Bývalý český premiér a předseda Teplárenského sdružení ČR Mirek Topolánek vystoupil na Setkání podnikatelů České, Polské a Slovenské republiky, které pořádala Česko-polská obchodní komora 15. června v Ostravě. Jeho příspěvek o energetické bezpečnosti vzbudil na konferenci velkou pozornost. Proto následně vznikl tento rozhovor.
V čem vidíte hlavní slabinu české energetiky?
Kryje se s hlavní slabinou energetiky evropské. Rozhodují o ní lidé na základě podléhání progresivistické ideologii a novému klimatickému náboženství, popírající základy matematiky, fyziky, ekonomie, pud sebezáchovy i zdravý rozum. Jsou to populisté nebo fanatici. Zcela chybnou regulační, dotační, investiční a sankční politikou jsme dosáhli nedostatku energií, šílených cen, podvázání ekonomického vývoje, nárůstu sociálních tenzí a v konečném důsledku zhoršení životního prostředí. Majstrštyk! Číňan se směje, až se za břicho popadá.
Kde (a kdy) jsme udělali chybu?
Nejde pouze o výčet chyb a neudělali jsme je primárně jen my. Jedeme v tom šíleném zeleném vlaku bez brzd a ten zastaví pouze série blackoutů, sociální nepokoje, revoluce nebo války. Jedna už je pár kilometrů od nás. Pro mnohé, co touží po restartu světa, je to cílová meta. Ale i my ostatní jsme zaměnili prostředek za cíl. Dekarbonizace přece není cílem sama o sobě. Je prostředkem k udržení svobody a nezávislosti, zachováním prostředí pro život. Levné, bezpečné, environmentálně přátelské, ale hlavně dostupné energie naplňují základní potřeby lidí. Popření této zákonitosti je sebevražedné. Výsledkem je pálení uhlí v Německu a nárůst emisí. Soudruzi z NDR někde udělali jako vždycky chybu a my jim ještě tleskáme. To je naší největší chybou.
Chystá se aktualizace Státní energetické koncepce. Jak by měl podle Vás vypadat energetický mix ČR?
Podle SEK se zatím nikdy nikdo v ČR neřídil. Do koncepce se promítají stovky dílčích zájmů, které se vzájemně kanibalizují. Žádná aktualizace nebyla schopna postihnout dynamické změny, které v energetice v posledních dvou dekádách probíhají, a stává se tak bezcenným materiálem. Prioritou by měl být Národní klimaticko-energetický plán, bez něj nemá smysl Státní energetickou koncepci dělat. Zatím známé teze jen potvrzují mou první odpověď a ideologický přístup zpracovatelů.
Na konferenci jste zmínil i porovnání s Polskem. Jaké má polská energetika výhody ve srovnání s ČR?
Poláci mají jinou historickou zkušenost. My jsme byli součástí ruského impéria čtyřicet let, oni několik set let. Nenávidí Rusy a nevěří Němcům. Pakt Ribbentrop–Molotov je dodnes živý, stejně jako v Maďarsku Trianon. Energetická politika odráží polskou geopolitickou orientaci a genetické nastavení. Pro ně svoboda a nezávislost nejsou prázdná slova. Oni nutné kroky cíleně realizují a jejich rozhodnutí o prodloužení výroby z uhlí, o jaderných blocích, výstavbě Norwegian Gate, zvýšení kapacity terminálu Świnoujście a investice do OZE jsou toho důkazem. Polsko má svůj Výmarský trojúhelník, zájmy v Pobaltí, na Ukrajině, „svůj“ Visegrád, nadstandardní vztahy s USA a Iniciativu Trojmoří. Je silným regionálním hráčem se zkušenostmi a ambicemi. Tohle všechno nám chybí. Politicky je Polsko rozbité, v tomto ale panovala vždycky jednota.
Jak se díváte na útlum těžby uhlí, která Moravskoslezský region „živila“ a formovala zhruba 200 let?
Je nezastavitelný. Bohužel. Není to tak, že bychom uhlí neměli, ale vlastně ho od nějakého data nemáme kde pálit. Nikdo navíc nebude těžit, pokud nemá garantovaný dlouhodobý odbyt a návratnost. Po roce 2025 už se kvůli ceně povolenky nevyplatí ani výroba z lignitu…
Celý rozhovor si přečtete v magazínu POSITIV Business & Style 2/2023 ZDE.
