Při příležitosti slavnostního poklepání na základní kámen výstavby nového koncertního sálu v Ostravě Jan Malík, starosta města Příbora a člen redakční rady magazínu Positiv Business & Style, uskutečnil rozhovor s architektkou Hanou Petříkovou z ateliéru Architecture Acts. Hana Petříková, která má bohatou mezinárodní zkušenost díky studiu a práci v Lichtenštejnsku, Německu, USA a dalších zemích, je klíčovou postavou v týmu pracujícím na tomto významném projektu. Podílí se na všech fázích výstavby, od soutěže až po povolení k provádění stavby, a věnuje se také důležitým detailům interiéru. Projekt kombinuje rekonstrukci památkově chráněného Domu kultury města Ostravy s moderní novostavbou, což představuje významný milník pro celé město.
Jakou roli hrajete v týmu, který buduje jednu z nejzásadnějších staveb v novodobé historii Ostravy a také České republiky?
Podílím se na projektu ve všech fázích, od soutěže až po povolení k provádění stavby. Ve fázi stavebního povolení jsme 2 až 3 krát týdně koordinovali projekt se všemi profesemi – statikou, akustikou, chlazením a vytápěním, zahradními specialisty, závlaháři a dopravními inženýry. Tyto konzultace a koordinace probíhaly jak v českém, tak i v anglickém jazyce, a podařilo se nám dát celý velmi náročný a složitý projekt dohromady. Osobně jsem se také hodně věnovala interiéru. Vybírali jsme druhy dřeva, látky na potahy sedadel v koncertním sále, obklady koupelen a šaten pro umělce, nebo materiály pro renovaci Domu kultury.
Jako žena architektka velmi dobře reprezentujete tradici silných žen v architektuře ČR. Jak to vnímáte?
Nevím, jestli mají dnes ženy architektky v české architektuře silné zastoupení, ale ráda bych přispěla k tomu, aby i ženy byly vnímány jako silné, schopné osobnosti, které umí projekty dotáhnout až do konce a realizovat. Doufejme, že se to podaří i u koncertního sálu pro Ostravu.
Při tvorbě hudebního svatostánku a při tématu přednášky Stevena Holla „Architektonika hudby“ – jakou hudbu máte ráda?
Od malička jsem hrála na klavír a vyrůstala jsem na klasické hudbě. Z české klasické hudby mám ráda třeba Bohuslava Martinů a ze zahraničních Clauda Debussyho a Sergeje Prokofjeva. Dnes poslouchám i současnou moderní hudbu, třeba z českých hudebních festivalů – Alice Glass, Amelie Siba, ale mám ráda i francouzské šansony, Philippa Glasse a během studií mě neminulo ani období rock-punku.
Paní architektko, děkujeme za rozhovor.
Zdroj: redakce
