Svým příběhem od prvních nesmělých krůčků zaměstnance vydávajícího se po sametové revoluci za vlastním podnikáním nás provedl pan Květoslav Bašista, majitel strojírenské firmy BAŠISTA s.r.o.
Jak to vlastně všechno začalo? Váš příběh a činnost vaší společnosti?
Po sametové revoluci jsem viděl, jak se strojírenský podnik, kde jsem pracoval, rozpadá, vedení nebylo schopné ho udržet. Řekl jsem si: „Jestli něco umíš, tak to zkus a udělej to.“ V tom roce 1991 tu byla šance pro každého, a já jsem si věřil. Odejdu z podniku a začnu dělat to, co umím. Byly tu nabídky: pojeďme do Německa, něco vyděláme… po návratu s něčím začneme. Jenže po návratu tu mohlo už být něco úplně jiného.
Na začátku jsme byli tři, jenže… ne každý do toho dává ten elán. Nejlepší cesta je: „Když si rozumíš – můžeš být sám.“ Začínal jsem s vačkovými automaty, ale kvalita byla nízká, množství produkce také, jenže orientace byla na náročné Německo. Tak jsem tam „po česku“ dojel, v tašce chleba se salámem a vodu. Navštívil jsem firmu na zpracování železa – to mi vonělo, německy jsem sice neuměl, ale ukázal jsem, co můžu dělat, dal jsem nabídku a do týdne jsem měl objednávky. Dostal jsem i kontakty na další firmy, měli jsme dostatek práce, na každého čtvrt roku potvrzenou objednávku. Jenže pak se stalo, že objednávka nepřišla… S bečkou piva a láhví slivovice jsem opět zamířil do Německa, kde mi řekli, že na mně prodělávají, protože mají jiné možnosti dodávek z Číny. Naštěstí byli féroví a novou objednávku mi přece jen dali.
„Věděl jsem, že teď mám čtvrt roku na to, přehodnotit, co budu dělat.“
Jednoduché, málo náročné série se v Evropě neudrží. Začal jsem se orientovat na velice náročnou, přesnou produkci, s vysokou přidanou hodnotou. Podařilo se a dělali jsme pro Dánsko, Holandsko i Německo, zavedli jsme CNC stroje a vydali se novou cestou. Současný zákazník nás hodnotí jako svého nejlepšího a největšího dodavatele. Vypracovali jsme se snahou a pílí, ale daleko obtížnější, než to hodnocení získat, je udržet si je.
Dnes děláme 40 % zámečnických prací, 40 % obrábění, a přidali jsme i montáže hotových strojů. Povedlo se to, co jsme zamýšleli. Byly to dva roky práce, ale naše píle a snaha nám získala u našeho hlavního zákazníka velkou důvěru.
Největším cílem dnes je přitáhnout do firmy mladé lidi, s nimi zvládnout digitalizaci a její propojení s výrobním procesem.
S jakou největší překážkou jste se musel potýkat? Chtěl jste to někdy vzdát?
Na tom rozcestí jsem stál dvakrát: Při povodních v r. 1997 jsem pár dnů jen sledoval, jak voda stoupá. Když jsme se opět dostali do závodu – vrata byla rozbitá, stroje obalené bahnem a listím, ale zaměstnanci se hned ptali: „Tak co, kdy to máme přijít čistit?“ Byl to moc hezký nový podnět k práci. A bylo jí hodně – 83 motorů důkladně vyčistit, převinout a znovu zprovoznit. Jsem rád, že jsme to tehdy udělali.
„Na druhý den přijel v gumákách můj zákazník až z Holandska, začal si sám hledat své dílce, čistit je a konzervovat. Bylo to obrovské povzbuzení.“
Druhý moment bylo rozhodnutí přejít na novou, náročnější činnost s celkovou změnou technologie. Měli jsme na to jen pár hodin – zůstat u původní technologie, nebo zavést náročnější CNC stroje? Někteří spolupracovníci mě nepodpořili. Rozhodl jsem se tedy zase sám. Do týdne byl nový stroj v závodě. Později všichni uznali, že to byla jediná správná cesta, i když se museli přeorientovat na nové věci. Dnes má firma už jen jediný „klasický“ stroj, jinak už pouze CNC stroje. Pracují u nás vysoce kvalifikovaní zaměstnanci a já jsem na ně hrdý.
Jaká je vaše strategie do budoucna? Plánujete rozšíření obchodních kontaktů?
I když nás to momentálně nenutí vyhledávat další kontakty, nemůžu zůstat v tom, že to tak bude i nadále. Ale v tuto chvíli nehledám.
Celý rozhovor si přečtěte v magazínu POSITIV Business & Style 2/2023 ZDE.
