Nedávno jsem byl na konferenci a jeden z účastníků se mě zeptal, co bych udělal jinak, kdybych budoval JPF Czech se všemi znalostmi, které mám nyní. Je to otázka čistě hypotetická a vyčerpávající odpověď na ni by byla hodně komplexní, ale po krátkém zapřemýšlení mi na mysli vytanuly dvě oblasti, které bych dnes rozhodně uchopil jinak než dřív.
Není to soutěž v tom, kdo se zvládne uštvat kvalitněji
Tak především bych mnohem dříve přestal přemýšlet jako živnostník a stal se podnikatelem. Ze začátku jsem se neuvěřitelně pachtil. Byly časy, kdy jsem sám řídil tři projekty, aby všechno dopadlo dobře a zákazníci byli spokojeni. Měl jsem pocit, že co si sám neurvu, to se nestane. Neuměl jsem delegovat. A ono se není čemu divit. K tomu je potřeba dozrát. Jen málokdo má takový dar od Boha, že mu to sepne před třicátým rokem jeho života. Většina lidí začne delegovat až v momentě, kdy už prostě víc nezvládne. A ze začátku zvládneme opravdu hodně, jsme supermani, kteří jedou na plný plyn každý den celý den. Samozřejmě úplně zbytečně. A kontraproduktivně.
Kdybych začínal dnes, už bych věděl, že podnikání není soutěž v tom, kdo dokáže denně odpracovat více hodin nebo kdo se zvládne kvalitněji uštvat. Podnikání je soutěž v tom, kdo dokáže věci lépe zorganizovat. Věděl bych, že bez lidí nejde vybudovat firma. A začal bych špičkové kolegy mnohem dříve hledat. A až bych je našel, mnohem rychleji bych jim důvěřoval a delegoval na ně klíčové věci. Nebál bych se je nechat dělat chyby a díky tomu se učit a posouvat dál. Byl bych taky mnohem trpělivější. Někdy věci potřebují chvilku, aby si sedly, ale pak vše jede jako namazaný stroj.
Vytvořil bych si seznam činností, které běžně vykonávám, vybral bych 20 % nejdůležitějších a zbytek předal kolegům. Vytáhl bych tak mnohem dříve hlavu z nikdy nekončící operativy a začal se plně věnovat strategickému řízení firmy.
Odvážnější marketing
Druhou věcí, kterou bych dělal jinak, je marketing. Již od začátku jsem si uvědomoval jeho důležitost, ale naprosto jsem podceňoval, jak efektivní dokáže být, pokud se dělá dobře. Investoval bych do něj každou volnou korunu, protože bych věděl, že se mi v čase několikrát vrátí zpět. Nebál bych se být odvážnější a jel až na úplnou hranu.
Zrada externího financování
To jsou dvě věci, které bych změnil. Ale ani při všech znalostech, které teď mám, bych nešel do externího financování. I když dnes zakládám nové firmy nebo do některých vstupuji jako spolupodnikatel, náš cíl je na začátku vždycky stejný. Vytvořit bezvadně fungující obchodní model na zdravém fundamentu. Ověřit, že nám vše funguje v malém, vyladit všechny procesy, odstranit chyby a až pak začít expandovat.
Tato část se nedá přeskočit ani uspěchat. Když se o to někdo pokusí a hned od začátku do neprověřeného modelu foukne velkou finanční injekci, hraje vabank. I za předpokladu, že neudělá fatální chyby a vše bude nějakým způsobem fungovat, ho čeká období zběsilého růstu s nadějí, že to ve finále někdo koupí.
Já nebuduji firmy na roky, ale na desetiletí. Nehodlám je prodat. Chci, aby tu byly dlouhá léta a přinášely hodnoty v ideálním případě i další generaci. Pokud je váš cíl podobný, co nejrychleji delegujte, investujte do efektivního marketingu a vše stavte na zdravém fundamentu. Pak uspějete.
Ing. Jiří Jemelka, MBA, jednatel společnosti JPF Czech s.r.o.
Zdroj: TZ vitaPR
