundeling. „Děj opery je smyšlený, ale témata jako moc, pomsta, oběť a láska jsou nadčasová. Tyto motivy rezonují i dnes a divák je snadno propojí se současnými problémy,“ připojila Frédérique Friess.
V titulní roli se tedy představí držitelka Ceny Thálie, německá sopranistka Maida Hundeling, a francouzská pěvkyně Frédérique Friess. Obě už mají s Národním divadlem moravskoslezským bohaté zkušenosti. Maidu Hundeling lze stále vidět v roli Florie Toscy (Pucciniho Tosca), v době nedávné účinkovala ve dvojroli Alžběty/Venuše (Wagnerův Tannhäuser), Cenu Thálie má za ztvárnění Desdemony ve Verdiho Otellovi také v Ostravě. Pucciniho Turandot zpívala mj. v Metropolitní opeře v New Yorku v sezóně 2015/2016. V sezóně příští by ji měla zpívat v Londýnské královské opeře.
Frédérique Friess v roli Turandot debutuje, ale s italskou operou má i (ale nejen) ostravské zkušenosti. Poprvé zde hrála a zpívala Mimì (Pucciniho Bohéma) a po ní Elvíru (Verdiho Ernani).
Prince Kalafa hrají a zpívají sólista ostravské opery Luciano Mastro a rodák z egyptské Káhiry, tenorista Ragaa Eldin. Otrokyni Liu pak Veronika Rovná a Gabrijela Deglin.
Barytonista Sungbin Kim alternuje v roli Pinga a v NDM debutuje. Je laureátem Ceny Národního divadla moravskoslezského z Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2023 a nastudování role v Turandot je součástí ceny.
Hudební nastudování Marek Šedivý, druhý dirigent Josef Kurfiřt. Sbormistr Jurij Galatenko. Dramaturgie Juraj Bajús. Pohybová spolupráce Nataša Novotná.
Turandot se v Ostravě od vzniku Národního divadla moravskoslezského hrála ve třech inscenacích (1931, 1983 s obnovenou premiérou v roce 1987 a poté 2001). Více na www.divadelniarchiv.cz.
Zdroj: Národní divadlo moravskoslezské
